Křičím své básně na sochy a jim
Nevýslovnou krutostí
Odpadávají kusy těla očí a rtů
…

Budím se s hrůzou že bych se narodila znovu
V noci mne mučí vidina věčného života
Sny opanuje důmyslné peklo a když svítá
Zahlédnu boha jak cpe chřtánem další hlavu
Moje zlo lstivěji a moje radost všemu
Zvrácený strach bez konce bez účelu
Skrýš měním za propast v rakvi si stelu
Klidná a samozřejmá přijít chci k němu
…
(Ze sbírky Vzpomínky na dekadentní sen)

Chrpa jsi
A v chrpu se obrátíš
…
I smrt
Mistr
…
Po úplňku
Černá vdova
Jsem tak negativní
Že můj stín zbělel
…