Letošní zima je dlouhá

 

Každý den

ještě než venku spustí sluneční alarm

stojíme přilepeni k oknům

a vyhlížíme Sorokina

Nechal se sem vysadit z helikoptéry

napsal tu svůj poslední román

nazval ho Cannibalia

a pak se vypařil

Na bránu přibil

jako kdysi Luther svá kázání

kus papíru se vzkazem:

Я вернусъ утром

 

Od té doby na něj čekáme

 

Někdy se nám zdá

že skrze drápance nočního mrazu

na studeném skle

vidíme míhat se v parku jeho stín

Lehkým krokem se přikrádá

k našemu pavilonu

Co chvíli zmizí za stromem

vykoukne

Znehybní

strnule sleduje terén

Zase se schová

vykoukne...

a najednou: hup!

Je nahoře ve větvích

a šplhá po nich do nebe

 

To pak vyskakujeme za ním

a chceme taky -

Chceme taky šplhat do nebe

nebe je přece pro všechny

Máme tam připravené čisté postele

a boha

který nás nikdy neopustí

Dáme zaživa své lebky

na misky

pro sibiřské šamany

Jen když se tam dostaneme

 

 

Ale Sorokin nás shazuje dolů

zpátky na vydezinfikovanou chodbu

Už se po ní sunou první dávky valia

bílé vozíky hrkotají

Ledové světlo píchá po celém těle

jako hřebíky

Sůl vyjídá naše oči až na kost

 

Nikdo nemluvíme

Jen roboti

kteří o nás pečují

odsekávají pořád dokola:

Za-se-je-o-ča-ro-va-la-ta-ve-ver-ka…

 

x x x x x

 

Letošní zima je dlouhá

dlouhá

a bez konce

Stejně jako je bez konce

odposlouchávání našeho mlčení

Jako je bez konce monitoring

našeho přecházení sem a tam

od stěny ke stěně

Našeho šourání se v pantoflích

k plazmě

která nejde vypnout

A zpět

Jako je bez konce chvění

bezpečnostních paprsků

u dveří

které nikam nevedou

Jako jsou bez konce

pravidelná elektronická hlášení

o stavu toho

co zbylo z naší mysli

- vzadu na hlavách máme snímače

Pracují spolehlivě

 

Tohle všechno je bez konce

ale Sorokin stejně zdrhnul...

A Elfriede zůstala sama

 

Elfriede je ta v koutě

co si hladí vpadlé břicho

Přišla sem z Rakouska

chtěla se nechat hospitalizovat

v jiné zemi bez budoucnosti

než je ta její

Na sever od Alp zahlédla čápa

jak vykusuje z bažiny kousek

po kousku odraz

slunce

Čím hlouběji do něj nořil

svůj obří zobák

tím víc jeho peří zlátlo

Ale to ztěžkneš

zkusila na něj zavolat skrze záři

která oslepovala

Ztěžkneš tak moc

že už nikdy

nikdy nepoletíš

Neposlouchal ji

nemohl

Uši měl celé zapatlané

zlatým mázem -

A tak jenom stál a pozoroval

jak se jeho obraz pohupuje

na špinavé hladině

a nemohl se na sebe vynadívat

 

Elfriede potkala bajku

a porozuměla jí

Tohle byla země pro ni

jako stvořená

 

x x x x x

 

Elfriede má dítě s Michelem

- to je ten

co zkouší vyvrtat prstem otvor

ve zkaženém vzduchu

a moc mu to nejde

Michel je Francouz...

