BolechovaMarie

– Postarejte se o Marii –

říkával

Sedím na koberci

modlím se k vysavači

nechce žrát

brzy mu zakroutím

umělohmotným krkem

Marie srká polévku v kuchyni

ze zdi ložnice vystupuje

sádrová hlava jiné Marie

té co prý byla pannou

dívám se na ni

a neslyšně křičím

– Marie! Postarej se o Marii –

 

* * *

Řežu krabice

na stropě stojí zářivky

má dětská velkohubost

být astronautkou

dávno v červí díře vesmíru

jenom se zachechtala

Víc nepotřebuji

nůž proniká do papírových žil

kosti a sny

se až neskonale snadno lámou

 

 

Milosrdné lži“

Prý se na mě těšila

já na ni ne

prý mám o ni jistě starost

nemám

Jeden před námi dal slib

nás se nikdo neptal

V tomto bytě

jsem mistr kamufláží

myju ji

devadesátišestiletou hlavu

splachuji odpor i lítost

do zaneseného potrubí

k vlasům mastnotě

pachu genitálií

 

Konec nebo začátek

Ležím na posteli

uprostřed moře

jsem sama

ostatní zmizeli

nebo umřeli

mám strach

Nad hlavou

police s knihami

ze kterých se odlamují

slova

a plavou pryč

 

* * *

Jednoho dne

začneš odvracet tvář

od koberce s pachem moči

a bude to strach

zahlédnout propast

rodidla smrti


Komentáře   

0 #1 Roman Szpuk 2020-08-27 13:53
Pěkné, drsné a přesné. Dík, Katko.
Citovat

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit