(Pozn. aut.: Gabréta = keltské označení pro Šumavu; >H = transhumanismus)

 

Apache Manitou

a moje squaw Cannondale Tango

t. č. oba na válečný cyklostezce

napříč zakázanejma zónama

samotářema prolezlý Šumavy

prosíme o tvý požehnání

Pane…

 

Dej

ať kouř z našich tajnejch tábořišť

je neviditelnej jako duch mrtvýho srnce

upytlačenýho k večeři

Dej ať naše bojový tance kolem ohně

obestře mlha neprůhledná

a věčná

A náš oheň ať neohroženě plane

i za deště

uzamčenej v každý jeho kapce

před špehounským zrakem

posledního zbytku ozmrzlinovanejch

turistů

 

Dej

ať nás ty udavačský pěší exoti

s Nordic Walkingama x-tý generace

nenapráskaj nepřátelskýmu kmeni

ochránců národního parku

Prtže tenhle nepřátelskej kmen

by pak naše krásný odpružený

duralový těla

(squaw má hliník)

postavil k ňákýmu kurva environmentálnímu

mučednickýmu kůlu

stejně jako naše titanový bratry

a sestry

který sem jedou

rozdat si to se starou dobrou Gabrétou

na všechny způsoby

tak jako my

Jako my…

 

My

opřený v jednu svatou chvíli

o rozlámaný boží muka

a v jinou svatou chvíli o skleněnej kříž

na repasovaným hřbitově v Novým světě

kus od klostermannovskejch penzionů

a blouznivejch Borovejch Lad

(cool souřadnice, řehtá se squaw)

 

My

zírající s kovovou lhostejností

na štěrkem vysypaný základy

St. Martin-Kirche in Neugebäu

srovnanýho se zemí ve jménu ideologie

odplaty

A na ruiny hrobů Familie Blaschto

po kterejch se v zimě kloužou děti

jako paprsky slunce po nebeskejch tělesech

 

Kámoš Bianchi Grizzly nám vyprávěl

jak tenhle repasovanej novosvětskej fríhof

kdysi zplanýrovali tak dokonale

že i bagr hrnoucí před sebou náhrobky

na jednu hromadu

potají brečel -

Od tý doby se tu odehrávaj dost divný věci

Rozptylová loučka se každej večer zaplní

rozesmátejma německejma stínama

a ty stíny s osvědčenou hláškou: Smázneme to!

zvou už tak dost nadrátovaný

český švejkonoše

na skleničku

 

Bianchi jednoho takovýho vez

Švejkonoš odpojil matrix svýho srdce

od zpocenýho speedmastera

protáhnul svý kosti

a sotva do sebe lupnul ten elixír

jakože na historickou usmířenou

svalil se a bylo po něm

- ať je mu Gabréta lehká

 

A Bianchi?

Ten skončil na smrt unavenej

v zapadlým bazaru někde na Modravě

hned vedle ještě unavenějšího siderickýho

kyvadla

Když po něm chtěl

aby mu detekovalo možnost útěku

vyfuckovalo ho a zdrhlo samo

 

A tak tě prosíme

Pane...

za kámoše Bianchiho

i za naše titanový bratry

a sestry

co sem vezou špičatý zadky elit

z celýho tohohle magorskýho

a dočista rozvrácenýho světa

Dej

ať už nikdy nemusej vízt

žádnýho nadrátovanýho českýho

švejkonoše

kterej by je opustil

kvůli nevyřízenejm účtům

z minulosti

Dej...

 

(Hele! vyrazí ze sebe squaw

zaklesnutá v Kristově zrezivělý náruči

jako panenka sedmibolestná

Nejsou už tady?)

 

A fakt že jo

úplně vpředu v bílejch pláštích

jedou nejdůležitější maníci

týhle doby

- psychoušský psychiatři

A hned za nima proplešlý

vystajlovaný hlavouni z gésedmičky

s mindrákem

že sou v něčem druhý

A taky s mindrákem

že jim na paty šlapou levicoví myslitelé

který zeměkouli pajcujou šminkama

myšlenek

aby se při pohledu z vesmíru líbila

oplzlejm satelitům

 

Třeba takovej Noam Chomsky

táhne mu na stovku

a při jízdě dokáže nepřetržitě preludovat

na to svý dobře temperovaný lingvistický piáno

Pravej pedál: teorie generativní gramatiky

Levej pedál: teologie osvobození

Vedle sebe má taky svou nerozlučnou

Cannondale Tango

jako já

Ale ta jeho má parádně otlemenou vidlici

a řídítka omotaný tlustejma liánama

odněkud z povodí Amazonky

- kapku vypíčenej aktivistickej design

řek bych

 

Nebo ta maoistická šelma Alain Badiou

usrkávající z plechovky

zvětralej ionťák kapitalismu

a vyplivující ze svý bezedný tlamy

pecky jeho transcendovaný skutečnosti

Pravej pedál: deviace Althusserova marxismu

Levej pedál: afirmace prázdna

Toho prázdna

který se na nás shrbeně kření ze sedla

zablácený chudinky Kony Mahuny

a vyšlapává z její chatrný kostry

poslední algoritmy života

 

Nebo ten anarchistickej antropolog

David Graeber

co nosí po kapsách roznětky 5000 let

starejch dluhů

Když ho vyhodili z podělanýho Yaleu

stal se úplně posedlým nulovou

uhlíkovou stopou

Je z tý nulový uhlíkovky

tak hotovej

že si představuje její nehmotnou krásu

zhmotnělou v jednotě protikladů

(coincidentia oppositorum, špitne squaw)

Pravej pedál: Světový ekonomický fórum

Levej pedál: Ocuppy Wall Street!