Proslavil se nikábem

který si ušil z trikolóry

a navlékal si jej vždy v den výročí

pádu Bastily

Francie mu to neodpustila

- i on si mohl vybrat místo

své internace

a Česko se mu zdálo být ideální

 

Když ho poprvé přivedli

lekli jsme se

Vypadal jako porouchaný dron

který se nemůže odlepit

od země

V plicích mu hučela

zaseknutá klimatizace

Hlava obrostlá nanovlákny

sotva držela na krku

Z očních důlků zíraly na svět

dva bezduché algoritmy

 

J'ai fécondé Elfriede

řekl po čase

a místo cigarety si zapálil

ještěrku

Tu ještěrku

kterou jsme mu strčili pod dveře

a čekali…

 

Na polekaný výkřik

na zasténání

nebo alespoň na předstíraný infarkt

- mohl ho vykopnout nahoru

na patro kardiaků

Tam by mu roboti dělali pomyšlení

 

Nic

žádná emoce

 

Ještě teď vidím

jak se mu hořící ještěrka

svíjí v prstech

a jak on lhostejně šlukuje

ten mazlavý hnědý kouř

s pachem spáleniny...

 

Nejdřív chtěli ututlat

že Elfriede zbouchnul

a přemístit ho někam dál

na východ

Mezi spisovatele

zamřížované vlastní omezeností

a pocitem důležitosti

pro ostatní svět

Nakonec tu směl zůstat

na výzkum

Všechny zajímalo

jak promítne otcovství

do své tvorby

 

Nepromítl

vykašlal se na ně

A tak ho cpou haldolem

a vodí na procházky parkem

po trajektorii postupného mizení...

 

x x x x x

 

Dítě Elfriede a Michela se narodilo

jako mutant

Než jim ho odebrali

ještě mu stihli dát jméno:

  1. století

Odmala nejí nic jiného

než lidské maso

ale tají se to

O kanibalech jen dobré

 

Vaří mu ho v amerických kuchyních

a posílají přes oceán

ve vakuovaných balíčcích

bez identifikace

Polepují se až na kontinentě

v Polsku

Je na to s Evropou smlouva

která nikdy nevyprší...

 

Maso se hromadí a čeká

ve vojenských velkoskladech

Čárové kódy na štítcích

spolu z dlouhé chvíle mluví

Vyprávějí si o lidech

tam dole

O lidech natěsnaných

pod oroseným celofánem

O lidech

z kterých jsou porce

ohryzané od krys

- nikdy je nestihnou vakuovat

včas

 

Ano

vaří ho v amerických kuchyních

ale země původu jsou různé

Čína do něj přimíchává

ujgurskou kostní moučku

Rusko čerpá ještě z mražených zásob

Vorkuty a Magadanu

Třetí svět dodává surovinu

pro granule

Lidské maso cestuje po planetě

ale spratek Elfriede a Michela

je pořád hladový

Tak se občas stane

že nedočkavě uláme plomby

na kontejnerech

a cpe do sebe ty flákoty

ještě za syrova

 

Pfui teufel!

 

Když doba spotřeby je už prošlá

a balíčky se nafukují

maso se vybalí

zmrazí

a dostane nové přelepky

 

Někdy vozí na tu práci nás

jsme levní a bez nároků

A největší koncern v Česku

to dobře ví…

 

x x x x x

 

Já jsem tu od dětství

tahle kotlina je můj domov

Můžu se po ní pohybovat

poslepu

 

Znám pár míst

která zůstala bez dozoru

a znám taky způsob

jak se odtud dostat

 

Až jednou praskne

kdo Sorokinovi pomohl

k útěku

bude to můj konec

 

Zatím se mnou všichni hrají

hru na čekání

Je to k nevíře

ale přidali se i roboti

 

Když nás ráno odhánějí

od zamlžených oken

a podávají útěšné valium

jedna dávka zůstává

den co den netknutá

- ta Sorokinova

 

Osamělý bílý kalíšek

láká Elfriede

Krouží kolem něj

jako by to byla svátost

Sklopí hlavu a pokřižuje se

něco si pro sebe zamumlá

a pak si hřbetem ruky utře oči

 

Asi bych jí to měla říct

napadne mě pokaždé

 

Měla bych jí říct

že Sorokinův rukopis je u mě

A že i já vím

čí vlastně je ten nenažraný mutant

kterého přivedla na svět

 

Nakonec neřeknu ani slovo

jen se podívám soucitně

na Michela

a zašiju se k plazmě

 

Na Sorokina je vydán

evropský zatykač

a já nesmím propásnout tu chvíli

až ho chytí…

 

(leden – duben, 2018)

 


Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit