Morava
Voda mumlá. Pstruzi
sluní se na kamenech.
Na dně řeky bujarý
večírek nesmrtelných.
Pod kameny ticho.
Poblíž kvílí pila.
Půlí blízké
na dobré a vzdálené.
Pár vln si nasazuji
na hlavu, šplíchám.
Odcházím najít
svůj domov.
Mohla by jím být
i představa
odplouvající k moři.
Přiměřená sebeobrana
Střelec
na střeše výtahu.
Zachovávám
kamennou tvář.
Hlaveň
povystrčena
ze srdce.
V každém patře
číhá chlápek.
Prokopnu bok výtahu,
písknu
na svého koně
a skočím
na jeho hřbet.
Do hřívy
zabořím tvář.
A tryskem pryč.
To není
zbabělé prchání,
to je přeprava
na místo souboje
proti všem.
Tehdy
1
vylézá z rybníka
její nahota
částí mého studu
má touha
její poznání
spolu jsme
tady v dětství
ostružinový svah svádí
dívce rozepínám
ňadra
a vyvane rebelie a stesk
líbám ji na ústa
a ňadra se
nadobro zavřou
2
škodovka v korozi
a Velký vůz připřáhnut za duši
rybáři pytláci porybný
hřbety pneumatik i kaprů
nad hladinou
vor s Petrem
vprostřed rybníka
neumí plavat
ani se utopit
Petru Adamovskému,
Marii z Kvíce a bratru Milanovi
* * *
Poledne v igelitovém
pytli od umrlce. Silueta
mlhy na horách.
Skála se potí… mlok,
bystřina kloktající…
… plastové lahve, hráz.
Patříme nedohledným
výškám. Shůry sestupujeme
vzpřímeně, nestrpíme
závrať. Tam, kde spočineme,
dosviští vržený kámen. Tam,
kam patříme, nedolétnou stroje.
* * *
Pod sněhem
dřímá pavouk
jeho duše
je vzhůru
Věřící lidé
nevěří
že pavouk
má duši
Nevěřící lidé
si myslí
že pavouk
je mrtvý
Já si myslím
že duše
pavouka
je má
duše
a má duše
že je
duše
pavouka
A také si
myslím
že člověk
je návnada
