(ukázka z nové sbírky Svatavy Antošové, která vychází v těchto dnech v nakladatelství Paper Jam Milana Hodka)
U ZPOVĚDI
(věnováno Skupině XXVI)
Řekněte, Otče
až na sebe všechno řekneme
bude nebe blíž?
Protahujeme se mřížkou ve zpovědnici
k pravdě o sobě samých
kolem krku ztrouchnivělý provaz konce
druhého desetiletí třetího milénia
Ani oběsit se na něm nedá
Kněz na druhé straně nekonečna
počítá nenápadně minuty
a hříchy vyletující nám z úst
Okřídlenost slaví svátek
ale plsť pod koleny pálí
přízemním studem
Těch far
co jsme zprznili
už jen svou pošetilou existencí!
Fary katolické evangelické
a někdy taky husitské…
Přijížděli jsme z dalekých
neznámých diecézí
vytyčených pouze poezií
Nikdo tam nebyl biskupem
a křehcí andělé do nich zalétali s úctou
Kdykoliv jsme se s nimi srazili
hrnuly se nám ven z otevřených ran
místo krve
básně
Těch noclehů na promrzlých půdách
kde vítr s lehkostí obracel naše kosti
jak ohořelé klestí!
Odulým vikýřem se dovnitř tlačil
sněhový hranostaj
trousil po našich promodralých tvářích
své mokré bílé exkrementy
a vepisoval nám jimi do kůže
budoucí vrásky
Byly to šifry zoufalství odtajněného
až časem
Těch rozpačitých obědů
ve studených farních jídelnách
kde se za oroseným kuchyňským okénkem
zapékal výrobní salám s krmnými brambory
a neloupanou cibulí...
A hle!
co etických vegetariánů
transmutovaných z provinile se tvářících
masojedů a plachých alkoholiků
najednou bylo mezi námi!
Vytahovali z batohů své bezmasé verše
pokládali je na květované talíře
rovnali do kříže a nahlas předčítali
místo omletých modliteb
REKLAMA
Mirek Farář & syn s. r. o. - řeznictví a uzenářství
Těch kameninových džbánů a okurkáčů piva
vypitých k větší slávě boží!
Stihli jsme to ještě před nepřátelskou invazí
miliard bezduchých PET lahví
Stály za dveřmi a čekaly na své vysvěcení
v touze nahradit mešní poháry
a anektovat kostelní kropenky
Do toho tiše pěly chraplavý žalozpěv
elegické samohonky
ukryté pod botníky na schodech
do katakombických sklepů
Dole v tmavém plesnivém koutě
někdo bez ustání leštil
atrapu gilotiny
a my jako démoni sražení na zem
jedinou ranou do vazu
chlemtali jsme z prachu a zapařených bot
tu tryskající hrůzu
Těch jointů ubalených z tresti
Písma svatého
a těch modliteben proměněných v tančírny!
Sto lidí na parketu strhávalo ze zdi
umírajícího Krista
ale on se nedal
Držel se dál na rozpraskaném krucifixu
co mu síly stačily
a když po něm jeden odbarvený blonďák
s třeskutě vystaveným moudím
hodil nacistickou helmu
ani neuhnul
Věděl
že by se pro něj mezi opilci
dotýkajícími se svým divokým pogem
jen na odiv stavěné pomíjivosti
nenašel jediný volný spacák
Těch balíků cinknutého kafe
koupených nad ránem kdesi v podsvětí!
Kolik jich obloukem pokaždé přiletělo
od vyražených dveří na umaštěné stoly
a kolik při tom smetly ohmataných
liturgických zpěvníků
do zahnívajícího odpadu...
Řekněte, Otče
může i duchovno někdy páchnout?
Kněz neodpovídá
jen dál počítá...
Vitríny místních organizací KSČM
vysklené karatistickým výkopem nohy
v rozšklebené tenisce
nebo hodem šutru sebraného před prázdnou pizzerií
se zvědavou servírkou v okně
přesně na cíl
A počítá nám je k dobru
stejně jako pamětní desky ateistických ikon
posprejované zčernalou menstruační krví
která se vylévala vždy o půlnoci
Počítá nahé traktory ztopořené adventní zimou
zapomenuté na prosincových polích
a železné tyče čouhající z jejich předních skel
vymlácených ve jménu svaté pomsty
REKLAMA
Firma Kajícník a spol. – výroba a opravy zemědělských strojů
Ano
mstili jsme se…
Za mazlavé hroudy špinavého sněhu
nahrnutého obřím pluhem přes střechu
naší ojeté škodovky
Za vyhazovy z přízračných putyk
zalitých světlem měsíce
kde se z rozviklaných židlí zvedaly hrozivé stíny
nenávistných štamgastů
sotva jsme vešli
Za utržené výfuky
které nám upadly na polních cestách
mezi středověkými rybníky s oplocenými plážemi
pro nudisty
a hradními zříceninami topícími se v bahně
kiosků s hotovkami
Za vyhazovy z privatizovaných pivnic
odkud nás pakovaly statné mladé výčepní
s pokérovanými ňadry
jen jsme prohodili pár věšteckých slov
směrem k televizní obrazovce
Za chuť oriešanského vína
objevenou během jednoho tajného bivaku
v pískovcových skalách
kam jsme se ukryli před strážci CHKO
Za tu omamnou chuť až do rána znesvěcovanou
řevem sasko-anhaltských satanistů
kteří se na terase nedalekého penzionu
upíjeli na počest sjednocení
k smrti
Za vyhazovy ze čtecích srazů
v horských výletních restauracích
kde se manželkám hostinských s praskotem
otevíraly lebky
a sádlo z jejich mozků plnilo ospalé lokály
s šíleným parožím na stropních trámech
sotva zaslechly ty „odporné odpornosti“
kterým jsme říkali básně
A taky jim prý vždycky po našem odchodu
pochcípali hnusem i sádroví psi
Za jižanské vlajky
vlající z proražených barokních oken
venkovských kapliček
kam je zabodávali zmrtvýchvstalí vojáci
konfederace
Za vyhazovy z veřejných trávníků
které si pro sebe a svá auta a stany a grily
a petang a klece na milence
zabíraly na kost osekané mužné Němky
v sepraných růžových tangách
Za invenci mrzačenou pokrokem
a jeho technologiemi
Odnaučily nás mluvit o tvorbě
psát si o ní jasné naléhavé dopisy
zabývat se jejím smyslem
pátrat po něm ve vlastním nitru
a najít ho na konci vybledlého polosnu
schoulený až úplně vzadu
za srdcem
Za vyhazovy zpod širého nebe
které nám celé noci bušilo do hlav
svou temnou filosofii
a my ji tam pak nechávali ležet
jak kus mrtvoly
A to všechno...
to všechno ve snaze nebýt
služebnou elitou v žádné době
Ale pro kněze
na druhé straně nekonečna
jsme jen popletené autistické děti
rýžující zlato ze silničního štěrku
děravým sítem
(2020)
