(básně z posledního období)
* * *
Jako bytost
hluboké ticho
které smím slyšet
pouze na chatě
v dolním Poohří…
Před chvílí právě
zaharašil drobný deštík
na laminátovou stříšku u vchodu
To zaťukání mě zve kam?
Zvuk mrholení
jako balzám na všechno
jako balzám
na světobol
To zaťukání mě zve kam?
Do staré známé krajiny
kterou procházel jsem
o dost mladší
a věci ještě
držely pohromadě
* * *
Nevíme kdy to začalo
možná dávné roky zpět
začaly se v jeho bytě
objevovat na různých místech
tajemné záhadné kameny
Většina byla z křemene
oblázky nepravidelných tvarů
v barevné škále
od oranžové přes narůžovělou
matně červenou až k temně hnědé
Vídali jsme je všichni
při návštěvách v jeho bytě
ale až teď po šedesátce
se o nich sám
a poprvé rozhovořil
Prý je musel všecky
každý exemplář zvlášť
zvednout z prašné cesty
vylovit z říční mělčiny
a přinést domů - neodkladně neodbytně!
Prý (a při těch slovech se smál)
jako by byl znovu kojencem
tápajícím v mlžných mrákotách –
hledající matčin prs
onen zarudlý hnědavý dvorec
* * *
V malé venkovské hospodě
s takovým názvem:
U Kulatého stolu
seděli jsme s kytarovým kumpánem
sami v prázdném lokálu
Ač to bylo možná před třiceti lety –
a dva dny před Štědrým dnem –
nikdy na to nezapomenu!
V koutě seděl pouze
jeden dědek se zmuchlaným obličejem
štamgast
Dřevo plápolalo v kamnech-klubkách
praskot rozléhal se lokálem
Co jsme zrovinka tady
a v tomhle čase pohledávali?
Osud nás sem zavál?
Sem přijeďte
chvíli tady spočiňte
abyste na to nikdy nezapomněli…
* * *
V divočině lužního pralesa
s popadanými stromy
s neprostupnými houštinami
utajené říční zákruty...
Natolik vzdálené
i té nejposlednější vesnici
anebo chatám
Jejich místo polohu
neprozradím nikomu
(...)
Ani spřízněnému
rybářovi
To ticho tam
totiž potřebuju
pro sebe
* * *
Mé kroky ustanou
na mostě přes řeku –
kde čučím dolů
zdali zahlédnu
nějaké ryby
Mé kroky ustanou
na mostě přes řeku –
kde čučím dolů
zdali zahlédnu
plovoucí list
(„první“ podzimní)
Mé kroky ustanou
na mostě přes řeku –
kde čučím dolů
zdali zahlédnu
něco – náčrtek básně
