Malostranské svítání
Ráno jak bílý kafe s pěnou
od lopatek parníku Čechie
pěkně našlehanou
A Kampa orosený šálek
po deštivé noci
rozdýchává další kapitolu věků
s názvem „O emoci“
Lucerny u Čertovky
ještě nevychladly od celonoční služby
jak milencům tu splňovaly
i nejtajnější tužby
když temné kouty pohlídaly-
-ať do očí si aspoň vidí
Teď blednou tady od závisti
nad vzrůstajícím jasem
Svítání nad Rudolfinem
na vodní hladinu
stříbrný koberec pokládá
A já opilý jak mladým vínem
vidím tě po něm přicházet
až do mé náruče
tak božsky vznešenou
do jitra oděnou
symfonickou básní zpěvnou…
A srdce se zběsile roztluče
jak Malostranský zvon
Beru tě za ruku
líbám tě celou
v milostném kvapíku
a navzdory rackovu chechotu
- vždyť už se rozbřesklo
tak co sníš chlapíku?
dávám ti o lásce
svou věčnou záruku…
Miluj mě
Miluj mě, prosím
třeba polehoučku
miluj mě
najdem měkkou loučku
budu ti vrkat otřepaný fráze
s nebeskou duchnou
bude nám tam blaze
z lučního kvítí vylisujem herbář
vryju se do tebe
jak vášnivý řezbář
miluj mě, miluj
vejdi se mnou vrátky
do zlaté klícky
a vpusť mě do zahrádky
zdatně se poperu
i s tvým slovním políčkem
dotýkat chci se tě
třeba jen malíčkem
a nedbat více už
falešných výčitek
že je tvá halenka
špinavá od kytek
Miluj mě prosím
i s tvými nevděky
Miluj mě, miluj
hlavně až na věky
Neboj se…
Ne
neboj se
to nejsou verše o lásce
o ní tu
vůbec nejde řeč
přece bych nesklouz´
k sentimentu
já – ten básník
břitkých soudů
s jazykem jedovým
a ostrým jako meč
nehodlám pobírat
doživotní rentu
za trapné říkanky
romantických bloudů
to byla by vážně
pustá křeč
Nepíšu milostnou poezii
o ňadrech k zešílení
o vášni zběsilé
o touze
a očích tvých měděných
a už vůbec ne
o tvé laní šíji!
Neboj se
věř mi
už dávno jsem zapřel
vlastní city
vypálil z mozku
myšlenku na hřích
vyškrtal slovník a zrušil věty
kde podmětem jsi ty
Kdepak psát o lásce…
….a v dnešní době!
Tak neboj se
nelžu ti
- lžu jen sám sobě
Novoroční modlitba
A hlomozně se otevřely brány
zcestných nadějí
a přeodvážných vizí
a kolik přímých spojů
do stanic Doufejme a Konečně
a těch světlušek s lampióny
na temném nebi zítřka
co do zapomnění
nás vedou bezpečně
A dávné prohry
v propadlišti dějin mizí
jsou tu jen stále pulsující jizvy
však sil a šancí ubývá
Ač léty poučen
na prknech
co můj svět znamenají
zas kulisy staré scény stavím
- jeden se zkrátka nepřeskočí
a jak provazochodec
balancuji nad propastí svých tužeb
a padám na dno galejí
tvých očí
nevidím
neslyším……….jen letím
obklopen dravou touhou
po tobě
a zverbovat se nechám
do pekelných služeb
Je nový rok
Noc odvážných snů
a rovných šancí
Tak stůj při mně čase
ty splašený hřebče
už mi tě moc nezbylo
ještě chci urvat kus žvance
než rozptýlí mě po okolí
ještě odžít pár let za Sebe
nenech mě tu vkleče stát
jak zemdleného štvance
Bdi nade mnou obloho
a daruj pocestnému ze své
štědré nekonečnosti
Ochraňuj mě
víro tohoto světa
ať nepřijdu o poslední iluzi
že jsem byl taky stvořen
pro někoho
ať nezpronevěřím se vlastní hrdosti
když utajené vášni podléhám
a s myšlenkou jen na Ni
jak cínový vojáček – ne bez nohy
ale bez mozku
teď vkládám se tu
do tvých dlaní
Stůj při mně lásko
ty nezměřitelná sílo
řeko bez brodu
co se valíš řečištěm mých tepen
a pustošíš jak záplavy
Kdo suchou nohou kdy tě překročil?
Ač stokrát fenkou vyvenčenou
stále mi štěkáš u hlavy
Tak stůj při mně
zasáhni teď svojí mocí
a zbav mě trýzně
osamělých nocí
bolesti mých rozdrcených kloubů
jak vzpínám ruce k její kráse
k těm očím divokých labutí
Zažehnej zhoubu mojí víry v lásku
lásko
v tomto novoročním dýchnutí
Prohlédnutí
Mé vlastní lži
mě dovedly k pravdomluvnosti
-není to čestnou povahou
A strachy z budoucna
mě naučily neutíkat z boje
ač jsem se nenarodil rytířem
A moje neatletická postava
strejdy z předměstí
mě donutila přeskočit nejvyšší laťky
aniž bych kdy toužil
stát se rekordmanem
A moje směšně romantická duše
slouhy spravedlnosti
co věčně jen seká lopatky
větrným mlýnům
mě přikovala k zemi hřebem reality
a nasadila brýle krátkozrakosti
A tak to
že jsem dnes králem lhářů
a lámu tu nad sebou
svůj donquijotský meč
že na místo odrazu
tuhle překážku jen podlézám
a jak slepec tápu
ve vlastním prohlédnutí
…tak za to můžou tvé oči
co mi do srdce vypálily
cejch zaprodance touhy
a teď mě nutí
zakousnout se do polštáře
a přestal cítit vůni karamelu
Protože proč být drsným
kladným
a statečným hrdinou
když to nemůže být
pro tebe
Rybičky v akváriu
Je podzim a pět minut
dávno chladna zrána
a líny poklid pejskařů
zalézá do rukávů
V kelímkovém pivu spadlá pěna
jako to listí na podrážce
Sychravo nad Vltavou
a vzpomínka na někdy
si drncá přes rozklížené pražce
Pane vrchní, ještě jedno!
A navrch něco grogu…
Další čárka na tácku
jak estetická mříž mezi náma
jak vykřičník do nekrologu
Dešťové arkády mlhoviny -
- jedna mi spadla za límec
a dusí mě jak viny
Srdce se přece
nemusí za nic omlouvat…
V kelímku zmateně krouží
myšlenky na tebe
jak rybičky v akváriu
plavu v tom s nima
Lovil jsem v špatných vodách
a uvízl na mělčině
Ale jo, nechte ho tady
pane vrchní
škoda kroků
nahodit návnadu
a utopit červíčka
a taky touhu –
- to je to oč tu běží!
A pivu spadla další pěna
Rybičky v akváriu…
Po dalším kelímku se cítím líp
bolest je otupena…
Zbyly jen tyto verše
Šance
Přivyklý tempu expresní doby
přivyklý zákonu silnějšího
přivyklý na vestu svěrací róby
spíchnuté z barviva ochranného
přivyklý na čehý
kde jiní maj´ hot
přivyklý na hloubku
kde měl by být brod
přivyklý na tango
když já cítím waltz
přivyklý dávat
své triumfy v šanc….
přivyklý na průměr
remízu
odvykání….
Tak nikdy si nezvyknu
na rána bez svítání
a zvuk druhých houslí
na ostrov bez moře
a že nesmím do ringu
na vstup jen pro zvané
ani že mě tam nahoře
nevyzvali k tanci
a tys řekla:
Nechci se do tebe zamilovat….
Je třeba zvyknout si
na nerovnost šancí
Sobota, 01.35 hod
Čekání
Čekání na včera
a nic než
Možná…Třeba…Někdy….
A touha muže
Na to se neumírá
A nebo může?
Tvé gesto šité na míru
a pohled -
magnetická rezonance
Do tvojí kůže se vpít
po kapkách
po doušcích
Je aspoň šance?
Pohoří Pamiru
…a vteřiny jak nože
Ó, Bože
Tak jak jdu do let
Tak jak jdu do let-
-a že do nich jdu
chce to víc namáhat
kůru mozkovou
Přiznat že křídla
maj´už kratší dolet
a bungee jumping
v srdeční zóně
namísto zachvění
bude spíš bolet
Dech že už nestačí
s vrzavou pumpou
a v kapse není na novou
Tak jak jdu do let-
-a že do nich jdu
měl bych už za vděk brát
zadními kolečky
zavírat okna
před emočním průvanem
love story z obrázků
raděj než s duší
probírat
s měkoučkým divanem
a dupnout na brzdu
sjetého vehiklu
těsně před citovým důchodem
A já zatím
tak jak jdu do let-
-a že do nich jdu
jen si tě představím
vzplanu jak bengálské ohně
a na místo křídel
řvou motory Concordů
dokořán otvírám okenice
a po hlavě skáču do fjordu
ač náchylný jsem
na zimnice
však pro tebe břímě let
zatajím sobě.
Přítelkyně Mikea Perryho Ludmila Klhůfková nás také zve na koncert který se bude konat 26.9. v Praze v klubu Ryba na ruby http://www.rybanaruby.net/index.php
