Stalo se to za dávných, velice dávných časů a tak místo i přesná doba už byly zapomenuty. Svět byl tehdy ještě mladý a lidé méně rozumní, takže se někdy děly věci pro nás stěží k uvěření.
V jedné vesnici pod horami žila na samém okraji v malé chaloupce dívka. Byla sirotek, o rodiče přišla při morové epidemii a její bratři se rozešli do světa. Tak si zvykla být odkázána sama na sebe a vlastně i na tu samotu. Kráva, zahrada s tuctem ovocných stromů, několik slepic a zahrádka osázená bylinkami bylo celé její hospodářství, pokud bychom se nechtěli zmínit o jejích dvou kočkách. Černý kocour neustále slídil po okolí a dům hlídal skoro jako pes, takže byl pravým opakem bílé kočky. Ta byla nejraději, když mohla lenošit doma za pecí. Návštěvy ráda neměla, vždycky se před nimi někam schovala a tak skoro nikdo nevěděl, že tady žije. Lidí sem chodilo dost, protože dívka se vyznala v léčení bylinami a ve věcech zdraví dokázala dobře poradit. Tím také vyvracela mínění, že kořenářka musí být stará bába. Tak zde plynul život a nezdálo se, že by jej mohlo něco narušit. Ale byla to právě její ochota pomáhat druhým, co ji dostalo do nesnází. Přesněji řečeno se celá věc odehrála tak rychle, že se dívka octla v šatlavě, ani nevěděla jak. Rychtář a dva biřicové ji tam dopravili a pro jistotu přibrali k kocoura jako doličný předmět, případně jako svědka. Pak se dověděla, že je podezřelá z čarodějnictví. Pak jí prošťourali celou chalupu, ale nic podezřelého nenašli a co se později ukázalo jako nejdůležitější, neobjevili ani bílou kočku. Zatímco dívka střídavě plakala a modlila se, kocour vypadal docela spokojeně a pro zábavu honil myši. V životě jich tolik pohromadě neviděl.
Nakonec, když se rychtář sešel se správcem panství a místním knězem, probíhalo to asi takto:
-“Našli jste něco podezřelého? Třeba knihy se zaříkáváním nebo zvěrokruh?“
-“Promiňte, důstojnosti, ale ta holka číst neumí, k čemu by jí byly knihy? A v domě taky nic podezřelého nebylo, jen pár sáčků se sušenými bylinami.“
-“Ani svědci, ani důkazy? Nestěžoval si někdo v okolí, že by utrpěl nějakou škodu na dobytku nebo na polích?“
-“O ničem nevím,“řekl rychtář.
-“Když se nikdo nepřihlásí, tak ji budeme muset propustit.“
-“A co se jí takhle zeptat v mučírně?“vložil se do řeči správce.
-“Co jste říkal?“otočil se na něj rychtář skoro výhrůžně, takže si nedovolil svůj návrh opakovat.
-“To nejde,“řekl kněz smířlivě.“Když nemáme na čem postavit obžalobu, tak to neprojde.“
-“Tak počkáme, až se k tomu vyjádří vrchnost,“nechtěl se panský služebník úplně vzdát svého úmyslu. Nakonec bylo rozhodnuto, že druhý den oznámí celou věc majiteli panství.
Bylo už dlouho po půlnoci, když zachřestil zámek a do šatlavy se protáhl rychtář.
-“Nekřič, neděs se, buď zticha, jdu ti pomoci.“
-“Vy, pane rychtáři? Přece mě znáte, dávala jsem bylinky vaší matce a pak i vašim dětem, když byly nemocné. Nikomu jsem v životě neublížila, tak proč mě tu držíte?“
-“Pustím tě ven. Musíš utéct.“
-“A kam bych šla? Nikde nikoho nemám a co mě asi čeká na útěku? To ne, chci před soud.“
-“Před soud?“podivil se rychtář jejímu odhodlání.“Co když tě budou mučit?“ Dívka se zakymácela, sotva že se udržela na nohou. A v tu chvíli jí něco bílého skočilo do náruče. Byla to její kočka, která vycítila, že se s její paní něco děje a přiběhla za ní. Rychtář s dívkou na sebe pohlédli a zdálo se, že myslí na totéž. Kocour vyrazil ze dveří jako šipka z kuše a zastavil se až v chalupě, kde se schoval hluboko do sena. Pak už nezbylo než počkat do rána.
Když ráno přišla rychtářova žena do šatlavy s kusem chleba a hrnkem mléka, málem vše upustila na zem. Nemohla si srovnat v hlavě, že místo černé kočky vidí bílou. A tak spustila na celou ves:
-“Zázrak, lidičky, zázrak!“ Lidé, kteří se začali sbíhat, se k ní přidávali:
-“Je nevinná! Bůh udělal zázrak, aby ji očistil z toho nařčení!“ Někteří nedůvěřivci sice zkoumali zdivo, ale nemohli najít žádnou větší škvíru než takovou, co by stačila pro myš, takže nakonec všichni uvěřili, že kočka opravdu zbělela. Ještě týž den se dívka mohla vrátit domů. Kočku nesla v košíku ovázaném zástěrou, aby si někdo nevšiml, že kocour změnil se srstí i pohlaví...
