PetrPetricekPozoruj dlouho
cokoliv je na světě
spatříš sám sebe

S lítostí oznamujeme, že v neděli 21. dubna 2019 na Boží hod velikonoční zemřel ve věku nedožitých 73 let básník a autor sbírek haiku Petr Petříček. Narodil se 20. listopadu 1946 v severočeském Litvínově, od svých šesti měsíců života bydlel v Teplicích, kde měl trvalé bydliště až do 27 let, kdy odešel do Prahy. Absolvoval Filozofickou fakultu UK v Praze, poté vystřídal řadu zaměstnání - např. vedoucí zahradnictví, provozní chemik, inspektor chmelařství, vychovatel, externí učitel, dělník ve skladu, uklízeč, sociální pracovník v domově důchodců, redaktor týdeníku Astro, měsíčníku Sirius, parlamentní zpravodaj deníku Práce, šéfredaktor měsíčníku Vital aj. Verše publikoval ve sbornících (Střípky, Almanach českých básníků), v různých časopisech, v Českém rozhlase či divadle Rubín. Vyšly mu tři knížky o léčitelích, břišním tanci a čínské věštbě I-´ting a je autorem textové části obrazové publikace Křivoklátsko fotografa Luďka Švorce. Získal ocenění v patnácti celostátních soutěžích poezie, v roce 2016 získal cenu města Hořovice za přínos kultuře.  Básně vydal ve sbírkách: Zpráva Ikarovi (Krigl, 2011), tři sbírky haiku Květ včelou dotýkaný (DharmaGaia, 2013), Na vlnách netu (Krigl, 2013) - za ni obdržel Mobelovu cenu (nejlepší sbírka roku pod záštitou Obce spisovatelů – viz zde: https://www.obecspisovatelu.cz/news/mobelovu-cenu-za-nejlepsi-basnickou-sbirku-v-roce-2013-obdrzel-za-dilo-na-vlnach-netu-petr-petricek/ ) a Dvanáct měsíců (DharmaGaia, 2017).

 Před necelým rokem poskytl své básně i nám na tento web – zde:

https://www.xxvi.cz/index.php/autori/81-petr-petricek/164-petr-petricek-zrcadleni-stebel

 

Někdy do nás buší starosti, povinnosti, úkoly a termíny, jako by chtěly utlouci všechnu radost. Všechno krásné a podstatné, kvůli čemu se vlastně namáháme. Život je našponovaný. Tehdy je dobré využít to napětí v nás, jako když se na buben napíná kůže. Stát se bubínkem, který se rozezní pod paličkami osudu. A v tom bubnování znovu rozeznat rytmus všech radostí. Roztancovat se v opojení z lásky, krásy, štěstí, života. Nenechte se utlouci do němoty! Staňte se bubínkem a kastaněty!

Petr Petříček

 

ego

 

lednove haiku

 

motýli

 

svata noc

 

V tichu


Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit

Text pro okamžik

Dvě básně

Statek

Na schodech strnuly kozí rohy,
druhá z koz nad kárkou vyhlíží,
voliéry hemží se andulkami,
štěbetá potůček za mříží.

Na korzo vyšlápl mourek velký
pod barevnými papoušky,
rehkové oblétli skrojek střechy,
dvorek se sluncem napouští.

Vstříc slze slunce nese dary,
vějířem chůze se ovívám.
Panna si natáčí na prst mraky,
porodní cesta je dokořán.

Alejí panna rodí syna,
jablka zrudla v jabloni,
z osiky krvácí za listem list a –
spájí tak zem a koruny.

 

Noc na stavidle

Ležím na stavidle,
voda pode mnou
hučí jak vlak, co jede,
setmělým tělem, tajinou.

Shluk bílých lamp líhy
na cestě k hrázi zhasíná,
zastavil vagón uprostřed výhyb,
krajina v něm duní dál,

Kdy dozní moje dávné viny,
kdy je už, mlčbo, dokonám?
Kdy se už ve tmách rozpustí stíny,
kdy rozvalí se síň kamenná,

kterou tak snadno hlídá strážce?
Švíh – meteor-meč letí zenitem!
Po lesích číhají kořeny: pražce.
Zatajím bytí – není mě.

 

Roman Szpuk