Vzhůru, bratři, na Sión

Když jsme se sešli v březnu v Domě čtení ve Vršovicích, za což patří dodatečné poděkování Pepovi Strakovi, který nám zde uspořádal čtení, celkem jsme se shodli na tom, že by bylo fajn zase někam vyrazit. Návrhů bylo více, ale nakonec napadlo Vandu, že jsme vlastně ještě nikdy nebyli na Siónu, třebaže ho často a s gustem vzpomínáme, zvláště při připíjení. No a jelikož bydlí nedaleko v Lošanech, bylo rozhodnuto. Takže když nadešla sobota 18. května, sešli jsme se s Karlem Benešem a Romanem Szpukem v Praze u metra Anděl, odkud jsme vyrazili autem do Jesenice, kde jsme na parkovišti u Lídlu přibrali Lídu Hlinkovou. O hodinu později jsme zahájili pěší pochod z obce Týniště, kde nás už očekávala Vanda Skálová se Svatkou Antošovou. Po cestě jsme narazili na ceduli Pozor, bahno, která nás přiměla začít zaznamenávat fotografickou technikou. Vzpomněli jsme si totiž na Bohouše Vaňka- Úvalského, který se omluvil či vymluvil na to, že se mu nechce do bahna. Počasí vypadá všelijak, ale je to docela příjemné, lepší, než pochodovat ve vedru. Začíná krápat a ze silnice odbočujeme na červenou turistickou stezku s honosným názvem Stezka husitských hejtmanů. V souvislosti s počasím párkrát padla hláška co na to Norové, jejich předpovědi mají být to nejpřesnější, co lze na internetu najít. Nevím, zdali je to taktní, když jsme měli jednoho meteorologa s sebou, ale Roman nemá v povaze brát si takovéto věci osobně. Pravda je, že po chvíli, právě když jsme přicházeli ke hradu, tedy spíše k jeho zbytkům, pršelo už dost vydatně.

Na hradě bylo několik informačních cedulí a naším překvapením bylo, že to nebyl žádný hrádek, nebo snad jen narychlo opevněné místo, jak se nám snaží namluvit film Jan Roháč z Dubé, protože hrad byl založen už někdy kolem roku 1380 a rozhodně by nebylo snadné ho dobýt. Jedinou jeho slabinou asi bylo zásobování vodou, ale jelikož je nablízku Vrchlice, nějak by se to asi vyřešilo. Kousek od hradu zasedáme k malému občerstvení a dál sledujeme značku přes obec Polánku a lázně a poutní místo Roztěž. Tady se oblačnost začíná trhat a déšť ustává. Navzájem se ujišťujeme, že už to bude dobré a pak dosahujeme Malešova a zdejšího Přátelského pivovaru. Venku hraje nějaká kapela s hrdým názvem Orchestr Jaroslava Ježka, tak raději zůstáváme uvnitř, kde je to snesitelnější. Pivo a obsluha je bez chyby, pouze ty ceny by mohly být nižší...Sedíme asi do 16h odpoledne, párkrát zazní o to tradiční Vzhůru, bratři, na Sión, pak se přemísťujeme auty do Kutné Hory. Prošli jsme nejhezčí místa v centru, já pozoruji hlavně révu, která utrpěla jarními mrazy, ale nakonec jsou škody menší, než se odhadovalo. Větší výsadbu u jezuitské koleje určuji jako Tramín bílý, česky Prynč nebo Brynšt, tak drahý srdcím vinařů- autentistů. Už se docela vyjasnilo, ale nepodařilo se zjistit, co na to Norové.

Usnesli jsme se, že na spaní venku to není a tak nás Vanda hodlá uložit na noc ve svém domě. Mourovatá kočka Freya, osiřelá poté, co se její bratr Frodo otrávil nějakým pesticidem v polích, si nejvíce oblíbila Svatku. Trochu popíjíme, trochu hovoříme, ale únava ze dne se hlásí, jdeme spát krátce před půlnocí. Usínáme za skřehotání žab z nedaleké strouhy a rybníčku. Ráno zase kokrhají kohouti, učiněná venkovská idyla.

Po snídani ještě absolvujeme prohlídku zdejšího muzea a památníku odboje. Průvodcem nám je jeden místní starší pán. Říká, že není zaměstnancem, jenom zde vypomáhá, ale o tématu mluví se zaujetím. Vracíme se s mnoha dojmy, expozice je opravdu zajímavá a shlédli jsme i krátký film. Pravda je, že se mnohem více věnuje druhému než třetímu odboji, což bude asi tím, že na třetí odboj nepanuje ani dnes ve společnosti jednoznačný názor.

Pak už se zbývá jen rozloučit se a vyrazit k domovu. Svatku odvážíme na kolínské nádraží, Lídu zpět do Jesenice. Po cestě Roman ukazuje a popisuje bouřkové mraky a podle dešťových pruhů soudí, že někde v Polabí, severně od nás, musejí mít pořádný déšť. To se potvrzuje druhý den, kdy na FB vidím zprávu z Brandýsa nad Labem, kde měli bouřku s kroupami. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, co na to Norové.