MUŠÍ KREMACE
Vletěla moucha
do plamene karmy
bez hudby, jen
tak si bzučela.

Žíhaný plamen ten
obřadně zasyčel,
za muším živůtkem
zavřela se vrata.

Byla-li moucha bez hříchu,
určitě zemřela svatá!

 

NEPATŘIČNÁ
netuším vše
je ranní mše
c ́est la vie
na téhle planetě
Bůh
nestaví

nehledám v kázáních
hnidu
přemýšlím si o prachu
a zda měli svatí
celulitidu

 

ŠELEST
Srdce lest
Při tanci
S doživotní
Kvitancí

POCTIVOST
Svrbí mě neděle
Až za uši
Všichni jsou v kostele
Netuší, ...že já z postele
K r á k á m
In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti

A sladce spím
Spánkem poctivým

 

BUDIŽ SVĚTLO
Paprsek
sekne drápkem
do tmy,
až se ta jizva
docela
rozední

 

V SADU III.
Je příhodné
Utíkat do zahrad
Přikládat uši k zafačovaným
Stromům po roubování...

Když s nimi rozmlouvám
Musím se jich pevně držet
Mízou se procházejí
Tři
Živé
Sonety

MILOSTNÁ MANTRA
Opili jsme déšť
Ty
Devadesát devět nocí
Lžeš
Vyvolavač je stará slepá bába
Co si nohavici přišlapává

Vyvolavači, přej mi
No ovšem
Přičaruj lásku

 

NAD KOSTELNÍ BÁNÍ
SV. MIKULÁŠE
Měsíc se slunci uklání
vítr - ten beránky pohání
oblohou
Korouhev kostela roztrhla
pastýři stádo
Zbloudilé kapky deště
sbíráme do dlaní

 

VZPOMÍNKA NA BABIČKU
Kouzelně spálené amolety
dělávala moje babička
v kuchyni provoněné kořením
a přepáleným tukem.

Chodila jsem ji tajně prosit
- aby mi ještě připálila
- abych byla hezká holka
- abych se vdala.

A ona jen pálila
a tiše se smála...

 

K POEZII
jdeme jako raci k řece
- čistému prameni -
tak neohrabaní
klepety chytáme plynoucí
tok myšlenek a slov

Žádný okamžik neplatí už:
teď je minulost
teď se stalo kdysi

Báseň je prosba
o milost
jak modlitba
ke čtenáři jest

 

AKROSTICHON

Dávno již tomu, co hrával mi
A zpíval,
Vím, léčil duši mou
I když jsem král a on jen pasáček
Dál stádo hnal, až jednou,
Eh, pojednou, z Boží vůle na trůnu stál
!

 

BULHARSKO 1984
První nádech moře
Nezapomeneš
Jako na sloupanou kůži

Dýchat moře znamená víc
Dýchat moře
Je totiž
Být mořem

ŽEŇ ŽEN
Žeň a pas
Beránky slov
Ale neužeň
Vždyť jejich žeň
V báseň oženíš

Žeň ženy z žen
Jak vlčí mák
Zdobí pole zralých
Pšenic klasů

Ženy žeň zná
Jen nepolapitelný
Vítr
Co fouká před žní
Do zlatých rozpuštěných
Vlasů

NA MOTIVY DÁVNÝCH ČASŮ
Co vlna
To broušení
Paměti kamene

Jako v pohádce:
Přiletí pták
Klovne do skleněné hory
Jedenkrát za sto let
Uplynula vteřina
Věčnosti

 

LETNÍ VARIACE
Silueta
Přístavního města
Volá
Svlaž mé rty!

Ve skalním chrámu
Skálou jsem, tepu
A ty?

 

CHVÁLA PSÍMU MOČENÍ
Vždycky mě vábily
hlasy z amplionů
A rozesmály Domovní řády
pavlačových domů

Záviděla jsem psům
Že močí autogramy
Kam si jen zamanou

Miluji podepsané patníky nároží
Od umělců těch nejhravějších
Z každého pavlačového domu

V SADU / Zrcadlová
Opuštěné lavičky
Tichá blues
Pro staleté stromy
V korunách spí ptáci
Vítr splétá
Listí z léta
Tvé vlasy pokryje
První vločka
Proměny
Proměny
Tvé jméno volám
Do dálek
Vrať se mi ...

