***
Sněžilo sněžilo vojákům do zákopů
Sněžilo na přilby sněžilo na koně
Vyzáblý kraj se vzdal Sám k sobě
ztratil stopu
podepřen rezavým bodákem jabloně
Sněžilo do klínů sněžilo do závějí
na knůtky vzpomínek sněžilo nejvíce
Hřáli se nad nimi a teď si vyprávějí
o teplém zázemí kde není vánice
Sahají po lůžku pojednou obnaženi
stuleni v toužení Trápí je ostrý žel
Vrhnou se do polí jak do nejsladší
dřeni
Lačně je sdírají Cloumají za mříže
pochyb zda chabé odzbrojené třísky
zanítí ohýnek živený jako hněv
Tak dlouho nespali Sen zdaleka
byl blízký
… A jemně sněžilo vojákům na rakev
zalknuté krajiny zbrojící vlastní řeky
ostnatým krajkovím noži pňů kordy
skel
Kam kam jim uniknout? Čekat až
nedaleký
kluzký kouř keříků obroubí bílý pel?
Křísili zmatené přestřelky marných
řečí
Zvedali křídla slov Zřekli se uvidět
na tomto těle své Báli se Byli něčí
Zazděni v sutinách ušlých let
Jámy hvězd zapadly do jiskřivého
potu
Střely se vznášely Velel den nesmělý
Sněžilo uvnitř těl Sněžilo na dřímotu
Vrabci se tahali o kůrky v popeli
(Martin, kasárna, 1954)
ze sbírky Ovoce noční
(Adolescent, 2014)
