Poslední dubnová sobota LP 2017
na Černém mostě sbírá drobné
které jsme jí hodili k nohám
Padl samý orel
volba je jasná
Vůz přistaven
Necháváme za sebou Václava Cílka
an měří hloubku toku své řeči
- opustili jsme jeho souřadnice ve chvíli
kdy narazil na mělké písčité dno
Necháváme za sebou Václava Umlaufa
jezuitu
který na e-republice autogenem své mysli
rozřezává zeměkouli snadněji
než hadí vejce
- někdy se k němu vrátíme
Necháváme za sebou Václava Bělohradského
a jeho definici postmodernismu „jako věku solidarity
kdy objektivita je jen fetiš
k němuž se přimykáme
abychom zdůvodnili odmítnutí solidarity
s druhými“
- víme o tom své
Tak jako víme
že obzor před námi bude jednou
nekonečným vojenským prostorem
kamerové systémy neprodyšné
bezhotovostní platba i na WC
a robot na Hradě
Coming soon...
Ale teď jsme se ještě vysmekli
a míříme za jiným Václavem
do jiného světa
Tam
kde práce dělníka ve VCHZ Synthesia Semtín
a práce faráře CČSH mají stejnou váhu
kde rub i líc historie zanechávají
stopu v srdci
A kde snahy vymazat ji končí
nezdarem

Poslední dubnová sobota LP 2017
na náměstí v Novém Bydžově sbírá drobné
které jí hodilo bledé slunce k nohám
Padla samá panna
jsme na místě
Vůz odstaven v ulici Dr. M. Tyrše
před farním úřadem CČSH
Jeho budova je spojnicí dvou epoch:
čelní zeď s identifikací a plastovými okny
ukrývá starozákonní zahradu
jdoucí do květu
- objevíme ji až později
Teď se u vchodu vítáme s Václavem Žďárským
básníkem
který jakmile uviděl zblízka organickou chemii
zamiloval se do ní
vzal ji za ruku a přivedl do poezie
Který s ní žil dvaadvacet let
mezi monžíky nučemi odparkami a kalolisy
a nikdy se nesměl bez ochranných brýlí podívat vzhůru
protože shůry často kapalo
a málokdy to byla voda
Který ji nakonec opustil
aby její místo přenechal Bohu

V místnosti kolem dlouhého stolu

nad talířem s pohoštěním
sedm lebek
jedna zvířecí
Šest lidských
potaženo od temene po bradu smlouvou
s dobovými zvyklostmi
neví
jak ji vypovědět
A tak mluví o třicetileté válce
o znárodněném obchodě s devocionáliemi
a jeho přebudování na veřejné záchodky
o IT specialistech
jedněch „z mála aktérů společnosti
kteří disponují starým radikálním potenciálem toho
co se kdysi označovalo za třídu“
O krysách
kterým když se namíchá
do ovesných vloček sádra
po pozření jim ztvrdne žaludek
a ony chcípnou
A o ubíhajícím čase čteném pozpátku
jako stránky v arabské knize

Ovšem sedmá
sedmá - to je kocour Karel
skutečný pán a vládce domu
Ithacký král po několikerém převtělení
ve chvíli
kdy konečně doputoval k cíli své cesty
- co asi řekne našim dějinám
až se znovu naučí řecky?

Zatím se nám nabízí jen němý 3D obrázek:
kocour Karel rozvalen v koženkovém křesle
slastně přimhouřeným zrakem
monitoruje počítač
Člověk Karel na tvrdé kuchyňské židli
zpoza dioptrických skel
proniká do tajů nového tabletu -
Kdyby si mohli vyměnit oči
uviděli by svět toho druhého
an chystá zradu
Snad by bylo lepší být slepým
napíše náhle tablet sám od sebe
a umře
Snad by bylo lepší
dát si někde pozdní oběd
a nechat Odyssea mlčet...

Poslední dubnová sobota LP 2017
cinká nasbíranými drobnými
a zve nás do svého oblíbeného lokálu
Volný stůl u okna připomíná nepořádkem
italské Rapallo na konci druhé světové války
- Ezra Pound by nás stáhl z kůže
pouhým pohledem
kdybychom se tam tehdy objevili
Ale my jsme přišli až nyní
po tolika letech
Přišli jsme alespoň na skok
než budeme rozebráni na prvočísla
a poskládáni v jiných kombinacích
Přišli jsme srovnat chybné výpočty
- v novém konfliktu se bude válčit
už jen kvůli nim
Vymazat desetinné čárky z míst
kam nepatří
Básnickými hrami ucpat škvíry
mezi součty zisků a ztrát
- nesnesitelně jimi protahuje

A to vše na poslední chvíli

Když pak odjíždíme

míříme přímo do pásu deště
který na pozadí zapadajícího slunce
vytváří kolem sopek Českého Středohoří
krvavé prstence

(květen 2017)