Kamikaze
Začínám žít neklidně
a jsem v tom nevinně.
Lidé mě do toho dostali
a to je špatné,
radši jsem měl snít v posteli.
Když sním,
nikam se neženu,
nikam neletím,
mám všechny rád
a snům vévodím.
Vedu je krásnou stezkou
a trávím při tom
chvilku hezkou.
Ano, kdo sní,
popírá život,
ale kdo žije,
chce být pilot.
Nechci být pilotem
osudu jiných.
Chci být kamikaze
a mít svůj osud v rukou svých.
Nepřipuštění
Bojíme se smrti
a přesto neužíváme života.
Máme spousty přátel
a sužuje nás samota.
Je zlá doba
a přesto máme peněz dosti.
Máme se rádi
a přesto je v nás hodně zlosti.
Máme století komunikace
a přesto se nedomluvíme.
Jsme chytří
a přesto mnoho nevíme.
Nekoukáme do zrcadla
a přesto jen na sebe hledíme.
Všechno je jinak
a to si nepřipouštíme.
Výkon
Odměna za naši dobře vykonanou práci
Hroutíme se jako trosky,
ale nechodíme bosky.
2002
Farmářská
Člověk, který si buduje statky,
musí být dobytek.
2002
Potravinářská
Můžeme si zvážit šunku
salát i kus sýru
nemůžeme si vážit toho
kdo nikdy nemá míru…
2002
Nejsem
Nejsem samotář,
ale stačím si.
Nejsem smolař,
ale pobrečím si.
Nejsem farář,
ale věřím si.
Nejsem chuďas,
přesto loudím.
Nejsem soudce,
přesto soudím.
Nejsem holanďan,
přesto bloudím.
Nejsem starý,
přesto chřadnu.
Nejsem mrtvý,
přesto chladnu.
Nejsem na Heleně
a tak vstanu.
Až
Až stroj času
změní barvu mého vlasu
snad přestanu se bát
svou lásku někomu dát.
Až životní poznání
zklidní váhy mého váhání
snad přestanu žít v touze
a budu vnímat krásu pouze.
A až do plachet
přestane mi vítr vát
snad přestanu se o svou
existenci bát.
Svůj život
dám do rukou Pánu Bohu
zní to jako drzost
ale to snad mohu.
***
Kopretiny
bílá louka
snažím se jim vyhnout
vítr fouká
klečím
nos blíží se ke květu
ach
sláva létu
vstávám
kopretiny na místě
dálky se dotknout
nohy kmitají hbitě
asfalt
bílo již není
line se pach
jak se vše mění
HTL
Člověk byl stvořen
pro život v páru
já jsem sám
srdce, ale plné žáru
a nedbaje nic
žízeň v srdci hasím
nad plátnem zapomínám
čas svůj ztrácím
Já a malování?
Mám strach
udělat tah
VK vs. LD
Dal jsem si pod čepici
pravou rukavici
v té rukavici byla ruka
jen to zkuste jsou to muka.
Dal jsem si pod zadnici
levou rukavici
to jsou teprv muka
když ze zadnice kouká ruka.
***
Slečno
proč se na mě mračíte?!
Vždyť o mně nic nevíte.
Víte snad
co bych rád?....
Kdyby jste to věděla
tak by jste mě hnedka chtěla.
… ó, to sebevědomí …
Ale přejdu rovnou k věci.
Já nic nechci.
Mono
Je spousty krásných žen
však chci být
jen jednou okouzlen
Jen jednou z toho množství
být zasáhnut
do morku kostí
Je to přání onkologické
bolí to
ale je to logické
***
Jelikož mé ucho slyší
a oko vidí,
co by mělo býti skryto,
přesto není,
tu bitvu
v níž rvem se o koryto.
Lituji!
Názor se mi na člověka mění.
Však přišel jsem na dobrou věc:
dát každému, co jeho jest.
Tím ustane bitva,
jenž žaludky nám plní.
V té bitvě člověk chtíčem plýtvá
a tak žaludek nenaplní.
Je tu i druhé řešení:
dát každému, co potřebuje.