A prtže je krásou tý nulovky

fanaticky jetej i jeho ohypotékovanej

Ghost Kato

nic ho nepřiměje zastavit

ani kdyby kolem cvakaly zubama

rakve

 

Žlutě fosforeskující trikot s křídly

slzným plynem zasaženýho

anděla

má na sobě doyen francouzský periferie

Jean-Claude Michéa

Pravej pedál: >H

Levej pedál: zdola proti těm nahoře

Jeho strnulý jaguáří oko

propaluje skrz naskrz všechny daňový

a důchodový reformy

vymyšlený Elysejským palácem

(kam se hrabe laser, podotkne squaw)

Jeho přilnavej delfíní intelekt se dokáže vyspat

s drogama naládovanou střední

a nižší třídou

i na dálku

Ale tady

uprostřed kůrovcový džungle

tady to nefunguje

Tady je sám

 

Peloton světovejch levicovejch myslitelů

uzavírá trvale udržitelnej Slavoj

Žižek

Pravej pedál: existenciální úzkost

Levej pedál: znáte Lacana?

Frká smrká chrchlá a pšouká

jak čtyřrychlostní digestoř

Chudák nablejskanej Felt Dispatch

pod ním

stříbrnější a krásnější než měsíc

za jasný noci

a přitom znásilňovanej fyzickejma projevama

čirýho lidskýho primitivismu

 

(… si se squaw zrovna řikáme

kdo z našich bratrů

a sester

veze v sedle třeba hulibrka

nebo tak - a kdo ne

he he)

 

Vtom

mezi půl tisíce let starejma smrkama

s kmenama že prej moudřejšíma

než mozky všech těch levicovejch stars

zahlídneme na elegantní Meridě Juliet

tyčit se něco jako sochu…

Její silueta prořezává cáry mlhy

převalující se nad okolníma slatěma

a svejma chladnejma žulovejma zřítelnicema

nahlíží do V.I.P. chalup

zkarikovanejch do podoby přenosnejch

švejkonošskejch paláců

Ta silueta patří Naomi Kleinový

- tý Naomi Kleinový

co ukřižovala značkově orientovanou

spotřební společnost

a pak se nemilosrdně vrhla

na klimatický barbarství

Pravej pedál: diktát korporací

Levej pedál: odvaha snít

A jak se tak na ni díváme

zdá se nám

že ona i její Merida Juliet

jsou studem zčervenalý

jako by je obě někdo právě přefik

 

A vzadu

daleko za pelotonem

hrdej na svý maňana tempo

pralesů panamský šíje

bělovlasej stařec v tmavý rádiovce

Pravej pedál: Somozovská diktatura

Levej pedál: Frente Sandinista de Liberación Nacional

Nic mezi tím...

Jeho neznačkovej rozhrkanej bicykl to zvládnul

z Nikaraguy přes oceán a půlku Evropy

až sem

 

(To je Ernesto Cardenal

božskej básník Nultý hodiny a svěžího větru

vanoucího ze sopečnejch hor

- vysmahne squaw na předpotopního týpka

znaleckej posudek

a nadlouho se zahledí někam za obzor

jako kdyby i ona psala odjakživa

básně...)

 

V blouznivejch Borovejch Ladech

božskej Ernesto taky skoro stoletej

jako Noam

znaveně sesedne

Jeho mořskou vodou prosolený nozdry

zachytěj pach kančího masa

Na terase jediný otevřený hospody si dá

stokrát nastavovanej guláš na víně

zapije březí kozou

a dole

na břehu Teplý Vltavy se odevzdaně svalí

do malověrný středoevropský trávy

Pod hlavu si dá rozedraný sandály

a se slovy „zelený stonek ožívá v popeli“

zašeptanejma vzhůru k nebi

usne

Neznačkovej rozhrkanej bicykl

ještě ze slavnejch iberoamerickejch revolučních dob

padne k jeho nohám

a v mlčenlivý modlitbě

vypustí svou ateistickou duši

 

A tak tě znovu prosíme

 

Pane…

za všechny vizionářský bicykly

kterejm patří budoucnost

týhle vytuněný sebestředný planety

s chlastem rozežranou tváří

starýho myslivce

Za Ernestova rozhrkance

aby se v příštím životě narodil

jako Buddha

Za fešnou Meridu Juliet

aby ji za to přefiknutí neukamenovali

fundamentalisti z ňáký debilní pouště

Za Felta Dispatche

krásnějšího než měsíc v objetí

s noční oblohou

aby ho konečně políbilo

nekonečno

Za ohypotékovanýho Ghosta

věřícího v nízký úrokový sazby

aby z něj jejich zvýšení neudělalo

zločince

Za chudinku Konu Mahunu

celou od bláta

aby jednoho dne prozřela

a vzala tý maoistický šelmě roha

Za kámoše Bianchiho

kterej se odtud vytratil jako první

a nikdo si už na něj nevzpomene

- kromě mojí squaw a mě

 

Dej

ať naše volání k tobě dolehne

dřív

než se horizont před náma propadne

do jedný z těch temnejch

sadistickejch škvír

mezi tančícíma tektonickejma deskama

a strhne nás s sebou

 

Dej

ať tou tmou proletíme jako meteorit

a osvobozený od všech špičatejch zadků

ať nakonec spočineme v hebký

mechový náruči věčně zelenejch

věčnejch lovišť

 

Dej

ať je nám Gabréta lehká...

 

Sancte Cykliste ora pro nobis

 

(léto - podzim 2019)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit