„O názvu knihy jsem v srpnu 2023 ještě neměla sni ponětí, ale promluvila na mě samota a odloučení od rodných kořenů. Najednou mě napadlo, že samotný Místek nemá svou píseň. Tak jsem ji složila a pocítila radost z tvorby. Poté jsem si říkala, že bych udělala takový výběr ‚toho od nás‘, z velké části ‚po našimu‘, útlý sešitek, brožurku. Ta nevinná představa ve mně pracovala, napadaly mě další souvislosti a seznam se začal kupit. Až se v mém podání vše zvrhlo v publikaci o 205 stranách, nadto tištěnou zvratmo, takže grafik myslel, že se zblázní. […] Nejprve jsem měla vizi o dvou dílech. Tvorba z celého Lašska a pak speciálně z rodného města Frýdku-Místku, to je Lašin – jak dal městu název známý frýdecký rodák, pedagog, překladatel Ervín Goj (1905–1989), který psal básně v laštině pod pseudonymem Óndra Łysohorsky. Takže jsem dílům dala název: I. Laško v básních, písních, příbězích a vzpomínkách / II. Lašin – fajne mjesto Lašska!. Když jsem pak psala doslov, napadl mě zastřešující název Lašská čítanka,“ říká editorka Radana Šatánková v rozhovoru pro Ostravan.cz. Celý rozhovor si můžete přečíst zde: https://www.ostravan.cz/88003/vydavatelka-lasske-citanky-radana-satankova-puvodne-to-mel-byt-utly-sesitek-nakonec-se-to-ale-trochu-zvrhlo/

Radana Šatánková

LAŠSKÁ BRÁNA

Přibor něsu enem
vidličky a nože,
bať sě to kjerymsi
v hlavě plantať može.

Dalši z Lašske brany
Hukvaldy su krasne,
v oboře a z lišku
každy tvor je šťastne.

A kaj se ty uši beru?
Ve Štramberku - na mu věru!
Davno temu Turcy ležo
pod tu Trubu – pod tu věžo.

Na skok od ni - baj co vice,
co cedulu ma Kopřivnice,
Tatra vjela na silnice...
Lašska stezka - stuha z karminu -
klikati se k hradu Šostynu.

Nale zase k temu Přiboru;
ten rodak Freud
byl majster v svojim oboru.

 

Radek Žvak

KRÁLOVSTVÍ LAŠSKÉ

To Království lašské
je jak stužka zlatá,
poutající Slezsko s Moravou.

Lid těch zemí pojí
láska vrchovatá,
milujíc tu zemi předrahou!

Lysá hora statná
ční nad lašským krajem,
jako strážný stráží tuto zem.

Vetřelce, jenž chtěl by
vládnout nad tím rájem,
sežehne pekelným plamenem.

Chraňme svoje Lašsko
jako perlu zlatou,
jako šperk Beskydy zdobící.

Milujeme tu zemi,
svoji půdu svatou,
vroucně, jak milenku toužící!

 

Óndra Łysohorsky

ŁYSEJ HOŘE

Wyhnać mě chćél cudzyněc tupy
z beskidskej šachty a chałupy.
No pěsně zdřały, ež dozdřały
k něustupnośći twérdej skały.

We wojně wpiłch térpjéni swěta.
Něstraćiłch Lašsko wandrowanim.
Jak mocno skała čni poeta
s usměwém nad kaménowanim.

Nědobijeće. Nězłómoće.
Nénich jak pusty ořech křehky.
Tuhoty přybawiće mi k tuhoće.
Skała. A spjewajucy wtoček lehky.

 

Jaroslav Seifert

SLEZSKÉ PÍSNĚ

Tkány hrubou nití
v hrubé osnově,
přece v nich však svítí
zlato ve slově.

Lid, jejž musíš znáti,
falše nesnáší
a je zvyklý spáti
v hrubém rubáši.

Anděla Petrová

OD LYSE K UKVALDUM

Od Lyse k Ukvaldum vedě tajny chodnik.
A ten tajny chodnik, ten zna každy zbojnik.
Trefi tam i při měsičku, nětřeba mu laterničku,
zna tam každy kameň a každu chojičku.

Na tych panskych polach něbudu už robiť.
Zbojnickym chodničkem budu rači chodiť.
Na mechu budu lihavať, večer u ohňa sedavať
a za ťmavych noci pany přepadavať.

Galanečko moja, ty děvčatko švarne,
najdi si jineho, něčekaj už na mě.
Zbojnici moja rodina, hory moja domovina,
že něbuděm svoji, něni moja vina.

 

Petr Bezruč

TY A JÁ

Slezské písně

Uhni mi z cesty;
černé mám ruce a vlhké mám šaty,
horníkem já jen a velmožem dnes ty,
z paláce ty, já jen z dřevěné chaty,
frygickou čapku mám, přes čelo stín.

A za mnou nelkají sirotků prosby,
sežrali tvoji jim zajíci pole,
bez srdce’s, bez studu’s - blesk tebe rozbij,
z Beskyd jsem, hoře a poroby syn,
robím v tvých hutích a robím v tvém dole,
žluč vře mi žilou a robím ti přece,

chytám tvá drva na zpěněné řece,
černý, chudobný, pot přes čelo letí,
nepláčou kvůli mně v Beskydách děti,
netiskl vdov jsem a nebral jim země,
zato jsem žebrákem, velmožem dnes ty, -
přijel jsi na hory? Vari ode mne,
frygickou čapku mám, uhni mi z cesty!

 

Soňa Záchová

OSTRAVA / STODOLNÍ 21

Sb. nevyřízená korespondence, nakl. Profil r. 1987

Zas další týden
a leden skoro v háji
(to máme dneska ples
k ránu sprcha
k večeru opět večírek)
a pořád je tady:
Martin se startkou v levým koutku
Martin s červenou šálou jen tak
Martin v kalhotách
já poslouchám liják
a nakláním v hrnku čaj
(ve tři čtvrtě na šest
šílené oteplení
a na Stodolní
už se čeká na maso)
dorazím do práce včas
noviny kafe
telefon mámě

je pátek
a komíny trčí do dnění

 

Fran Směja

SLEZSKA ŘEČ

Tvrda je slezska řeč, kaj teho třeba,
inač je měkutka jak střidka chleba.
Posledňa z poslednich byva zvana
a že je chudobna, k sudum tež hnana.
Kdo ju chtěl zesměšniť, dělal tak smělo.
Kemu by slezsku řeč braniť se chtělo!
Něraz ju drobny lud i plakať viděl…
Ten, kdo se panem stal, mluviť se styděl,
tak jak ho matička ičili volať.
K Slezsku se něhlasil, leda o kolač!
Ale to něvadi. I bez nich byla!
V chudobnej chalupce řeč kera žila,
dycky se držela, něpadla v boju…
Řeč slezska - děvuška v narodnim kroju.

 

Olga Tlučková

NAŠA MLUVA

V našim kraju, co dědina,
ozyvo se mluva jina,
měkutko jak chlib vezdejši.
Kjero z nich je nejpěknějši?

Na Opavsku „přičiskaju“,
bliže Polske zaś „godaju“.
V Sedlišťach se pravi: śeno,
penize, stěna, koleno,

v Bruzovic už je to: śino,
pynize, sťina, kolino
a kole Hnojnika: śano,
pyňunze, sťana, kolano.

Něvi to, kdo nima odsuď,
baj brygadnik buhviodkuď,
něrozumi zezačatku,
ale po kjerymśi patku

šikovny řeč zvladně hravě
(esli němo śečku v hlavě,
lebo ho tam švob nělechce).
Někemu se ale něchce,

schvalně „posvojimu“ mluvi…
Něvadi, jak robiť umi,
vezmymy ho mezi sebe
a budě měť u nas nebe.

 

Františka Pituchová

MARYČKA

Na tym našim Gruňu
ovečky sě pasu,
přichoďo tam lude
obdivovať krasu.

Viděli tu chodiť
basnika slavneho,
byvol často svědkem
žiťa mizerneho.

Hamry mu ovily
kolem syrca smyčku,
u nim na oplatku
věnoval Maryčku.

Něhledajtě děvča
tam za plotem v hrobě,
Maryčka je baseň,
baseň o chudobě.

 

polská zlidovělá, český text: Jarek Nohavica

PROPIJEME NAŠÍ BABCE

Propijeme naší babce domek celý
domek celý domek celý
nechame ji jenom lavku pod prdelí
ještě dnes ještě dnes ještě dnes

Propijeme naší babce všecko zlato
všecko zlato všecko zlato
počkáme si co babička řekne na to
ještě dnes ještě dnes ještě dnes

Propijeme naší babce kožuch z lišky
kožuch z lišky kožuch z lišky
pak jí vytunelujeme vkladní knížky
ještě dnes ještě dnes ještě dnes

Propijeme naší babce bombarďáky
bombarďáky bombarďáky
také velké že je musí držet šráky
ještě dnes ještě dnes ještě dnes

Propijeme naší babce králíkárnu
králíkárnu králíkárnu
bo mrtví králíci nikdy nezestárnu
ještě dnes ještě dnes ještě dnes

Propijeme naší babce prase v chlívku
prase v chlívku prase v chlívku
necháme jí enem kosti na polívku
ještě dnes ještě dnes ještě dnes

Propijeme naší babce aj budíka
též budíka též budíka
kerý pamatuje T. G. Masaryka
ještě dnes ještě dnes ještě dnes

Propijeme naší babce půlku bytu
půlku bytu půlku bytu
tím složíme opileckú maturitu
ještě dnes ještě dnes ještě dnes

Propijeme naší babce starý pecek
starý pecek starý pecek
bo ma ožraly a povaleče z děcek
ještě dnes ještě dnes ještě dnes!

 

Kurt Gebauer

GRUNT LIDU

2015

Nic na tom světě, ach,
není tak blbý,
aby to nezblajznul grunt lidu tvrdý.
A když to zblajzne, ještě víc ztvrdne,
divit se nelze, že kdeco prdne.

Van vane hebkým vanem,
jen lehnem, hned zas vstanem,
den začne a hned není
- není to trochu šílený?

Motyčkou kopu si maličkou díru,
že bude větší - neztrácím víru.
Až bude díra velice velká,
bude to, věřim, natáčet telka.

 

Svatava Antošová

RTUŤ A PEŘÍČKO

(Ostravě, 22. 7. 2024)

Vystoupit nahoru na rozhlednu
bylo jako sestoupit do podzemí
Obě ta místa se chvěla horkem
a vzduch v nich byl cítit stejně

Nahoře voněl černou hlubinou
v podzemí bílým ptačím trusem

Na hranatém ochozu mezi nebem
a zemí jsem čekala až město odvalí
balvan výhně a nabere výšku
Až rtuť metamorfuje v peříčko

Trvalo celou věčnost než se ulice
přisály na rozpálenou oblohu
a pouhý zlomek vteřiny než řeka
vzlétla nad mou hlavu

Žádná dlažební kostka nezaslzela
ani kapka vody hrůzou nevzkřikla

Uhladila jsem si na kůži staré šupiny
bez jediného slova přelezla zábradlí
- a lekla se svého vlastního strachu
Vítr mě chytil za ruku

Ta jeho byla orlem spícím v bezčasí
ta má kukačkou ukradenou z hodin

Letěli jsme středem bájné Industrie
na nocleh pod most mezi odpadky
Kolem mraky se skvrnami od oleje
v nich tlukot uhelného srdce

Jeho údery vyrývaly do zdí stopy
plynoucího času co rýha to století
na obzoru s rachocením hořelo
I vydala jsem se tím směrem

roztřepenou rtuť za kloboukem
roztavené peříčko v ohni dlaně

 

Zdeňa Viluš I. - kral lašsky, řečeny Chrabry

NOVOROČNI VINŠ 2024

Vinšujeme temu domu,
vinšujeme v nim každemu:
Pohody a klidne spani,
velkych přijmuv, malych dani.
Za pakatel elektryku,
zbudě vela na putyku…

Pivo lacne jak dešťovka,
na obid ať stači stovka.

Vinko z Moravy bez dani,
kere chmury nam zahani…
Lečime se gořalenku,
dycky rano aspoň sklenku!

Aby nam furt šmakovalo,
dobru vulu v nas chovalo.
Potřebnym třa furt pomahať,
konať dobro a něbrblať!