Leč tolik věcí tu vskutku není,
vždyť prstem na vše ukazuje.
Do třetice:
dejte každému všeho, čeho si žádá.
Snad radost z uspokojení
mu neukáže záda.
Bude to omyl,
myslet si, že bitva někdy skončí,
vždyť chtíč žádá i to
co jeho není!
A člověk…?
Ďáblova prohra
jsem Ďábel ve formě peněz
a ty člověče
jenž peníze nechceš
tak ty mi prosím tě
do cesty nelez
(později mi v klubu C bylo řečeno kamarádem J, že ďábel neprohrává a také neprosí)
Hledání
Čas
jenž plyne
v nás
letí pomalu na místě
a my v tom čase
se pohybujeme nejistě.
Mohu někoho poprosit..
Třeba Tebe Kriste?
Jen tak nás můžeš spasit:
zastav ten písek v hodinách
a nech nás spát
na márách.
Ulož nás do tmavého chladu
a nech nás ležet,
v klidu v zadu.
Pohyb je pro ty s neurózou,
nás nech ležet
s nohou bosou.
Může to vypadat,
že se chceme vzdát,
ale mi klidně můžeme vstát.
V našem nitru
je stále hodně pohybu.
Jen mysl žádá tělo
aby bylo v poklidu.
Není-li totiž tělo klidné,
tak ani duše ne.
Vím, není třeba žádat tělo,
ať ulehne.
A tak stojíme dál
a každý běží na svou metu.
Není třeba psát romány o životě,
stačí najít jednu správnou větu.
Tato věta se mi těžko hledá,
jelikož se mnou také hýbe neuróza
a jako brzda
pomáhá mi próza.
Zrada
Člověk zrazuje sám sebe,
když neposlechne vnitřní hlas.
A co hůře,
že za čas,
neposlechne zas.
Duše
hoňte mě
a nechytíte
bijte mě
a nezbijete
jedině co mě zničí
bude to má duše
nepřijde to zvenčí
Otázka
Já se neptám,
„Jak se máš?“
protože mě to nezajímá.
Ty se ptáš,
„Jak se máš?“
přestože tě to nezajímá.
Už otázkou
mnozí lžou.
Král a klaun
Králi
poddaní se klaní
už z dáli
ač vojska k nim vhání
Králi
poddaní dary nosí
třebaže se mu smáli
nesou plné podnosy
Králi
poddaní děkují
nejednou si lhali
teď spolu hodují
Je s podivem
kolik králi vzdáváme pocty.
A co takhle klaun…
Také si ho tak ceníme,
když zuby smíchy ceníme?
***
když si
člověk
uvědomí
jak je
vše
pomíjivé
o to více
začne
mít rád
živé
***
Málo kdo
zda-li vůbec
mě má rád
z toho usuzuji
že jen dobří lidé
mě mají rádi
***
Dokud mohu chodit (zdraví)
smát se (cit)
a vidět (rozum)
nebudu slzy ronit
bát se
a stydět
***
Jem stvořen z otce
a zrozen z matky
netoužil jsem líbat dvorce
netoužil jsem míti statky
Přišla školní léta
s kamarády jsem si hrál
nepadala na mě tíha světa
lhát jsem se bál
Potom nastal čas práce
vydělané první peníze
do tváře díval se krátce
a nastala první krize
Stáří mám zabezpečené
vše do karet hraje mi
mladí měl jsem radostné
teď brečet chce se mi
Možná, zdá se
že krásný život mám
toho všeho vzdám se
jen neumírat sám
***
neptat se
nesoudit
nevyjadřovat se
toď pěšák na šachovnici
rychlý kůň
silná věž
či šikmý střelec
být
v partii se i k prohře bít!
a bít…
a nebýt…
***
všechno co mám
mám proto
že nic nechci
a co chci nemám
jelikož pro to
nic nedělám
***
Výkon, výkon, výkon,
než spadne víko.
Informace
Cože?
Informace?!
No, ještě více, ještě více!!!
Informace nám dávají
toliko, že ještě než
dostaneme otázku,
už víme odpověď.
né vše, co slyšíme
je pravda
né vše, co říkáme
musí být lež
