RNDr. Richard Křížek byl matematik, pedagog a básník, který měl svého času ke Skupině XXVI velmi blízko. Narodil se v Praze, dětství prožil v Mariánských Lázních, kde take absolvoval dvanáctiletku. Poté studoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze, kde absolvoval doktorandské stadium matematiky. Pracoval jako pedagog, učil německý a anglický jazyk. Své básně publikoval časopisecky a ve sbornících ( Almanach Pant, almanach Modrá hodinka nakl. ALFA-OMEGA ad.) a knižně. Jeho prvotinou byla sbírka (Předběžný) epitaf (Pražská imaginace, 1996), pak následovaly sbírky Zazírání (Alfa-Omega, 1996) a Vpředu bez ( Alfa-Omega, 1997). V r. 2001 měla vyjít sbírka Beze všeho.
/ The Divine/ Boogie-Woogie
Hledáš Boha
mezi mraky?
Anebo snad
v kostele?
On ti zatím
boogie-woogie
trsá v srdci vesele.
Dogma o pravdě
Když většina cosi míní,
nahá pravda tančí síní.
Dogma dané počtem tlam?
Věrnost jsoucnu? – Spíše klam!
Hledám
Hledám, Tě, Pane, ve světle,
a cítím: “ Ty tu jsi.”
Hledám Tě, Pane, ve světě,
Ty zatím v srdcích jsi.
Hledám, Tě, Pane, poslepu,
neslyše Tvé pípátko,
jen letmo smím Tě obejmout,
letmo a nakrátko.
A teď věřím, že jsi to Ty
v očích jedné stare paní.
Umírá v pražské nemocnici,
a v očích má úsměv –
i v tom umírání.
Ňáčkové
Co nám dává sílu k žití,
co nám ji zas bere,
coť to za mafii lidí,
co nás furt ňák sere?
Nejsou mi recht,
ani na left,
na hubách maj svěrák,
člověka jen buzerujou,
žij jako my - něják.
A to mně se braši túdle,
né že bych byl lordem,
radši baštit prdelačku,
než jezdit 613-Fordem.
Domů
Procházím přednočním Jižňákem,
svými nozdrami saje mne tu léto.
Smutným direktem nasávám
absenci trávy, stromů,
krátím si cestu Jižňákem.
Dostat se před nocí
do našeho domu.
Podivný balíkov betonových luk,
halogenových polí.
Byti zde nejímá,
bytí zde skřípe v panelech,
byti zde bolí.
Procházím nočním Jižňákem,
nozdrami hnětu pach léta.
Člověk se setkává s člověkem,
výdech se prolíná se vzdechem.
Na obzoru se nebortí
náš máslozářný panelák.
Čnít tu je slastné
jentaktak.
Bože, kdypak nás
Jihoměšťany klecní
pozveš do svého
nebeského paneláku?
Pucíku, Filípku, Mikuldo,
kdy už se vrátíme domů?
(Uvedené básně jsou z almanachů MODRÁ HODINKA (2000) a MODRÁ JE BARVA NADĚJĚ (2004), nakl. Alfa – Omega)
