Není pro mne cesty zpátky,
krk mi vklouzl do oprátky

Po levici lotr lysý,
po pravici druhý visí

Protože jsem více viděl,
větší musím dostat příděl

Krev má se teď vydovádí,
zlomyslná smrt mne svádí

Viděl jsem dnes kolem sebe
jenom samé farizeje

ochmelení ubožáci
dělali svou denní práci

Ti, co mají ruce vzadu,
už se těší na popravu

Bože, proč to všechno činíš,
ze svých skutků peklo viníš

Má bolest je stále větší,
promluv, Otče, lidskou řečí

Vidím slunce i s oblaky,
dejte napít těm dvoum taky…

...a tak zemřel básník mladý,
kopiníky ubodaný,

za to, že šel z Nazaretu
říkat čistou pravdu světu

Zemřel dřív, než řekl amen,
na jeho krk dali kámen

Třetího dne o půlnoci
přišli k jeho hrobu cvoci

Ivan Fried

Píseň s kytarovým doprovodem

Angličani vymysleli Hyde Park,
Češi jsou výborní houbaři.
Japonci mají nejrychlejší vlaky,
Češi jsou výborní houbaři.
Američani vymysleli rokenrol,
Češi jsou výborní houbaři.
Němci zdokonalili haknkrajc,
Češi jsou výborní houbaři
a respektovaní chalupáři.
Italové vymysleli operu,
Češi jsou výborní houbaři.
Masajové mají největší péra,
Češi jsou výborní houbaři.
Švýcaři vymysleli Švýcarsko,
Češi jsou výborní houbaři.

Na podhradí 1997

Stačí dát hlavu ze stínu
a vedle sebe sedět tiše
když víno barvy rubínu
po stěnách číší vzkazy píše.

V podzemí síně klenuté
-už kolikátá báseň městu-
a tvé rty- rudá na rudé-
nám k lásce ukazují cestu.

Prsty se v skrytu propletou.
Je vždycky těžké tmou se brodit.
Sejmout už masku prokletou
a napořád už v světle chodit.

Pavel Kukal ze sbírky Oblékání ticha

1985
To město- přízrak několika věží
kde jemné tóny zvučí údolím
a česká země k modrým horám běží
-já loučím se, však se zas navrátím.

Jen dál- čas plyne jako říční proudy
Tak prošlo celých deset století.
Čas slávy, bojů, slz, jež do té hroudy
zapadly -jejich hlas k nám doletí.

Zde české víno z prosluněných strání
co všechno skrývá- lásku, krev i meč.
Po každém jaru přichází čas zrání
jen ochutnej -tak nejlíp vzpomeneš.

Připomeň -město krásné, bílý kámen
a v hloubi skály stará sklepení
chladivý stín i žáru léta plamen
kterými víno ve svých písních zní.

Pavel Kukal z cyklu Vinařův kalendář