Marie
– Postarejte se o Marii –
říkával
Sedím na koberci
modlím se k vysavači
nechce žrát
brzy mu zakroutím
umělohmotným krkem
Marie srká polévku v kuchyni
ze zdi ložnice vystupuje
sádrová hlava jiné Marie
té co prý byla pannou
dívám se na ni
a neslyšně křičím
– Marie! Postarej se o Marii –
* * *
Řežu krabice
na stropě stojí zářivky
má dětská velkohubost
být astronautkou
dávno v červí díře vesmíru
jenom se zachechtala
Víc nepotřebuji
nůž proniká do papírových žil
kosti a sny
se až neskonale snadno lámou
„Milosrdné lži“
Prý se na mě těšila
já na ni ne
prý mám o ni jistě starost
nemám
Jeden před námi dal slib
nás se nikdo neptal
V tomto bytě
jsem mistr kamufláží
myju ji
devadesátišestiletou hlavu
splachuji odpor i lítost
do zaneseného potrubí
k vlasům mastnotě
pachu genitálií
Konec nebo začátek
Ležím na posteli
uprostřed moře
jsem sama
ostatní zmizeli
nebo umřeli
mám strach
Nad hlavou
police s knihami
ze kterých se odlamují
slova
a plavou pryč
* * *
Jednoho dne
začneš odvracet tvář
od koberce s pachem moči
a bude to strach
zahlédnout propast
rodidla smrti
