(básně z nové sbírky)

titulka2

K vyjasnění

V šedivém ránu

vábí mě

bezelstný úsměv

Buddhy

rozkročený vesmírem

nespočetné

množství rukou

podpírajících

nebe

jednu

cítím pokojně

na rameni

přes vzývané i prokleté

chrámy

staletí

Opilý básník

To když

slova klouzají

po vlně

přelévají se

rozplynou

znovu vzedmou

do výšky

měsíc

na skluzavce

opilý

básník v tříšti

vlnobití

Slabá chvilka

Duše

bezedné moře záchvěvů

úskalí

příbojů peřejí

vlna za vlnou

v každé

kapka pro štěstí

stín stínů

světlo světel

Bez názvu

vykousaná

a dílčím pokušením

šněrovaná

proč předem

ukončená

Bible

člověka

...?

Sezónní výkyv

Posílám

po ptácích hádanku

mrákot

z pylu

polétavý prach

k popelu

chrlící sopky

dech

výdech

ech

Měsíc na dosah

Půlměsíc

vycouval z noční oblohy

k srpku

zpozorněl

až opět narůstal

k novoluní

uvízl

v drápech signálních

pastí

jak delfín v průzračných

vodách

komety

mrskaly světélkujícími

chvosty

Slunce

zuřilo ohnivou

bouří

Prchám

Hlídám

krajinu buddhistický mnich

dávných dob

prchám

mezi městy do hor

ke stromům

nekonečno

stálice vyvřelých sopek

Středohoří

prach

poutníků zmrtvýchvstání

a dál

Pirueta

Zakázka

svět na okamžik

z díže

do díže z klínu

do klínu

sněhová mračna

pod Sluncem

a pak

mezi tím jen tak

pirueta

Světlo ve mně

Až se zvětší světlo

dne

a ztmavne tma

tmoucí

vyrazím na spáleniště

slov

dotknu se čela

snu

smršť umělých

svodidel

zhasne v hájemství

stromů

bez obav

sníh padajících

vteřin

Proč krajina

Krajina

jak mršina odmrštěná

pošlapaná

k zatracení

bůhvíproč

posvěcená hýčkaná

pyšní se

středobodem

dunící moře

veršů nikým nikdy

nedobraných

ze dna

vyplouvaných

Kacířská otázka

Tak o to jde -

vysedět vejce a uvařit natvrdo

vymalovat si

barevný svět

...?

Toulavá

Pero

se zadrhlo

trčí

mezi nebem a zemí

krčí se

bezmocí pod náporem

zemské tíže

kapky

deště v divokých

peřejích

potlačovaných

slz

překotně

jak navždy

rozdychtění

stromů

v sychravém

ránu mezi haldami

rozvrácených

krajin

Co mě tu drží...

Čas mě průsvitně

objal

největší z přátel začal

klábosit

nic zdá se být větší

i menší

než všechna nanicovatá

Nic

kámen se rozpadá

v prach

z prachu Božíme

na Zemi

vším nám přerůstá

přes hlavu

a my propásnem

NIC