Mars ve větru
Otvírám okno. Ať šumí vítr,
tiskne se ke mně milá noc.
Povstává Mars, jímž do oka smýkl
mi černý les, Mars, němý host.
Chci ti být pobřežím, noci, věř mi,
vaneš teď ke mně či ode mě?
Průvan v srdci tříská dveřmi.
Kéž v šumu tvém, větře, zmlkne vše.
(Hřbitov)
Adorace: Van po bouři
Na lodi všichni mlčky bdí,
pozdními výboji východ plane,
Bůh mlčí, zní tlumené výdechy
v kostelních lavicích zhroucených stařen,
roleta mračen se odchlípla,
odplouvá bouře, už slunce zhaslo,
jen tmavnoucí blankyt uvadá
a nachových mračen nízké pásmo.
(Choroš)
Adorace: Rozvíjení
Na suchém úhoru uvázlo poupě
vlčího máku, jediné,
krůpěj krve, než do tůně spadne,
v oltářní světlo se rozvine,
ve věčné světlo, tu raněnou hvězdu,
svůdný cíl příštího vtělení,
když ze stříšky nad bočním vchodem chrámu
zní rytmus nočních krůpějí.
Slábne šum deště, než na jeho místě
zpěv cikánských dívek vykvete,
zvenčí zdí k oltáři projde tak jistě
Pán věčného světla poupěte.
(Kamenná hlava)
Poddajnost
Motýl jak dívenka proplouvá sály,
okna jsou volná, vše vlaje jen,
a ona se s údivem na loži ztrácí
v náruči muže oddaně,
pak vyjde ven do zahrad, trochu si hraje,
nikdo ji nehlídá, a kdyby přec,
cizí stín schová ji, sám dobře tajen
před zraky hlídačů paláce.
(Melancholie)
Léto
Mácháš si nožky ve vodě,
lýtka ti ve slunci září,
trs hvozdíků kvete odbojně,
hrozny zářivých kaplí.
Terčem je žlutý jestřábník,
včela v něm chvějivý zásah,
ve slunci obraz milenčin,
na minci – na obou stranách.
(Mravenec)
Zelená a modrá
V sudu se mrskají komáří larvy,
kroutí osmu patentky nádherné,
jen zelení a modří pták se prodere,
na kraji šálku slimák číhá na rty.
Rosnou sítí psinečku prolézá jepice,
v křídlech můry těžkopádný poplach,
v okně tkalcovský stav kapek, prosvícen
peršan lesa zelená a modrá.
(Najmanka)
Noční vítr
Vosk svíce kroutí ušní boltce.
Kamna chladnou, však voda vře.
Rum už je dopitý. Zbyl jen ocet.
Pára se děsí na oknech.
Uklízím pokličky, řítí se na zem,
hnětu si mozek zběsile.
Magorák třikrát už prošel varem,
šišky se vtínají do země.
(Ostrý)
Záklon
Z předsíně jsem vyprovodil saranče,
pak přihnul jsem si. Slepé skvrny svítí.
Mračna jsou z modře tajný odpočet,
ty šupiny, jež suší rybář lidí,
ty chuchvalce, z nichž sedřen livjátan,
ta sklíčka tklivá louhem poleptaná,
ty mince, na něž vtiskl tvář svou Pán,
šperkovnici pod suknicí skrývá panna.
(Parnasie I.)
Západ měsíce
Luna se ukládá do hnízda,
ve smrku si tiše stele,
ve chvojí trochu červená,
čechrá si peří, rozechvěle
tmou v hlubinách hvězd přibylo,
světla už se nedotluču,
smradlavý polštář pod hlavou,
nad hlavou dálnou hvězdokupu.
(Petrolejky)
Otevírám okno,
vypouštím babočku do mračen,
kličkuje lijavcem, třepotá se divě,
vichr chce ji v mlžném loži uvláčet,
světlík lékařský má květy siné.
Tágem větru bloudivec keříkem
odpálil krvavé bublinky brusin,
letec motýl je do hromů pohřížen,
houby si kapkami časomír přesní.
(Námraza)
Noc na Pařezu1
Osamělá souška zalitá půllunou
je znehybnělá archa mrtvých zvířat,
pahýly milenců navěky k sobě lnou,
strom nechal své mrtvé větve vyhřát,
svaly se svinutými linkami osnovy,
kmen oněmělé hudby letokruhů,
stříbrným svitem ohlazený, ochotný
ještě trochu stínit smutným druhům.
Růst se zasekl, zkostlivěl kolotoč,
kolem něj hora se s nebem točí,
semínka táhnou už navěky oblohou,
vítr přesýpá hodiny noční.
1 Pařez, hora v Českém středohoří, noc z 25. na 26. 9. 2021
