Na podhradí 1997

Stačí dát hlavu ze stínu
a vedle sebe sedět tiše
když víno barvy rubínu
po stěnách číší vzkazy píše.

V podzemí síně klenuté
-už kolikátá báseň městu-
a tvé rty- rudá na rudé-
nám k lásce ukazují cestu.

Prsty se v skrytu propletou.
Je vždycky těžké tmou se brodit.
Sejmout už masku prokletou
a napořád už v světle chodit.

Pavel Kukal ze sbírky Oblékání ticha