Jaromír Urban (10. 5. 1940 v Praze – 4. 3. 2017 v Teplicích), inženýr chemie v oboru technologie silikátů, výtvarník, fotograf, spisovatel a publicista. Po svém příchodu do Teplic v polovině 60. let začal pracovat v Technickém a zkušebním ústavu stavebním a seznámil se s básníkem Vladimírem Vokolkem. V roce 1969 se vrátil do Prahy-Radotína, kde se zaměstnal ve Výzkumném ústavu maltovin a osinkocementu, odkud po prověrkách v roce 1971 odešel a vydal se na půlroční putování po jižních Čechách. Po návratu nastoupil na pozici vrtného dělníka k pražské Geoindustrii, kde setrval (naposledy ve funkci vedoucího čerpací čety) až do roku 1990. Poté byl krátce zaměstnán v Lybaru Velvěty, od roku 1993 byl na volné noze. Fotil a psal pro deník Směr, týdeník Sever a Teplický kurýr. Od roku 1999 byl v důchodu.

V 70. letech se jako signatář Charty 77 sblížil s prostředím pražského a později teplického undergroundu a v 90. letech se stal legendární postavou teplické alternativní scény. Od roku 2006 vytvořila řadu nezapomenutelných rolí ve filmech radikálního baletu Vyžvejklá bambule, do svého máchovského fimového projektu jej obsadil i Jaroslav Balvín. Své básně, drobné prózy a fotografie publikoval v časopise Dekadent Geniální, v antologiích Od břehů k horám (2000), Pátá koróna (2004), Kalné vody (2005) a Údolí neklidu (2009) či v každoročních almanaších Teplický Šlauch 2000. Jako výtvarník a autor koláží se zúčastnil řady skupinových výstav v Teplicích a okolí. Pro výstavu ke svým 70. narozeninám v teplickém Jazz Clubu vytvořil dílo v novém uměleckém směru, který ilustrátor Patrik Vetrugin označil jako „senilismus geniální“. V roce 1999 spolu s Oscarem Rybou demontovali a přestavěli konceptuální instalace umělců skupiny Terč ve Vtelně u Mostu.

Básnické sbírky Roztrhaný kalendář (1983-1988), Verše staré a nové (1975-2000) a Alzheimerova choroba (2000-2003) zůstávají zatím v rukopise.

 

Jaromír Urban

TOULÁNÍ PO MARNÝCH OSTROVECH

(ukázky z tvorby)

 

Návod

 

Napřed se toulej

je úplně jedno kde

ale toulej se ve dne v noci

dokud ti slunce nevypraží mozek

déšť nevylouží kůži do běla

a z plic nevyrazí proud krve který

označí cestu všem následovníkům.

 

Potom se miluj s dívkou

se čtrnáctkou nebo padesátkou

to je úplně jedno

ale miluj se s ní všemi způsoby

které tě napadnou

dokud z tebe nevystříkne proud krve který

bude stoupat vzhůru jako raketa

pak se snese v jemné spršce

a jako růžový baldachýn zahalí postel

na které jste to všechno dělali.

 

Dále pak chlastej

je úplně jedno co jen když v tom bude líh

ale chlastej několik dnů a nocí

dokud nesekneš velikou závěrečnou Persii 1

která se rozleje po celém lokálu

a jak se shýbneš pro sklenici

vypadlou z třesoucích se prstů

uklouzneš a jako nemluvně se vykoupeš

v Perském moři krve které

ti vyteče z proříznuté tepny.

 

Nakonec se chop

je úplně jedno čeho

ale chopíš-li se kamery a štětce

pak snímej věci skutečné a maluj věci vysněné

dokud ti oči nevypadnou z důlků

a prsty nezkroutí poslední křeč

jenomže tvoje krev která

v tom všem bude ozáří celý svět.

 

Až tohle všechno uděláš

pak poznáš jak blízko jsi

divokému srdci života

a doopravdy zkoprníš.

 

Ticho

 

Je ticho

a venku svítá

pár zapomenutých much naráží

na okna dávno nemytá

pojď se svlíkat

 

S vyceněným jazykem

pak slížu střípky světel

z barového pultu

než promění se ve tvou tvář

 

Já nevím nic

jsem jenom lhář

ve vlčí kůži převlečený

 

Už slunce vychází

a jeho zář

snad zažene i všechny stíny

 

Advent

 

Ve sklepě pomalu dozrává

úroda letních vín

na hraně podzimu umírá

bláznivý helovín

 

Dny sťaté ledovou kosou

advent si schraňuje

po zemi svou nohou bosou

severák tancuje

 

A hlavy bezinek

se sklání kolem cesty

jsou jako zbytky závoje

jenž zůstal bez nevěsty

 

(Letní odpoledne 3. srpna 1999)

 

Letní odpoledne jsou tichá a marná…

I tady

když tok času se přezávratně změnil

a ten mok

tu trochu jinak pěnil

Teď jsem tu sám (zaslouženě)

a nikde nablízku

těžká ňadra

lakovanými fošnami dubového stolku

podložená

 

Pozdní léto (v Radotíně)

 

Je odpoledne rozevláté

a děvčata si povídají

o svých malých snech

 

teď v září kolem páté

nám slunce rychle bere dech

 

tak jako květinám

jež zvolna vadnou skomírají

se povede i nám

 

než přijde dlouhá zima

už bude zapsán v našich osudech

ten příběh lorda Jima

toulání po marných ostrovech

 

Pozn.: básně jsou převzaty z antologií

Pátá koróna (Duchcov, Kapucín, 2004)

a Údolí neklidu (Ústí n. L., UJEP, 2009)

 

 

 JaromirUrban

 


Komentáře   

0 #7 Martin David 2017-11-04 02:04
Je to ono? https://www.youtube.com/watch?v=Ssc5Iajb_xQ
Citovat
0 #6 Martin David 2017-11-04 01:58
A například v tomhle hudebním klipu tenhle typus ženy měl Jaromír rád: https://www.youtube.com/watch?v=Ssc5Iajb_xQ&t=215
Citovat
0 #5 Martin David 2017-10-23 23:49
A tady to, by ho bavilo ještě víc - - -: https://www.youtube.com/watch?v=NMiEpZZtuig
Citovat
0 #4 Martin David 2017-10-23 23:46
Jaromír mi chybí už dávno... Aktuálně ponocuju (ve volnu mezi šichtama) se sedmičkou červeného... Tohle bych mu pustil do sluchátek, věřím, že by se mu to líbilo - - -: https://www.youtube.com/watch?v=ymrujXGaNyc
Citovat
0 #3 Milan Šedivý 2017-07-26 17:22
Doprčic, nevěděl jsem. Takže až po čtyřech měsících...
Citovat
0 #2 Darmošlap 2017-07-21 13:24
Ano, N8vod je báseň iniciační, pro Páťu především, pro nás všechny. A po nás hřbitov slov.
Citovat
0 #1 Roman Szpuk 2017-06-23 10:08
Ano, vzpomínám si, že Jaromír se Alzheimera bál.
Citovat

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit