(Pozn. aut.: Gabréta = keltské označení pro Šumavu; >H = transhumanismus)
Já
Apache Manitou
a moje squaw Cannondale Tango
t. č. oba na válečný cyklostezce
napříč zakázanejma zónama
samotářema prolezlý Šumavy
prosíme o tvý požehnání
Pane…
Dej
ať kouř z našich tajnejch tábořišť
je neviditelnej jako duch mrtvýho srnce
upytlačenýho k večeři
Dej ať naše bojový tance kolem ohně
obestře mlha neprůhledná
a věčná
A náš oheň ať neohroženě plane
i za deště
uzamčenej v každý jeho kapce
před špehounským zrakem
posledního zbytku ozmrzlinovanejch
turistů
Dej
ať nás ty udavačský pěší exoti
s Nordic Walkingama x-tý generace
nenapráskaj nepřátelskýmu kmeni
ochránců národního parku
Prtže tenhle nepřátelskej kmen
by pak naše krásný odpružený
duralový těla
(squaw má hliník)
postavil k ňákýmu kurva environmentálnímu
mučednickýmu kůlu
stejně jako naše titanový bratry
a sestry
který sem jedou
rozdat si to se starou dobrou Gabrétou
na všechny způsoby
tak jako my
Jako my…
My
opřený v jednu svatou chvíli
o rozlámaný boží muka
a v jinou svatou chvíli o skleněnej kříž
na repasovaným hřbitově v Novým světě
kus od klostermannovskejch penzionů
a blouznivejch Borovejch Lad
(cool souřadnice, řehtá se squaw)
My
zírající s kovovou lhostejností
na štěrkem vysypaný základy
St. Martin-Kirche in Neugebäu
srovnanýho se zemí ve jménu ideologie
odplaty
A na ruiny hrobů Familie Blaschto
po kterejch se v zimě kloužou děti
jako paprsky slunce po nebeskejch tělesech
Kámoš Bianchi Grizzly nám vyprávěl
jak tenhle repasovanej novosvětskej frídhof
kdysi zplanýrovali tak dokonale
že i bagr hrnoucí před sebou náhrobky
na jednu hromadu
potají brečel -
Od tý doby se tu odehrávaj dost divný věci
Rozptylová loučka se každej večer zaplní
rozesmátejma německejma stínama
a ty stíny s osvědčenou hláškou: Smázneme to!
zvou už tak dost nadrátovaný
český švejkonoše
na skleničku
Bianchi jednoho takovýho vez
Švejkonoš odpojil matrix svýho srdce
od zpocenýho speedmastera
protáhnul svý kosti
a sotva do sebe lupnul ten elixír
jakože na historickou usmířenou
svalil se a bylo po něm
- ať je mu Gabréta lehká
A Bianchi?
Ten skončil na smrt unavenej
v zapadlým bazaru někde na Modravě
hned vedle ještě unavenějšího siderickýho
kyvadla
Když po něm chtěl
aby mu detekovalo možnost útěku
vyfuckovalo ho a zdrhlo samo
A tak tě prosíme
Pane...
za kámoše Bianchiho
i za naše titanový bratry
a sestry
co sem vezou špičatý zadky elit
z celýho tohohle magorskýho
a dočista rozvrácenýho světa
Dej
ať už nikdy nemusej vízt
žádnýho nadrátovanýho českýho
švejkonoše
kterej by je opustil
kvůli nevyřízenejm účtům
z minulosti
Dej...
(Hele! vyrazí ze sebe squaw
zaklesnutá v Kristově zrezivělý náruči
jako panenka sedmibolestná
Nejsou už tady?)
A fakt že jo
úplně vpředu v bílejch pláštích
jedou nejdůležitější maníci
týhle doby
- psychoušský psychiatři
A hned za nima proplešlý
vystajlovaný hlavouni z gésedmičky
s mindrákem
že sou v něčem druhý
A taky s mindrákem
že jim na paty šlapou levicoví myslitelé
který zeměkouli pajcujou šminkama
myšlenek
aby se při pohledu z vesmíru líbila
oplzlejm satelitům
Třeba takovej Noam Chomsky
táhne mu na stovku
a při jízdě dokáže nepřetržitě preludovat
na to svý dobře temperovaný lingvistický piáno
Pravej pedál: teorie generativní gramatiky
Levej pedál: teologie osvobození
Vedle sebe má taky svou nerozlučnou
Cannondale Tango
jako já
Ale ta jeho má parádně otlemenou vidlici
a řídítka omotaný tlustejma liánama
odněkud z povodí Amazonky
- kapku vypíčenej aktivistickej design
řek bych
Nebo ta maoistická šelma Alain Badiou
usrkávající z plechovky
zvětralej ionťák kapitalismu
a vyplivující ze svý bezedný tlamy
pecky jeho transcendovaný skutečnosti
Pravej pedál: deviace Althusserova marxismu
Levej pedál: afirmace prázdna
Toho prázdna
který se na nás shrbeně kření ze sedla
zablácený chudinky Kony Mahuny
a vyšlapává z její chatrný kostry
poslední algoritmy života
Nebo ten anarchistickej antropolog
David Graeber
co nosí po kapsách roznětky 5000 let
starejch dluhů
Když ho vyhodili z podělanýho Yaleu
stal se úplně posedlým nulovou
uhlíkovou stopou
Je z tý nulový uhlíkovky
tak hotovej
že si představuje její nehmotnou krásu
zhmotnělou v jednotě protikladů
(coincidentia oppositorum, špitne squaw)
Pravej pedál: Světový ekonomický fórum
Levej pedál: Ocuppy Wall Street!
