psáno pro českou Wikipedii, autor Pavel Kukal, neboli Fra Fraxinus
Narozen 9. června 1666. Francouzský šlechtic, důstojník, cestovatel a spisovatel. Přispěl k poznání území severně od francouzské Kanady, zejména v oblasti Velkých jezer a horního povodí Missouri. Autor několika cestopisů, ale nejvíce pronikl do obecného povědomí spisem, v němž formou dialogu autora s huronským náčelníkem Adariem (toto jméno se nejčastěji překládá jako Krysa, ale možná, že správnější překlad je Ondatra.) Zde staví do protikladu indiánské pojetí rovnosti a spravedlnosti s životem Evropanů. Obviňuje institucionalizované křesťanství z podpory nesvobody a nespravedlnosti. Tento spis ovlivnil později i myslitele J. J. Rousseaua a přispěl k vybudování mýtu o „ušlechtilém divochovi.“ Volání po rovnosti se později, za Velké francouzské revoluce promítlo do ústředního hesla Volnost, rovnost, bratrství. Je zvláštní, že francouzský historik Jules Michelet, vrstevník našeho Františka Palackého, liberál a první historik, který sepsal kompletní dějiny Francie, uvádí o kmeni Huronů, že přijetí křesťanství jej tak oslabilo po mravní stránce, že je přivedlo během padesáti let k vyhlazení okolními kmeny.
Lahontanovy cestopisy nevynikají přesností, americký autor Ramsay v knize K vybájeným pevninám ho přímo označuje za báchorkáře. Pravda je, že některé indiánské kmeny, které jmenovitě popisuje, se už nikdy nikomu najít nepodařilo.
Úlohu barona de Lahontana v dějinách objevitelských cest v Severní Americe je nutno chápat především v kontextu hledání Severozápadního průjezdu, tedy spojení mezi Evropou a Asií, dosažitelného obeplutím amerického kontinentu ze severu. Ten Francouzi hledali tvrdošíjně, leč neúspěšně na pevnině.
Vydal tyto knihy, které uvádím pod zkrácenými názvy, jak je vžité je uvádět. (V té době bylo zvykem dávat knihám dlouhé názvy, které informovaly všechny zájemce on tom, co kupují.)
Memoires de l´Amerique Septentrionale – vzpomínky ze Severní Ameriky
Supplement aux Voyages- shrnutí cest po Severní Americe
Dialogues avec le sauvage Adario- Rozhovory s divochem Adariem (Kondiaronk)
Jeho život je životem dobrodruha. V mladém věku 17 let vstoupil do Corps de Marine, tedy k námořní pěchotě a tak se dostal do francouzské části Kanady, v té době byla nazývána Nová Francie. Jejím hlavním městem byl Quebec, kam Lahontan dorazil v listopadu 1683 spolu s dalšími dvěma důstojníky a třemi rotami vojáků. Usadil se v osadě Beaupré a rok nato vedl neúspěšný útok proti Irokézům. Později on i jeho lidé žili v osadě Boucherville, kde měli přátelské kontakty s domorodým obyvatelstvem. Podle svých vzpomínek se věnoval především lovu a četbě klasické literatury, ale našel si čas i k tomu, aby se naučil jazyku Aglonkinů. V roce 1688 opět bojoval proti Irokézům. Prozkoumal horní tok Mississippi a popsal „Riviére Longue“, kterou někteří vědci považují za Missouri, ale to pravděpodobné, protože o Missouri píše i jinde. Na mapě v jedné z Lahontanových knih je Dlouhá řeka zobrazena, jak končí pod horským hřebenem a na druhé straně se ukazuje další řeka, která by musela ústit do Tichého oceánu. Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že si mnoho ve svých knihách doplnil z vlastní hlavy, aby posílil zájem o ně a tudy také finanční efekt…
Během Války krále Viléma, kdy spolu bojovali Angličané a Francouzi, kdežto indiánské kmeny se připojovaly buď na jednu nebo na druhou stranu, baron de Lahontan předložil několik návrhů na vojenské opevnění a vybavení v Nové Francii. Navrhoval flotilu k ovládnutí Velkých jezer a řetěz pevností na ochranu západní hranice. Pro vysoké náklady se jeho návrhy neuskutečnily, ale na návrh guvernéra Frontenaca byl povýšen. Své vojenské nadání osvědčil úspěšným odražením pěti anglických fregat z invazní flotily v zálivu Svatého Vavřince v roce 1690. To už se ale jeho kariéra chýlila ke konci. Bránil město Placentia na New Foundlandu při obléhání britskou armádou, ale 13. prosince 1692 se dostal do sporu s guvernérem Jacquesem- Francoisem de Montbeton de Brouilland, takže se rozhodl opustit svůj úřad i Novou Francii. Dezertoval a na lodi, kterou odcizil, se vydal do Portugalska. V rodné Francii byl zbaven dědictví a pravděpodobně i odsouzen v nepřítomnosti, takže pobýval ve španělské Zaragoze, ale i jinde, např. V Amsterodamu, kde vydal své knihy v roce 1703. Také napsal memorandum anglické vládě, v němž vysvětloval, proč a jak by britská koruna měla ovládnout francouzská území v Severní Americe, což by mohlo být považováno za vlastizradu. Stopy po něm mizí a datum jeho úmrtí není známo, pouze se uvádí, že v roce1716 už byl po smrti. Nedožil se tak ani padesáti let. Své místo v dějinách si ovšem zasloužil, zejména svým spisem Dialogy s divochem Adariem - Kondiaronk.
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.