 

PODZIM / Karlu Hynku Máchovi
Šmouhatý pohled z jedoucího vlaku
Přidušené slunce
Resuscitace mraků
Havraní lamentace
– Málo hrušek, nahý sad! –

Zbylo ze mě
Oraniště
Má zem je hnědá
Má hnědozem

Kouřová řeč spálených listů
Podzime
Tys’ tu

CAFÉ IMPERIAL / neznámé lásce

Utíkali jsme
do slunečných dní
do sobot, nedělí
tam trubka Louise Armstronga
hraje na rohu květinářství
obchod mýdlem voní
levandulí...

Navrhuji koblihovou válku
- tak velká a dětské móresy -
zvedneš hlavu
od Financial Times
- vzdej se naděje,
pak najdeš štěstí -
pravil moudrý filozof

- Nebude z ní jiná žena -

 

VENKOV O SEZÓNĚ
V Provence
V pravé poledne
Setře pot z čela
Usedne
Trhačka jasmínu
Choulí se ve stínu
Zavolej její jméno
Tiše
Vítr je roznese
Strání zní
Gisele
Gisele
Trhačko jasmínu
Přišel pan malíř
Až z města
S kloboukem
Plátnem
Paletou

H A I K U  A  MINIATURY
slabik sedmnáct
toť práce básníkova
pábitele slov

nežiji marně?
dávno vím – ptám se
jak jepice věčnosti

proč hraješ v kostky?
vždyť náhoda i štěstí
daly ti vale

měsíc v úplňku
ty rozplétáš mi cůpky
nespavost vítáš

posvačím všude
...i boty mám toulavé...
ruce - příbory

padá peříčko
kdo zvedne ho ze země
dotkne se mraků

japonská třešeň
vykvetla do nevěsty
hebounkých šatů

jak se vám vede?
klepu na vaše dveře
víno v podpaží
***
Oidipus přechází
Na červenou
Praští se o zábradlí...

Zvuky ho matou
Jsou jeho
Achillovou patou
***
nejisté žití!
však myslím na budoucnost
– hrobku úvěrem

 

bouřka přichází
otevři okenice
nebraň setkání

Nefoukej, vichře,
beránci plují nebem,
běžet nemohou.

Houf much. Stojí vzduch.
Náhle černava
- souboj draků na obloze.

Bouřka krásná je
zpoza oken domova.
Podívej, jak hřmí.

vlakové kino?
míhající krajina
vstupné? jízdenka

šnek má vše s sebou:
svůj dům, svůj hrad i zámek
neplatí nájem

a tulipán je
přece pán na tulení
řekli tuleni

Kdo našeptal ti,
že zvířata nemluví?
Mluví. Však jinak!

NEŠVARNÝ NEŠVAR
Fuj, fuj, plivance
jsou jich plné ulice
plivou všichni - báby i kmeti,
estét je zhnusen velice.

Copak v zimě?
...sníh je vsákne...

- ale v letním horku,
na rozpáleném asfaltovém zápraží
jak volská oka se plivance usmaží!

OSTRAVA „po našimu“
Robečko gryfna s černym kašlem
a uhelnymi očami,
pluce si mi zasvinila,
kolem krka sis mě omotala
- enemže tvoju šedu šalu
všadě ju mam sebu,
Ostrava!

Dyž bludim v mlze,
kery barak je ten
u Frydlantskych mostuv
počmaranych stěn.

Poznaš chlopy, Ostrava,
- těžko dychaju
jak měchy od varhanuv...

Tak předěš,
ty černy milučky kocurku!

OSTRAVO
/rodnému Lašsku/
milenko s černým kašlem
a uhelnýma očima
dusím se při tvém polibku
jenže věrně nosím
tvoji hnědou šálu
všude s sebou
Ostravo

když tápu v mlze
který dům je ten
u Frýdlantských mostů
žalujících stěn

pojím zas popelníky
- varhany v průduškách...
jak černé koťátko
vrníš

 

AGLAIA DÁVÁ DAR
Z hojnosti se snadno rozdává
však v nedostatku víc šlechetný dává
vždyť poslední hlt vína je nejcennější
a lásku dává ten, kdo sám ji potřebuje

Však věz, že dar má moc kouzelnou
zadost
kdo dává - ten získává
čím víc dáš - tím bohatší jsi
neb potěšiti druhého přináší radost
v š e m

SETKÁNÍ
Déšť paličkuje jemně
a vítr fouká
do telegrafních drátů,
by započal melodii,
co přivede tě ke mně.

Vtom napůl cesty stojím
a strach mi zavřel
ústa. Promluvit se bojím.

A podzim přišel se mnou,
teď klečím na kolenou
před branami tvé
k a t e d r á l y.

Strachu, propusť naše ústa,
tu jizvu, která srůstá,
a možná nevím, zdali.

N Ě K D Y /Věnováno Jaroslavu Seifertovi/
někdy se platí básní
když nemáš už víc co dát
a odložíš-li všechen šat

 

nejhůř se platí verši
když básník obnažený
pokorně prosí o políbení

nejkrásněji se platí poezií
když té, která je šílená
do ucha šeptáš carpe noctem
počítá se i zmýlená...

 

ZIMNÍ UKOLÉBAVKA
Půlnoc buší do spánků
a jen pár oken svítí
jako oči koček

Město se změnilo v hádanku
kdo nespí
je počtář vloček

Oči se klíží ke spánku
ticho se line pokojem
a měsíc svítí do tváře
pod nočním hvězdným závojem

 

PŘE / VARIACE SLOV
Při při
Se při
Jen se nezapři

Přít se musíš učit
Dobrou při zná
Každá vláda
Když je ve při
Kvílí vepři
Za každou cenu se ale
Nepři

Vítězství pře
Omluva je
Tu přijmi

Neb vády nevády
Žít ve při je otravné
Jak s ovády

 

BEZPEČNOST PRÁČE
V ZAHRÁDKÁŘSKÉ KOLONII
Jaro krásné
už je tady
je čas chvátat
do zahrady

chatka stojí
za Prahou
vydej se tam
dopravou
(hromadnou)

zakup lístek
nebo ne
však to nějak
dopadne

hlavně přibal
lahváče
ať máš chuti
do práče

pivní chléb vychlemtej
dosyta
klíšťata musí být
opita!

PRŠÍ NA TRENÝRKY
VYVĚŠENÉ "NAD VIKTORKOU"
A VÍTR S NIMI POHRÁVÁ SI
V Bořivojce promoklé vlají,
jsou červené a usychají.

Snad stydí se ty trencle rudé,
že bez hostitele jsou tak chudé.

Sirotek, 3XL červený květ!
... Zvolal by Bezruč i doktor
sociálně-politických věd.

Žel jde o duplikát a nejsou z Hradu,
dodržím sedmé přikázání a...
... nepokradu!

 

NONSENS POETRY
Ostravo,
ó, stravo,
stravenky
- stravitelné stravné...
Stravenkami strávím
stravu
Strava stravuje mne
Strava živí mne

Strávníci všech zemí,
stravujte se!
Stravujte se tam i onde,
tehdy i vždycky,
do konce života - několikrát denně.

Ó, buď štědrá jak Štědrý večer,
Ostravo!
Ó, stravo, stravuji tě v Ostravě,
kéž nedojde k otravě.

IRONICKÁ OBAVA
Hřeb života mého? Po-
hřeb.
Doufám, že nebude to žeh,
nerada bych chytla ú-
žeh...

QUO VADIS?

/Inspirace k závěru vzešla z čínského a též pozdějšího japonského vyznání,

které představují Tři moudré opice:

„Neslyším zlo, nevidím zlo, nemluvím zlo.“/

Betony šeptají kalužím
noc píše graffiti
v dávno již opuštěných sadech

Město se třese abstinenčními příznaky
a vstřikuje si do žil dávku neonů,
WiFi signálů, tajných flámů,
syntetické závislosti
a rytmus náhodného chodce

Virtuální výkřiky
zahalují duše
Kyberprostor onanuje v digitální
e x t á z i
Dnešní modlitby jsou hashtagy
co jsi kde koupil, snědl, s kým jsi se
v y f o t i l

Toho dne
přišla nesvatá trojice:
hluchota zašitých uší
němota křičících úst
slepota otevřených očí

 

A F O R I S M U S
Než dosáhnu starobní pensy,
musím se stát členkou Mensy.

 

TURISTŮM
Frýdlant do Beskyd
je brána
Ondřejník jak na dlani
Lysé hoře se uklání
královně té nejvyšší
jež proslula
pleší

Kdo má Lysou horu rád
může na ni vystoupat;
nejlépe ji zdolá
pěší

 

FRÝDEK V PŘEDJAŘÍ
/rodnému Lašsku/
Mám slunce smotané
do teplého čaje,
když vtom přišlo
první tání:
konec bělošedé krajky,
hlava plná sněženek.

Zelenkavé obzory
přilákaly přespolní běh...

Už zajíčci
stříhají ušima
a Panna Marie Frýdecká,
ošlehaná
toulavým větrem,
to slyší.

Ještě je bláto.
Dole pod zámkem
čůrají chlapci -
slezské nebe – peklo – ráj
- vedle po trati
veze vlak další směnu
na šichtu.
By bylo, kurča faja,
na chleba.

ZIMA / Čtvero ročních dob
únor si mastí krajíc
mým sádlem
nemůžu zaspat odstíny šedého bdění
únor si mastí krajíc
mým sádlem
kdosi se modlil, umřel a není

není tu zbytečnost
lenost převalovaných chvil
chuť předžvýkaného masa
zjev hodinových ručiček kata

tuším, že byl to muž, kdo modlil se
odejdu za rozednění
kamsi uteku
schovám se do jara - do budky sýkorkám

ví to míza stromů
a až pupeny, pupeny, co mladou krev sají
spěchají, než jejich krvavé krasovění
slíže čas

modlil se
přicházím se sněženkami
když se v hlíně hrabeš, pohladíš mě
d o c e l a

Sb. básní DOMOVNÍ SCHŮZE, 2014

BLUES
Ti stateční jsou slepí
co nevidí úsměv ženy
pěšáci s bílou holí
klepou o asfalt, o kameny

Ve dne jak v noci
v noci jak za dne
bloudí pod sluncem, lucernami
a světlo žádné

Ptala jsem se jednoho
co na refýži stál
zdali má sny a jaké
Slečno, teď se mi vysmíváte
já nemám sny žádné

Ti stateční jsou slepí
co hladí sochy rukama
a slyší trávu růst
Ti nešťastně šťastní znají verše
ze smělých dívčích úst

Sb. básní DEDIKACE s POARUNKY, 2022

 

Pohybová báseň VŮNĚ
/Inspirováno Ladislavem Novákem/
Jděte do obchodu a tam se zastavte
až u drogerie. Z tohoto zboží
pootvírejte pěny do koupele, tekutá
mýdla, šampony, krémy, voňavky
a parfémy. Čichejte ty vůně,
nadechujte dlouze, dlouze, ještě déle.

U pokladny zaplaťte za pěnu do
koupele a doma si napusťte vanu.
V koupeli se cítíte svěže, očistně.
Požádejte někoho v domácnosti,
aby vám pustil vaši oblíbenou
gramodesku.

Na dotaz, co děláte, odpovězte:
„Provádím pohybovou báseň Vůně
od Radany Šatánkové.“

Sb. básní MEDŮZA, 2009

***
Mé domovy
- stezky návratů
a loučení
***

Mgr. et Mgr. Radana ŠATÁNKOVÁ, DiS.

Narozena 29. března 1980 ve Frýdku-Místku; básnířka, prozaička, publicistka, organizátorka společenského kulturního života. Od roku 1999 žije v Praze.