A prtže je krásou tý nulovky
fanaticky jetej i jeho ohypotékovanej
Ghost Kato
nic ho nepřiměje zastavit
ani kdyby kolem cvakaly zubama
rakve
Žlutě fosforeskující trikot s křídly
slzným plynem zasaženýho
anděla
má na sobě doyen francouzský periferie
Jean-Claude Michéa
Pravej pedál: >H
Levej pedál: zdola proti těm nahoře
Jeho strnulý jaguáří oko
propaluje skrz naskrz všechny daňový
a důchodový reformy
vymyšlený Elysejským palácem
(kam se hrabe laser, podotkne squaw)
Jeho přilnavej delfíní intelekt se dokáže vyspat
s drogama naládovanou střední
a nižší třídou
i na dálku
Ale tady
uprostřed kůrovcový džungle
tady to nefunguje
Tady je sám
Peloton světovejch levicovejch myslitelů
uzavírá trvale udržitelnej Slavoj
Žižek
Pravej pedál: existenciální úzkost
Levej pedál: znáte Lacana?
Frká smrká chrchlá a pšouká
jak čtyřrychlostní digestoř
Chudák nablejskanej Felt Dispatch
pod ním
stříbrnější a krásnější než měsíc
za jasný noci
a přitom znásilňovanej fyzickejma projevama
čirýho lidskýho primitivismu
(… si se squaw zrovna řikáme
kdo z našich bratrů
a sester
veze v sedle třeba hulibrka
nebo tak - a kdo ne
he he)
Vtom
mezi půl tisíce let starejma smrkama
s kmenama že prej moudřejšíma
než mozky všech těch levicovejch stars
zahlídneme na elegantní Meridě Juliet
tyčit se něco jako sochu…
Její silueta prořezává cáry mlhy
převalující se nad okolníma slatěma
a svejma chladnejma žulovejma zřítelnicema
nahlíží do V.I.P. chalup
zkarikovanejch do podoby přenosnejch
švejkonošskejch paláců
Ta silueta patří Naomi Kleinový
- tý Naomi Kleinový
co ukřižovala značkově orientovanou
spotřební společnost
a pak se nemilosrdně vrhla
na klimatický barbarství
Pravej pedál: diktát korporací
Levej pedál: odvaha snít
A jak se tak na ni díváme
zdá se nám
že ona i její Merida Juliet
jsou studem zčervenalý
jako by je obě někdo právě přefik
A vzadu
daleko za pelotonem
hrdej na svý maňana tempo
pralesů panamský šíje
bělovlasej stařec v tmavý rádiovce
Pravej pedál: Somozovská diktatura
Levej pedál: Frente Sandinista de Liberación Nacional
Nic mezi tím...
Jeho neznačkovej rozhrkanej bicykl to zvládnul
z Nikaraguy přes oceán a půlku Evropy
až sem
(To je Ernesto Cardenal
božskej básník Nultý hodiny a svěžího větru
vanoucího ze sopečnejch hor
- vysmahne squaw na předpotopního týpka
znaleckej posudek
a nadlouho se zahledí někam za obzor
jako kdyby i ona psala odjakživa
básně...)
V blouznivejch Borovejch Ladech
božskej Ernesto taky skoro stoletej
jako Noam
znaveně sesedne
Jeho mořskou vodou prosolený nozdry
zachytěj pach kančího masa
Na terase jediný otevřený hospody si dá
stokrát nastavovanej guláš na víně
zapije březí kozou
a dole
na břehu Teplý Vltavy se odevzdaně svalí
do malověrný středoevropský trávy
Pod hlavu si dá rozedraný sandály
a se slovy „zelený stonek ožívá v popeli“
zašeptanejma vzhůru k nebi
usne
Neznačkovej rozhrkanej bicykl
ještě ze slavnejch iberoamerickejch revolučních dob
padne k jeho nohám
a v mlčenlivý modlitbě
vypustí svou ateistickou duši
A tak tě znovu prosíme
Pane…
za všechny vizionářský bicykly
kterejm patří budoucnost
týhle vytuněný sebestředný planety
s chlastem rozežranou tváří
starýho myslivce
Za Ernestova rozhrkance
aby se v příštím životě narodil
jako Buddha
Za fešnou Meridu Juliet
aby ji za to přefiknutí neukamenovali
fundamentalisti z ňáký debilní pouště
Za Felta Dispatche
krásnějšího než měsíc v objetí
s noční oblohou
aby ho konečně políbilo
nekonečno
Za ohypotékovanýho Ghosta
věřícího v nízký úrokový sazby
aby z něj jejich zvýšení neudělalo
zločince
Za chudinku Konu Mahunu
celou od bláta
aby jednoho dne prozřela
a vzala tý maoistický šelmě roha
Za kámoše Bianchiho
kterej se odtud vytratil jako první
a nikdo si už na něj nevzpomene
- kromě mojí squaw a mě
Dej
ať naše volání k tobě dolehne
dřív
než se horizont před náma propadne
do jedný z těch temnejch
sadistickejch škvír
mezi tančícíma tektonickejma deskama
a strhne nás s sebou
Dej
ať tou tmou proletíme jako meteorit
a osvobozený od všech špičatejch zadků
ať nakonec spočineme v hebký
mechový náruči věčně zelenejch
věčnejch lovišť
Dej
ať je nám Gabréta lehká...
Sancte Cykliste ora pro nobis
(léto - podzim 2019)
