OPUŠTĚNÉ HNÍZDO

Stíny halí opuštěné hnízdo,
chladnou vejce, chybí teplo matky,
v rozcloumaném světě zmatky,
kde jsi, labutí spanilá jízdo?

Nechat se unášet letem mraků,
v tichu bezdětném temní hladina,
čeřením vlnek kývá se travina,
na dně života mnoho vraků.

Tesknota připlouvá z míst opuštění,
kapky deště s větrem hrají svou píseň,
v paprscích slunce mizí tíseň,

dálkou poznat cestu z okleštění,
hrdlem ptáka stoupá žal a stesk,
rodinná pouta přetíná zla blesk.

LETOKRUHY

Otevřeným oknem krajiny pábení,
stromem, oblohou, vůní trav života vábení,
z úzkosti, chladu, nicoty zmaru,
otevřít dlaně vzácnému daru.

Světla a stíny tajemných houštin,
třepetání běláska, vůně zahrad,
paví očko na listu místo sušin,
pasoucí se stáda v zajetí ohrad.

Déšť se blíží mílovými kroky,
tichým šumem v předvoji kapek,
vítr čeří vlnky, plynou jak roky,
cesty dlouhé, nesnadné, beze zkratek.

V kalužích, zrcadlech stromů,
modré průrvy oblaků, tající sníh,
burácí vichr přes střechy domů,
proč v lidském nitru svár, vina a hřích?

Mlha nevíry ze všech stran se točí,
stmívá, stmívá se, podzim krátí den,
zoufalství, marnost cení zuby vlčí,
ze tmy vyšlehne světlo lampy jen.
Přes trosky a mrtvé, kam lze dojít?
Cestou k neznámu nutno s Bohem jít.

TROJJEDINOST V TROJNÉM BODĚ VODY

Jedno, současně v trojím,
ve svých vlnách nesoucí bytí,
Jedno, současně v trojím,
svým dechem nesoucí žití,
Jedno, současně v trojím,
v tvé pevnosti touha jít dál,
po vodě kráčet k obzorům, kde jen oceán.

BLOUDĚNÍ

Jdu a nevím kam, země vysychá,
jdu a nevím kam, sil ubývá,
cesta je daleká, smysl všeho v dáli,
ztratil se nám pramen, z kterého jsme sáli?
Přichází noc, které jsme se báli,
kde jsou ti, kdo se pořád smáli?

Vlny zmaru a úzkosti ze všech stran,
sype se sůl, sype do všech ran,
cesta pustá za mnou, pustá přede mnou,
věrné slunce hřeje před mrazivou tmou.

Ve znamení kříže kráčet,
břemena svá těžce vláčet,
kříž se změní jasnou září,
úzkou bránou se zde vchází,
kdopak slyší, hledá, kdopak ví,
že slova Krista stále zní?

Svým řekl: „ I vy chcete odejít? “
Nikdo nad něj, ke komu jít,
nic není více pevného,
řekli: „ Ty máš slova života věčného.“