Pavel Zdražil

Zdrazil(1965), básník a prozaik. Dětství prožil v Nymburce, kde vystudoval gymnázium, pak vystřídal různá zaměstnání a brigády (učitel, topič, noční hlídač, uklízeč, prodejce knih, restaurátor), v současné době se věnuje pozlacování, bylinkářství a chovu koz. Žije v Břístvi. V nakladatelství Triton knižně vydal sbírky Divoké víly (1991), Šípem do měsíce (1992), Všecko je možné (1994), Ohňové básně (1996), Kameny bohů – Soutěska (1996), Tisíc let v jednom tepu (1999), Pohádkovej dědys (2002), Salamandří veselice (2011), dále sborníky Kroky ze tmy (1996), Cesty šírání (1996), Kam až došel, to tam našel (2008), Cesty proměny – Nálada doby (2017) a knihu milostné korespondence Bohumila Hrabala Buďte tak hodná a vytáhněte rolety! (1999). Zatím jeho poslední básnickou sbírkou je Hvězdou postižený (Vespero, 2016). Úzce spolupracoval s časopisy Iniciály a Revue Mítink. Aktuálně spolupracuje s Rádiem Patriot, kde má vlastní pořad Průhledy za slova, v nichž představuje zajímavé umělce a osobnosti, které jsou nejen pro něj inspirací.

V rozhovoru pro Tvar č. 15/2011 zauvažoval nad tím, jaká budoucnost nás čeká: „Možné je úplně všechno, ničemu se nedivme. Mohou se dít takové věci, jaké člověk ještě nezažil. Proměna struktur je tajemná alchymie a my jsme schopni vnímat jenom její projevy. Nevím, co bych o tom řekl víc. Za slova se dá chytat. Jsi-li intelektuálně bystrá, ale přitom máš zavřené srdce, tak můžeš jít světem a šermovat slovy, plné sály lidí na tebe budou obdivně zírat a ty s nimi budeš v pohodě manipulovat. Než tohle, tak to radši budu tím prosťáčkem, který sází brambory. Takže – jenom cosi čuju a přijímám to. Kdykoli jsem šel proti intuici, tak jsem si zlomil nohu. A myslím si, že celá dnešní politika čerpá jenom z konkurenčního postoje, stará se jen o to, kde co urvat chudákům. Ano, čekají nás daně za vzduch, za berle, za houby, za to, kolikrát si upšoukneme, za mrkev… Za mrkev ne, tu nám zakážou jako drogu, abychom si museli kupovat v lékárně syntetický karoten bé. Sami na to ale jednou přijdou, vesmír je donutí. Zvnějšku či zevnitř, to je jedno. Rána osudu či barevný ufoun, to je jedno. Jedno. Přijdou na to.“

Další články...