(věnováno K. Starému)
To se tak někdy stane
že zmlkne jedno srdce
ale jako by jich zmlklo pět
Nejméně tolik srdcí
nosil Karel Starý
ve své hrudi
Nosil je i za ty
které sotva znal
- věděl o nich jen to
že ho cestou na hřbitov
o kus předešli
Oscar Ryba se kolem něj mihl
nepozorovaně
Celý zmáčený proklouzl
pootevřenou brankou
a hned za dřevěným křížem
s plechovým Kristem
zamířil k domku hrobníka
Věděl
že ve výklenku nad dveřmi
má schovanou láhev
na horší časy
Už už se pro ni natahoval
když vtom mu podrazila nohy
řeka
Ještě si pamatoval
jak ho k sobě stáhla ze skály
- a hle!
Nedala mu pokoj ani tady
po smrti
Iveta Pokorná padala jako list
z mladého stromu
který se toho roku poprvé zazelenal
Jak se tak snášela shůry
na pohřební průvod
zavadila neslyšně o čísi rameno
Ten
komu patřilo
žádný dotek nepocítil
Zato polekaně uskočil
když si všiml
že místo kabátu na něm plandají
její verše
Bylo to naposledy
kdy vrhala stín…
Martin Vácha spěchal
aby stál nad svým hrobem
hned za knězem
Jenom odtud mohl znovu uvidět
ono osudné ráno plné andělů
kteří mu nabízeli doprovod
až do nebe
Tehdy nebyl čas odmítnout
ale teď
při pohledu do zpětného zrcátka
všechno pochopil:
tu jedinou vteřinu
kterou na odmítnutí dostal
bohapustě promarnil
Hana Fousková se vyhýbala hřbitovům
dlouho
Její pes tam nesměl
- a nechat ho samotného
čekat venku
nechtěla
Pak jí ho otrávili
a ona se roky učila procházet
zdí smutku
za kterou ji stejně nikdo nečekal
Nakonec své trápení dobydlela
v neobyvatelném bytě
Přichycená sponou samoty
k ledovým kamnům
psala básně o vybělené pustině
která jí od obzoru
běžela naproti
Karel Starý je všechny dostihl
den před tím
než jsme na adventních věncích
zapálili druhou fialovou svíci
Umdlený postupným propadáním se
do tmy
vydal se ztěžka ke kostelu
Nešel přímo
stavil se ještě v hospodě na jedno
ale nechutnalo mu
- při každém napití slyšel
jak cáry mrazivého vzduchu
zvoní někde vysoko nad ním
o okenní vitráže
a volají ho
Nevím
na co v té chvíli myslel...
Vím jen
že když jsem neměla dost sil
k otevření kostelních dveří
opřel se do nich
za mě