(poznámka)

Jaký byl počet obyvatel Čech v jednotlivých historických obdobích před zavedením matrik, je otázkou pro historiky. Jakkoli jím nejsem, rozhodl jsem se zkusit k tématu něco poznamenat.

Roku 1583 sdělil císař Rudolf II. českým stavům, že přenese své sídlo do Prahy. Vídeňský hrad byl v té době již nevyhovující jak po stavební stránce, tak i pro tureckou válečnou hrozbu. Stavové pak odhlasovali mimořádnou daň, neboli berni, jak se v té době říkalo, aby byl Pražský hrad proměněn v sídlo důstojné císařského majestátu. Ochota k podobné finanční oběti pramenila nejen z oddanosti vladaři, ale i z očekávání ekonomického vzestupu Prahy i celé země, neboť v době jagellonské i za prvních habsburských panovníků byly Čechy jaksi stranou všeho dění.

Mimořádná berně se měla vybírat ve výši 5 grošů z každé selské (poddanské) usedlosti. Její výnos stavové sami odhadli na 15 000 – 16 000 kop českých grošů. Města měla celkem zaplatit 3 120 kop. Potud fakta. Při jejich správném zařazení do historického kontextu by bylo možno odvodit, kolik obyvatel v té době mohlo v Čechách žít - čerpáno z knihy Josefa Janáčka: Rudolf II. a jeho doba (Svoboda, 1987).

Přepočet 1 kopy českých grošů jako 60 dává odhad 180 000 – 200 000 usedlostí, přičemž míšeňská kopa, někdy také užívaná jednotka, znamenala polovinu, tedy 30 grošů. Jestliže by jedna usedlost měla v průměru 10 obyvatel, znamenalo by to úhrn venkovského obyvatelstva někde mezi 1,8 a 2 miliony. Možná bude pravdě blíž o něco méně, 7 obyvatel na jednu usedlost, pak bychom museli úhrnné číslo snížit na 1 260 000 – 1 400 000 lidí.

Jako vždy, když mají lidé dát peníze, je nutno počítat s různými šetřílky a celkový počet usedlostí by mohl být spíše vyšší, ale i kdybychom počítali se zatajením 20%, nepřekročil by počet obyvatel venkova 2 200 000 duší. (Ke cti šlechty budiž poznamenáno, že pokud nešlo o vzorově spravované panství jako např. rožmberská doména v době regentství Jakuba Krčína, mohli znát počet svých poddaných také třeba jen velmi přibližně.)

Podíl měst se zdá být poměrně nízký, ale jen na první pohled. Jednak jde pouze o města královská (poddanská města byla zahrnuta do předchozího přehledu) a dále se ve městech soustřeďovala chudina, která neplatila vůbec žádné daně. Ekonomicky aktivní vrstvy jako řemeslníci a obchodníci však přispívali vyšším podílem. To nás může vést k úvaze, že podíl královských měst na počtu obyvatel by mohl být mezi 5 a 10 %. Jestliže o pár desetiletí později uvádí Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (ano, ten, co přežil nedobrovolný pád z okna Pražského hradu v roce 1618), že městský stav odchodem od exilu pozbyl pětiny svého počtu, totiž 20 000 lidí, dostáváme se blíže k nižšímu z obou čísel.

Samotné Čechy v té době byly o něco větší než dnes, pro snazší počítání můžeme vyjít z 57 000 km². Pro srovnání lze uvést situaci na Moravě: podle údajů z knihy Josefa Janáčka Valdštejnova smrt bylo v roce 1608 zde přes 750 000 obyvatel, tedy skoro 34 lidí na km², což v rámci tehdejší Evropy bylo vysoké číslo. Kastilie jako jediná z korunních zemí Španělska v té době vykazovala 29 lidí na km² a byla považována za přelidněnou, takže španělští vládcové zde podporovali vystěhovalectví. Ostatní země na Pyrenejském poloostrově nevykazovaly ani poloviční zalidnění a vystěhovávání zde bylo zakázáno. Podobně jako Kastilie na tom byly i rozvinutější kraje Německa.

Kdyby bylo osídlení Čech v té době přibližně stejné jako u výše uvedených dvou zemí, nepřesáhlo by nejspíš 1 700 000 obyvatel.

Urbanizace

Pro dobu, která nás zajímá, jsem žádný seznam měst nenašel, ale mám dva, z nichž první je z knihy Svět za tří českých králů a řadí se do roku 1567, druhý pochází od Františka Palackého a je z let 1596-1604.

V prvním seznamu jsou započítána i předměstí, ale chybí Kutná Hora a Mladá Boleslav. O předměstích se Palacký výslovně nezmiňuje. Jelikož jsou u některých měst čísla o dost rozdílná(Žatec a Hradec Králové asi o 150 domů) a jiné jsou skoro stejné, asi se to liší případ od případu.

Souhrnná čísla se skoro neliší, v obou případech bychom se dostali na necelých 13000 domů. Vyjděme tedy z čísla 12 500. Jak ale stanovit průměrný počet obyvatel v jednom domě? V Praze mohly některé domy ubytovat i několik desítek osob, takové případy byly však vzácné.

O hornickém Jáchymově je známo, že v 16. století, jakkoli ještě nebyl oficiálně městem, žilo zde v 1200 domech až 18 000 obyvatel, tedy 15 na jeden dům. Podmínky za "stříbrné horečky", která zde vypukla, byly ovšem netypické, jak to u živelně vzniklých hornických osad bývá.

Kdybychom uvažovali rodinu hospodáře, nějakého toho učedníka, tovaryše nebo služebnou, mohli bychom se dostat na počet 10-12 lidí na dům. Podmínky v Praze jako v univerzitním městě byly specifické v tom, že kdo měl volnou místnost, vzal na byt studenta nebo dva, nebo jiného podnájemníka, protože tehdy nebyli lidé tak nároční na obytnou plochu. V prvním případě by bylo 127 000 měšťanů, v druhém 152.400. Opakuji, že se jedná jen o města královská. Kdybychom snížili počet obyvatel na dům na 8, dostali bychom se ke 100 000 lidí, což by odpovídalo údaji Viléma Slavaty, že emigrací pozbyl městský stav pětinu svého počtu, 20 000. Bráno z druhé strany, pražské trojměstí mělo asi 2500 domů a celkový počet obyvatel 50 000, tedy 20 lidí na jeden dům. Ostatní města byla mnohem menší a také domy zde byly pro méně obyvatel. Stěží tedy mohl počet městského obyvatelstva celkově přesáhnout nějak výrazně 100 000. Pak by pětiprocentní urbanizace mohla být blíž skutečnosti než desetiprocentní. Jestliže polovina městských obyvatel připadla na Prahu, zbývajících 10 000 domů mohlo ve svých zdech ukrývat nanejvýš po pěti lidech. Kdybychom počet obyvatel v Praze ještě o pětinu snížili, připadlo by na dům v Praze v průměru 16 lidí a v ostatních městech 6, což by se přiblížilo průměrnému stavu v jedné venkovské usedlosti, jenž jsme dříve odhadli na 7 lidí. Počet obyvatel Prahy uvádí se v knize Dějiny Prahy v datech pro rok 1370 40 000 obyvatel, před husitskými válkami 30 000 (patrně úbytek zaviněný morovými ranami), pak v době, která nás zajímá nejvíce, by to mohlo být 50 000, kolem roku 1600 pak i 60 000. Z toho je vidět, že přesídlením císařského dvora do Prahy byl rozvoj ekonomiky opravdu nastartován a v patách za ním šel i růst obyvatelstva. Jiné prameny uvádějí čísla o něco nižší.