Lipavsky

na fotce Matěj Lipavský

(15. – 17. září 2017)

Autobus mne odváží ze střechy budějovického nádraží do Netolic, odkud se přesunu do kempu Podroužek nedaleko malebného zámku Kratochvíle na 7. ročník setkání básníků „Děkujeme za vaše básně.“ Sedmička je prý nejen šťastné číslo, ale i magické, tak to jsem hodně zvědavá. Na netolickém náměstí na mě čeká jeden z organizátorů, básník Vojtěch Kučera, osobně se vidíme poprvé. Ti, kdož pozvání dvakrát odmítnou, již nejsou víckrát zváni. Takové nepsané pravidlo. A další unikátní věcí je, že nikdo z autorů nemá možnost číst na zámku Kratochvíle více než jedenkrát.

„Co až studna básníků a básnířek vyschne?“ ptám se.

Vojta mě uklidňuje.

„To se asi jen tak nestane, letos je zde šest debutantů.“

Ulevilo se mi, na rozdíl od hokeje a fotbalu má tím pádem literatura slušné podhoubí. V kempu už na mě čekají, zdravím se s básníkem Radkem Štěpánkem, druhým z organizátorů, básníkem Pavlem Zajícem a Jiřím Staňkem, který jezdí každý rok a je neúnavným sběračem dřeva na noční oheň. A letos je to hodně důležité, jelikož počasí na šťastnou sedmičku vůbec nehledí. Rozkoukávám se, jsou mi představeni další autoři, Václav Maxmilián, Matěj Lipavský, ze Slovenska Viktor Suchý, Michal Tallo a další z neúnavných pomocníků Filip Lýsek, ředitel Regionálního muzea v Českém Krumlově. Objednávám si pivo a dívám se směrem k louce, kde ve stanu dlí opavský básník Ondřej Hložek, který podobně jako Pavel Zajíc či Jiří Staněk četl v jednom z předchozích ročníků. Radek Š. poletuje v kraťasech, tak jasně, papírově je pořád léto. Já budu muset zvolit nějaký ohřev, na čaj to nevidím, ten piju pouze ve stavu nejvyšší nouze. Ze tmy se vynořují další básníci Vít Janota a Jan Škrob. Ale ještě nám někdo chybí, no necháme se překvapit. Zima přihazuje pod kotel, přesouváme se do vnitřních prostor restaurace. Vedle u stolu sedí myslivci, slyšíme jejich hlasitý hovor.

„Toho psa vezmu k veterináři a nechám zamrazit jeho sperma.“

 

Michal Tallo

na fotce Michal Tallo

Tato věta vzbuzuje u našeho stolu značné pozdvižení a zároveň nabízí otázku, kolik autorů zakomponuje mražené psí sperma do nějaké básně. Uvidíme. Myslivci v hlasitosti jasně vedou, navíc mají jednoznačně teplejší oblečení. Kuřáci z našich řad střídají vnitřní prostory s venkovními, posléze zjišťuji, že už jsem víc venku, kubánský rum zabral. Restaurace se pomalu chystá na zavíračku i myslivci slovně dostříleli, přichází čas na oheň. Přes velkou lákavost romantiky pohledu do ohně, někteří volí chlad postelí. Zůstávám u ohně, pijeme pivo a slivovici, lahve kolují z ruky do ruky. Dívám se do ohně, uklidňuje, atavismus. Okolo druhé hodiny ranní opouštím tlupu mužů a mířím na dřevěnou ubytovnu. Cestou se dívám nahoru, plno hvězd.

„Zítra to bude dobré“, říkám si.

Pach pokoje na ubytovně mě vrací do dětství k prázdninám na chatě. Beru si ponožky a dvě deky.

„Tohle hravě dám“, uklidňuji se.

Ráno se plížím na záchod, konečně vidím rybník Podroužek a opuštěné chatky. I v té nostalgii působí půvabně. Počasí je ovšem neúprosné, každou chvíli prší. Ale hurá, alespoň přijel básník Teodor Kravál ranním autobusem, den předtím měl čtení v Českých Budějovicích. Ze čtoucích autorů nám chybějí ještě dva, naděje na jejich příjezd je už mizivá. Po snídani vyrážíme na výlet. Vzhledem k nepřízni počasí jedeme auty. Parkujeme u jednoho z rybníků, kde se koná turnaj lukostřelců. Terče mají klasické, ale také velmi originální, jeden z terčů má podobu obří berušky. Svým pochodem lukostřelcům lov vypasené berušky zhruba dvakrát přerušíme. Prodíráme se ke Krčínově stoce a Soudnému potoku. Většina z nás nemá moc vhodnou obuv, což ovšem vynahrazuje pohled na živého raka. Všichni zíráme na poměrně velkou samici klepetnatce, pro některé je to velký zážitek, jelikož živého raka vidí poprvé. Na zpáteční cestě se naše auto musí zastavit v Netolicích, je třeba vybrat peníze z bankomatu. Sedím s Teodorem K. na zadním sedadle, máme oba skládací deštníky.

