(Kahleberg, Německo, 2016-2017)

 

Muselo se rovně

jen rovně

jinam byl zákaz vstupu

Závodilo se o prvenství

na umělém sněhu

 

V umělých úsecích lesa

mezi dvěma zeměmi

V umělé mlze

 

Skrze ni nebylo vidět

jak strusky staré krve

žilkují trať

Ani jak z oblohy

z toho přetékajícího sudu

plněného po staletí dehtem

odkapávají roztavené duše

 

Rovně

pořád rovně

znělo z navigace

 

Minout biatlon arénu

světelný billboard s portrétem

nejmocnější ženy Evropy

(jak dlouho ještě?)

Minout její stříbrolesklý pohled

připomínající nevytěžené lithium

pod povrchem

 

Vytěžíme ho chemickou cestou

říkalo jedno oko

A druhé na to: Genau…

 

Přípravné práce probíhají ve dne

v noci

Barva pleti nerozhoduje

 

Nač tedy zátarasy?

 

Rovně

pořád rovně

signalizoval policista

 

Pokračovat dál

minout odpočívadlo a ceduli

Bezpečnostní desatero

v podobě komiksu

aby i neandrtálec z údolí

poblíž Düsseldorfu

porozuměl

 

Nezdržovat se vysvětlováním

 

Vyházet z regálů v hlavě

štosy příruček

Po čase z nich zase vyrostou

stromy

ale do té doby…

 

Do té doby se budou válet

u cesty

vedle lahviček od kmínky

 

Jednu do sebe taky obrátit

pro zahřátí

Roztáhnout cévy

natáhnout optický kabel

od srdce k mozku

(nebo naopak?)

 

Hlavně rovně

jen rovně

Rychlost přenášeného signálu

musí být nejvyšší možná

 

Z elektronického ukazatele

seškrábnout umělou námrazu

Nechat si oskenovat sítnici

a odečíst vzdálenost

která zbývá do cíle

Nezapomenout zamávat

obsluze kamer…

 

Všechno bylo tak přátelské

 

Delegace z obou zemí

na improvizovaných tribunách

Tančící mažoretky

v uličkách mezi sedadly

Ostraha na svých stanovištích

 

Umělé bezvětří

 

Z větví splihle visely

barevné fáborky

Každou odbočku přetínala

fosforeskující páska

s nápisem Lebensgefahr!

Eintritt verboten!

 

Rovně

jen rovně

Svět po stranách minout

eliminovat

 

Ztratit ho z dohledu

 

Pomalu zvolnit tempo

u ptačích hodin zastavit

a srovnat čas

Otočit klíčkem GMT

proti směru událostí

Vzít si prášek

 

Zpětný chod vždycky bolí…

 

II.

 

Podél tratě se začaly míhat

první stíny

Před něčím utíkaly

 

Mlha jim měnila tváře

v klubka špinavých obvazů

Každý mohl být kýmkoliv

a přitom bezejmenný

 

Zaschlé skvrny znovu mokvaly

nasládlý pach krve

leptal patro

- a do toho kouř

 

Podoben roli pletiva

hnal se v šedých kotoučích

po obzoru

a lomozil prchajícím v zádech

 

Slyšeli ho jen oni

 

Vetřelcem z jiné doby

kterému uhýbali z cesty

pročpěl tiše

Ti dva si nevadili

jeden druhého neděsil

ačkoliv…

 

Ačkoliv nebylo pochyb

že kdesi vpředu

stejně jako před půl stoletím

plane město

 

Nedalo se tomu zabránit

 

Dalo se jen pozorovat

jak výbuchy zvedají domy

A jak pod troskami doutnají

stále titíž lidé

 

Dalo se odsypat si z nich

do kapes trochu suti

Promnout ji mezi prsty

vzít si z jejich životů

co vyhovuje

 

Vše ostatní odvrhnout

 

Zapomenout na utrpení

kterým museli projít

 

Zbavit se paměti

jako nečistoty za nehty

a jednoho dne zjistit

že nikdy nezmizela

Že je tam pořád

 

Ale teď…

 

Nebe viselo tak nízko

že kdo nesklonil hlavu

tomu srazilo vaz

- takových vetřelec moc nepotkal

 

Mezi těmi druhými

s narezlým odleskem plamenů

na shrbených zádech

byli jeho příbuzní

Vystrašení a bezradní

dívali se na něho úkosem

 

Jdeš špatně

říkal jeden z těch pohledů

A druhý na to: Genau…

 

Prapředci vlekoucí za sebou

poslední roky 19. století

vrtěli hlavami

 

V tom pohybu bylo slyšet

zlomyslný chechtot:

Chodíš moc daleko

jednou ti to nevyjde –

a nevrátíš se

 

Zastavil se

 

Odkud věděli

že hazard jeho návratu

nespočívá v chybné cestě

ale v závrati z opakování?

 

Odkud věděli

že se k nim den co den

prostříhává časem

a pak potmě tápe

kudy zpět?

 

Drážďanská výheň

ze které ohnuti utíkali

nedávala žádnou odpověď...

 

Oslněn ohněm

upíral zrak napříč

dvěma epochami

a hledal někoho

kdo mu dá znamení

 

Vtom se ho dotkla čísi ruka

 

Přišel jsi za mnou...

chvěla se nevysloveným přáním

Viď že jsi přišel za mnou?

 

Na světlo vystoupila

drobná postava s očima

které znal

 

Zahlédl je cestou sem

u jednoho z těch zátarasů

Leskly se obavou o jeho osud

a stěží zadržovaly pláč

 

Ale on…

On je ve vteřině minul

eliminoval

 

Ztratil z dohledu

 

Musel přece rovně

jen rovně

 

Do doby

která jej teprve měla zrodit

Do doby

v níž se chtěl vyznat dřív

než začne křičet

jeho ústy

 

Otisk minulosti jej netížil

v srdci

ale kdesi pod lebkou

 

Ach -

moci ji tak rozlomit!

Moci spatřit

jestli se uvnitř změnil

 

Ohlédl se po ostatních

 

Ztratili se

jen kouř ještě chvíli udržoval tvar

jejich siluet v místech

kde stáli

 

Pak se převalil dál

 

Je to jak jsem předvídala

ozvalo se z mlhy

Zůstal jsi úplně sám...

 

Vetřelec pocítil úzkost

 

Tu úzkost

která vyslovené pravdě

dává váhu

- ona však o ni nedbá

 

… a k čemu?

Abys tu mlčky stál

a bál se mých slov

ale ještě víc těch svých?

 

Ne!

ohradil se a poodstoupil

 

Děvčátko

jež ho mělo za několik let

přivést na svět

mluvilo jako ze sna

 

Podívej...

zase hoří obloha

A žár jako pták

s těžkými křídly z uhlí

a roztaveného skla

krouží nad horami

 

Přeletí jednou

a dá ti život

Přeletí podruhé

spálí tě k nepoznání

 

Teď se mísíš s koncem

války

aby ses později vyhnul

počátku jiné

 

Marně

 

Nebude o co se zachytit

Všechno pevné zmizí

se mnou…

 

Hlas začínal ztrácet

na síle

až se zhoupl v duté kadenci

a umlkl zcela

 

Rty se pohybovaly

dál

 

Vetřelec napínal sluch

ale jediné co zachytil

bylo zaříkání

kterým k sobě promlouvaly

závany horkého vzduchu

 

Zaříkání souřadnic

na hybridní křižovatce dějin -

Mělo je vymazat z map

odinstalovat z navigátorů

 

Už žádné rovně

jen rovně

ale tápat jako slepec

 

Drát se všemi směry

bez cíle

a každým vzít zavděk

S každým být jedna ruka

 

Ale teď…

 

Díval se upřeně

na její rty

Když znehybněly

byl na řadě on

 

III.

 

Chtěl bych vědět…

začal tiše

 

Ne

chtěl bych pochopit

jak jsme žili a co jsem zač

Kam zmizelo dětství

 

Kdy se stalo

že jsem opustil domek

a zahradu s ovocnými stromy

Jejich rozkvetlé koruny

 

- pamatuji si je za větru

Zmítaly se pod oblohou

jako bílé vzducholodě

 

Šplhal jsem nahoru

do větví

usadil se co nejvýš

a představoval si

že pluji

k slunci

 

Kdy se stalo

že pivoňka před okny

zůstala bez vody

a uvadla...

 

Narodila se pod tvýma rukama

týden po mně

Dospěla rychleji než já

a nikdy nedostala místo

v mé básni

 

Až teď

 

Opustil jsem ten domek dřív

než jsem se odstěhoval

Nebyl jsem v něm

už když jsem napsal první verš

 

Už tenkrát ne

 

Nebo když jsem v horečkách

bloudil po vzdálených světech

kam za mnou nikdo nemohl

 

Zvlášť tehdy jsem byl cizí

 

Doktoři pořád opakovali

že to přejde

Že budu jako ostatní

 

Ale nepřešlo

 

Kdy se stalo

že jsem se rozkročil

nad tímto světem

a pojal jej celý do sebe

jako svůj?

 

Její úsměv visel

na holých modřínech

a pomalu průsvitněl

 

Pověz mi ještě

zkusil ji zadržet

Pověz mi...

viděla jsi otce?

 

Setkala ses s ním?

 

Odešel devět let po tobě

nachystal se sám

 

Kus provazu přehozený

přes vodovodní trubku

v koupelně

Čas po půlnoci

kdy stín sestry na obchůzce

nastoupil do výtahu -

 

Tak setkala ses s ním? Řekl ti to?

 

Mlčela

 

A bratr? Co bratr?

 

Měl jsem přece mít bratra...

Ještě se ani poprvé nenadechl

a už se z tebe hrnula ven

jeho mrtvolka

 

Našlas ho?

 

Řekl ti: to jsem já

který jsem mohl být

ale nebylo mi dáno...?

 

Je tady

zašeptaly modříny

Je tady vedle mě

a neříká nic

 

Nestihl se naučit mluvit

ale kdyby to uměl

řekl by ti: možná bys nebyl…

Byl bych já a nikdo další

 

Však víš -

doktoři

Kdybych jej donosila

druhé dítě by mi rozmluvili

Byla jsem slabá

tak slabá...

 

Proč jsi nepřišel dřív?

 

IV.

 

Byla pryč

 

Musel se vrátit

rychle

 

Předběhnout soupeře

obelstít zlomky sekund

Protnout laserový paprsek

stanout na stupni vítězů

 

Mlha dávila světlo

naváděcích reflektorů

Sníh ve stopě se blýskal

a zvonil

jakoby samou radostí

 

Vše vypadalo slibně

 

U ptačích hodin stačilo

nastavit klíček

do původní polohy

 

Vrátit sledu událostí

obvyklou posloupnost

Nedopustit chaos

 

Světu po stranách

věnovat úsměv

Přiznat mu důležitost

kterou předtím neměl

 

Ale teď...

 

Při pohledu mimo trať

znejistěl

Něco bylo jinak

 

Stanoviště ostrahy prázdná

zátarasy prolomeny

Bezpečnostní desatero

v troskách

 

Navigace mlčela

 

Mávat obsluze kamer

nemělo smysl

Nikdo tam nebyl

 

Elektronický ukazatel

vynulovaný

Pásky s nápisem Lebensgefahr!

Eintritt verboten! strhané

 

Zpomalil

 

Tolik odboček -

mátly jej svou podobností

s hlavní tratí

Najednou nevěděl

odkud přijel a kam jede

 

Žádný orientační bod

 

Jen zvuk proudění vody

mezi stromy - asi potok

Křik neznámého ptáka

vysoko nad nimi

 

Cestou tam

nic z toho neslyšel

Pamatoval si smích

delegací z obou zemí

Tanec mažoretek

 

Ale křik ptáka?...

 

Srdce mu stiskla

bezradnost a úzkost

Vtom si všiml skeneru

 

Červeně problikával

nahrnutým sněhem

podobný krvavé průrvě

mezi mraky

jež se zřítila na zem

 

Sehnul se k němu

 

Uvnitř přece musí být otisk

jeho sítnice

Stačí protnout s ním oko

odkódovat

a data na displeji ho pošlou

správným směrem

 

Snad - pozdě

 

Čidlo zbledlo

problikávání ustalo

Přístroj vydal lámavý zvuk

a zmrtvěl

 

Co by dal za policistu

signalizujícího rovně

Pořád rovně

 

Co by dal za...

 

Odněkud k němu dolehla

změť hlasů

Navzájem se překřikovaly

střídavě sílily a slábly

Slovům nebylo rozumět

 

Vydal se za nimi

 

Minul odstavená sněžná děla

a rolbu zčásti přikrytou

černým igelitem

Proraženou brankou

vyjel z oploceného lesa

 

Před ním se vynořila

opuštěná biatlon aréna

Vypadala zpustle

 

Tribuny v rozvalinách

drátěná sedadla vytrhaná

a poházená po cílové rovince

Všude doutnající odpadky

 

Hlasy se draly z hrdel

ohořelých reproduktorů

- někde musela být smyčka

 

Z billboardu s portrétem

nejmocnější ženy Evropy

visely cáry

 

Genau…

 

Rozpáraná epocha

zbavovala kontinent

své vlády

 

Ohlédl se

 

Mlha za ním řídla

po obzoru zmateně přebíhal

pás dohasínajícího světla

až nakonec ustoupil horám

 

Byl zpátky

(báseň vyšla tiskem v Revue Pandora 32/2017)

 


Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit