Byndecismus v Teplicích
Z: A teď rychle mluv, ty debile, jakej jsi vymyslel plán. A ať to lítá, Georgij Zykarin není zvyklej čekat, to si pamatuj.
G: Kákij plan? Já něznáju o katórom pláně vy gavarítě.
A: Ty hlavo skopová, vždyť jsi říkal, že máš plán, jak uděláme tu zoologickou zahradu, ty debile. Tak mluv, vzpomeň si, je to důležitý.
Z: Jestli si nevzpomeneš, tak tě zabiju.
G: Ja zabyl. Ja vsjo zabyl. Ja užé vspamináju, štó mně byló prigatavíť plán, kak abakrásť zoopark, no ja zabyl.
Z: Ty kryso, podívej se na tenhle kyj. Jestli si ihned nevzpomeneš na ten plán, kterej jsi vymyslel, tak vyzkoušíme, co vydrží dýl, jestli kyj, tvá hlava nebo koloběžka.
G: Něchajtě moj samakát! Tavárišč Zykarin, možetě meňá udaréť, no něchajtě samakát.
Z: (Gončarenského kyjem do hlavy) Tumáš, smrade zasranej a už mi nelez na voči!
G: Ja užé vspómnil, tavarišč Zykarin. Ja užé znáju, katóryj plan ja vydúmal. Éto byl takij udár, štó ja vspómnil na vsjo. Spasíba, tavárišč Zykarin, za étot udár. Ja na vsjo vspómnil, vy takij chytrij, vy vsěgdá znájetě, što sdělať. Vy navěrno sámyj lúčšij čelavěk, katórovo ja znáju. Ja óčeň rad, što vy načálnik. U nas němog by nachódit lučšij načálnik vas.
Z: Drž hubu, ty svině. Nikdo není zvědavej na tvý zasraný žvásty a koukej radši hned vyklopit ten plán, čurylo zkurvená.
Tak asi takhle nějak se odehrávalo a stále v těchto dimenzích pokračovalo vystoupení byndecistů v teplickém Planetáriu ve čtvrtek 27. září. Hra GORYS PENDEL s trojicí bizarních postav – velký šéf Zykarin, milovník jízdy na „samakátě“ (koloběžka) Gončarenskij a poskok Alferič - mohla být (a pro někoho z dvanácti přítomných diváků možná i byla) skvělou karikaturou každé doby, kdy zvůle mocných nezná mezí stejně jako podřízenost a úlisnost bezmocných. Ano, mohla být, kdyby…
Kdyby hra neměla tak trapný (podle Patrika Linharta krásnou češtinou přednesený) cimrmanovský úvod. (Co bylo dál si ale PL nepamatuje, neboť usnul.) Kdyby se jednotlivé repliky neutápěly v neustále se opakujícím, mnohdy bezúčelném a „vatovitém“ chrlení nadávek, které zastíraly úžasný, ale bohužel jediný nápad celé hry, probleskující tu a tam pod nimi. Kdyby aktéři neseděli po většinu času jak zařezaní za stolem a své repliky nečetli z papíru (sic!) a to ještě s chybami! Nadávat se přece dá i zpaměti, zvlášť když od napsání hry uběhlo bezmála čtvrt století. Před časem jsem měla možnost přečíst si celý scénář z papíru a doma – tady mi ho znovu přečetli jeho autoři za padesátikorunové vstupné. Ale vraťme se k onomu nápadu, který byndecisté utopili ve vulgaritách. Oč v něm šlo? Povedená trojice ukuje plán, jak ukrást všechna zvířata ze zoologické zahrady, aby měl jistý Prochor Nikitič, jenž si je najal, materiál pro svou oblíbenou činnost, kterou je vrhání gramofonových desek. Ty se budou zasekávat do těl zvířat, amputovat jim hlavy a končetiny, zkrátka ničit je a zabíjet. (Důvod, proč PAKO začalo uvádět GORYSE PENDELA jako komiks na pokračování.) Celá hra pak končí vzpourou zvířat a zlikvidováním Zykarina, který se krátce před tím prohlásí za jejich pána a vládce. Live na jevišti se to provádí tak, že je Zykarin zasypán plyšovými hračkami – mimochodem jedna z nejpovedenějších scén celé hry. Nicméně rozpaky, které nejen ve mně byndecistické představení vzbudilo, možná pramení z toho, že pánové Přemysl Vacek a Bob Randýsek scénář napsali v polovině osmdesátých let po svém návratu z vojny – jak uvedli v rozhovoru pro PAKO č. 14. (Podobně A. Jarry napsal svého Krále Ubu jako studentskou frašku, že.) Dnes by GORYSI PENDELOVI ovšem prospěl alespoň drobný update (povojnové období už snad máme dávno za sebou) a zcela určitě „odvatování“. Když jsme z Planetária odcházeli do nedaleké hospody Na hvězdě, ptal se mě můj redakční kolega z PAKA, pan Neodvoditelný Profuzio, jak se mi představení líbilo. „Docela jsem se nudila,“ odpověděla jsem. „No jasně,“ řekl a zasvítila mu očka, možná touhou po pivě, „vždyť o to přece šlo, ne?“ A tak jsem kráčela mlčky do nálevny a společně se Zykarinem jsem si v duchu zpívala: Ostatní jsou jen stádo poserů,/palte všichni ven, než se naseru./Protože když se jednou naseru,/tak se poseru a všecko sežeru!
Foto: Svatava Antošová
