Na soutoku řek

Kroky dál nevedou, čas vypršel,

země meziříčí v jednom bodě,

kotevní lano nepoutá lodě,

na cestě, kterou každý v dál vyšel.

Čas se zužuje, břeh rychle mizí,

na hraně života propastné nic,

ty sám, Bože, přicházíš, co chtít víc,

v Kristu jsi se nestal pouhou vizí.

Kroky dál končí, čas stopy smývá,

kde smysl zdá se, bez tebe není,

bez tebe, Pane, úsvite noci,

světlo v tmách, pro nás, bludiček v moci,

stále jen časno ve věčno vplývá,

v bodu soutoku náhled se mění.

Síla živlů

Přichází s bouří soumraku, život i smrt,

líbezné zahrady třeste se, vichr rýč,

co pevné víří, točí se na vlnách míč,

anděl smrti v tanci se zmarem nese rmut.

Proč bolest, smrt a zmar, zahrady tajemné,

za vrátky obrostlých břečťanem v mlčení,

vzdálené hřmění bouří, temné tušení,

sloupoví mračnové, pletivo přejemné.

Neznámou cestou dál k prameni poznání,

mocná skrytá síla všechno zas promění,

člověk temnotu s jasem často zamění,

sbor cvrčků s červánky tesknotu zahání,

ta moc ve všem ukrytá kámen rozlomí,

jen ten, jen Který je, nicotu odlomí.

Nigerijští křesťané

Z temného oceánu zla

vystupuje hostie Ježíšovy přítomnosti.

Z černé pláně mračen se vynořuje úplněk Měsíce,

z noci kotouč východu Slunce.

Počkali si, až bude před sklizní.

Počkali si na noc.

Potom hoří vše, úroda a domy.

Křesťané jsou otepi slámy, hodné plamenů.

Střely zasahují děti, muže i ženy.

Střílejí i děti ve spánku,

za pokřiku Allahu akbar.

Záchrana jen v útěku třeba s kulkou v těle,

kdo má to štěstí.

Dobytek útočících šlape po polích, spásá vše.

Tak útočí islámští pastevci Fulbové –

moderní zbraně proti neozbrojeným.

A mračna dále letí,

stébla trav se chvějí ve větru.

A den střídá noc,

noc den v netečnosti mocných.

Opět kus půdy vyrván vlastníkům

vyznávajícím znamení kříže,

opět kus půdy vyrván z okruhu tohoto znamení.

A čelisti rudé hlíny hrobů pohlcují další sousta.

Často zde vzduch prokmitáván rýči a lopatami

a spršky rudé země padají zpět

na zakrvácená mrtvá těla v bílých rubáších.

Kdy už hrobů, smrti dost?

Kdy už přijdeš, Pane, jako vzácný host?

Advent

Ticho adventních lesů

vzlíná kořeny k výšinám

prostupuje nitrem

k očekávání Příchodu

života naděje i ve smrti

Zaslechnout tiché kroky

rozezněly mnohokrát a mnoha způsoby

hlasy proroků

zaslechnout tiché kroky Mesiáše

Víra

Víra pozdvihuje katedrály

vzklenuje klenby

vztyčuje věže

překonává mrazivé pustiny

i žár pouští

přivádí k vítězství

nemožné mění v možné

jiskřivá hvězda v mlhavém mračnu

zářící úplněk v černé dlani noci

Dušičky

Strom života stále upouští své listy,

snáší se tiše z výšin,

unášeny větrem času,

hledíme na ně k zemi

nebo vzhůru.

Skrytá přítomnost

našich kroků.

Otazníky

Otazníky čeřící hladinu oceánů

otazníky visící v tichu staletých hrobů

letící v hukotu vichřic

Otazníky v šumu stromů a chorálu lesů

Otazníky v chvějícím se chřípí zvířete

Otazníky protínající galaxie i dlažby měst

rozrývající zemi mezi dvěma pakistánskými hroby

nevinných křesťanských manželů

davem ubitých uvláčených a upálených - žena těhotná –

prý spálili Korán

SHAHZAD a SHAMA

Všechny otazníky v otazníku zaklesnutém o kříž Golgoty

Variace na proboštovský betlém

(vyřezaný z padlých stromů)

(rondel)

V tichu dálek hvězdy jasný svit,

znamením zvláštního příchodu,

vede moudré mágy z východu,

nejenom chlebem člověk je syt.

Pokora lepší než zlata třpyt,

dojít sem znamená obrodu,

v tichu dálek hvězdy jasný svit,

znamením zvláštního příchodu.

Malé dítě v chlévě na seně,

nenápadná žena hebrejská,

a přece ta chvíle královská,

nikdo neví o velké ceně.

V tichu dálek hvězdy jasný svit,

znamením zvláštního příchodu.