Teodor vtipně: „To by bylo dobrý v novinách. Básníci vyloupili banku s deštníky, v rubrice kultura-krimi.“

Kraval

na fotce Teodor Kravál

Smějeme se zbytek cesty zpátky do kempu. Čas se nachyluje k přesunu na zámek Kratochvíle, z důvodu nepřízně počasí se historicky poprvé bude číst v sále zámku, nikoliv vzámecké zahradě. Někteří odcházejí na zámek pěšky, jiní se vezou auty. Scházíme se v restauraci kousek od zámku. Pro zájemce z našich řad je připravena prohlídka zámku s kastelánem Vojtěchem Troupem. Objevuje se také básník Milan Děžinský, který se přijel podívat na pomyslný vrchol tohoto setkání a tím je autorské čtení. V sále už vybaluje všechny možné dobroty maminka Radka Štěpánka. Smaženého kapra, bedly, domácí salát, skvostné koláče, rybí polévku a spousty dalších pochutin, které připravila. Většina se vrhá k pomyslnému bufetu. Čas autorského čtení se tím pádem trochu oddaluje, ale upřímně, dobré jídlo je zatraceně lákavá poezie. Po občerstvení je zahájeno autorské čtení. Číst nás bude osm. Vojtěch Kučera a Radek Štěpánek si berou zahajovací slovo. Autoři mohou umístit své knihy na stolek pro případné zájemce nebo si mohou knihy vyměnit s jinými autory. Někteří z autorů volí četbu ze svých knih, jiní z rukopisů. Různé poetiky a světy na jednom místě.

„Děkuji za přijetí na krásném zámku a v melancholickém kempu“, říká slovenský básník Viktor Suchý, který je autorem sbírky s poměrně příhodným názvem pro letošní ročník Básně o počasí.

Toto setkání se každoročně koná bez koruny grantu, jen s drobnými financemi od dárců (autorům je placen pouze nocleh v kempu), jen díky nadšení, energii a ochotě některých lidí. A tak děkujeme nejen za vaše básně.

P. S. Jako každý rok bylo i letos osloveno dvacet básníků a básnířek, kteří poskytli své texty, z jejichž útržků složili organizátoři kolážové básně. Ty pak zazněly na autorském čtení. Zde jsou:

I.

V dome je živo

smrť klope na okno

tohle není báseň

za kterou by se dalo schovat

Roztavený kov stéká

po střechách domů

v růžovém světle

urvaném ze sakury

nad průsekem

úzké, prudké nebe

 

Posadil jsem se ještě,

propletl prsty,

v sedmnáct deset

nemůžu dýchat

V televizi je válka

v televizi se vaří,

člověk se vrací tam

odkud přišel

tak na šňůře uschnul

a tak ho taky lidé nosí

 

po dvouverších přispěli:

 

Viktor Suchý

Jan Škrob

Vít Janota

Petr Hruška

Pavel Petr

Zdeněk Volf

Teodor Kravál

Matěj Lipavský

Kateřina Bolechová

Zuzana Lazarová

 

II.

Dovedná kiseng nepíše už básně

tak jemné, že je papír nevpije.

S medzerou v hrdle

práve teraz

zkoumá

otázky

že ty

na koho to slovo padne

měla jsi svěsit hvězdy z nebe

a pověsit je do oken, do kterých se nemám dívat.

 

velmi pomalu se přibližovat až

k zábradlí

pocit kravaty před zkouškou z dialektů

a stálý klid

o něco lehčí a o něco těžší

nehádám, jak je to přesně

prechádza z jedného predmetu do druhého pomerne

nejasne

jako inverze kůry a míz

nádechy, výdechy a všechno znova

 

po dvouverších přispěli:

 

Petr Borkovec

Peter Cibo

Jakub Guziur

Oldřich Kutra

Václav Maxmilián

Ian Mikyska

Ivan Motýl

Hana Pololáníková

Michal Tallo

Marek Torčí


Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit