(úryvek z rozepsaného pásma s autobiografickými prvky)
IV.
... A pak se to stalo
v bratislavě ivance se zřítil vrtulník mlha na letišti
se dala krájet k tomu ještě ten zvířený kukuřičný prach
zkusit jím bezpečně proletět bylo jako plieskať bičom
nad cintorínom pilot ztracený ve své bezradnosti hledal
po kapsách žvýkačku marně posádka nemohla přežít
rozmetána po okolí vydala svědectví o tenké hranici
mezi letem a pádem o té vteřině kdy nicota zalomcuje
člověkem tak nenadále že vůbec nezbývá čas na to
vysmeknout se jí nevysmekla se ani paní viera toho
dne došlo na hradě pití prezident zapomnění zapomněl
dát doplnit zásoby i otřískaná bandaska normalizace
se válela v koutě prázdná jindy vypitý ústřední výbor
strany náhle vystřízlivěl soustrastný dopis od brežněva
napsaný šeptem odemykal ve všech dosud nepoznanou
lidskost snad v nich někde hluboko ještě zbyla tragédie
mají tu sílu odkrajovat z nevraživosti nové výhonky
a nedovolit jim vyrůst ale mají i moc předznamenávat
tragédie jiné
A tak se nicotě nakonec nevysmekl
ani brežněv když padal do hluboké tmy do tmy dějinné
která otevírá svůj chřtán často a ráda vysmekla se rakev
víko poskočilo mohutné tělo se obrátilo na bok posmrtná
bolest je taky bolest říkalo se odjakživa ozvala se rána
chopinův pohřební pochod ji nedokázal přehlušit celý
východní blok stál jako opařený železná opona se chvěla
jaderné hlavice hořely nedočkavostí
Pětiletka velkolepých pohřbů se tak přehoupla
do druhé poloviny…
V době kdy začínala
panoval čas tuhého bezčasí zpopelněný kosygin
nesl svou urnu ke kremelské zdi když se mu svezl z hrudi
řád peruánského slunce a do rudé kůže rudého náměstí
vypálil cejch věrchuška se rozprchla tass psal o sabotáži
bratři strugačtí o dopadu meteoritu slavnostní tryzna
se musela opakovat suslov ležel tiše v rakvi süchbátarův
řád na hedvábném polštářku vedle hlavy v hlavě úvahy
o možnostech raného neostalinismu nevšiml si že kovový
obličej mongolského lenina a lenina v mauzoleu jsou
zaměnitelné oba radioaktivní nevšiml si že jejich záření
mu požralo tvář a obnažilo lícní kosti netrvalo dlouho
a jiné vyznamenání usmažilo na škvarek obě ledviny
andropova selhaly mu krátce po té co mu byl udělen
afghánský řád slunce svobody zbytek výkonu funkce
odsloužil aniž vstal z lůžka ani těch patnáct let u KGB
na tom nemohlo nic změnit impérium kolabovalo éra
stagnace šplhala ke svému vrcholu
Uběhne deset měsíců a vyhladovělou zemí pochoduje
zpopelněný maršál ustinov nese svou urnu ke kremelské
zdi nohy se mu podlamují pod tíhou řádu ho či mina
celá armáda vietkongu vměstnaná do jediné medaile
pod tíhou řádu playa girón bratři castrové rozkročeni
nad mexickým zálivem hodují současně na kubě
a na pobřeží USA pod tíhou řádu maďarské lidové
republiky zdobeného rubíny sériové číslo na zadní
straně přebroušené kdo ví po kom ho dostal všechny
si je sundá a vetkne do melancholické zdi palácového
komplexu dva tisíce dvě stě třicet pět metrů dlouhá zeď
z neomítnutých červených cihel se táhne dějinami jako
amygdala poskládaná ze shluku vzpomínek na velkou
vlasteneckou válku i řády ustinova v ní mají zůstat
navěky ale nezůstanou zůstanou po nich jen prázdné
otvory se spálenými okraji
Jeho nebohý nástupce je nechá zazdít
ale ony se zase vydrolí slušaj konstantin ustinovič
neměl jsi jíst otrávenou rybu slyším i teď po letech
jak se černěnkovi té houbě nacucané toxiny pošklebuje
řád klementa gottwalda pěticípá hvězda se zlatým
lemováním vibruje v jeho prsou místo srdce neměl ses
v mládí tak okázale vyhřívat na stranickém slunci ty
nejvyšší představitel agitpropu a hlavně jsi neměl hrát
s brežněvem to pitomé domino ale černěnko neslušal
nebyl při vědomí už tehdy když se zmáčený studeným
potem ujímal své funkce čerstvě vytřená podlaha
mrazivé velmoci zrcadlila předsmrtný lesk jeho očí
kyslíkový přístroj mlel z posledního
Šest mrtvých státníků kráčelo jako hexapod
šestinou světa a překlápělo ji v loď s kormidlem
natočeným vstříc rozpadu a zániku
~ ~ ~
Žilo se těmi úmrtími dlouho…
celé československo mělo zamžený pohled nekrofilní
reminiscence stíhaly jedna druhou i obyčejné sušení
křížal v plynové troubě připomínalo žeh plátky jablek
se měnily v pokroucené a scvrklé ostatky národ je
s gustem žvýkal nebo vyvařené čichal přes kapesník
toluen spláchněte do hajzlu nabádala moc a ten kdo ho
nespláchl šel sedět kdo se zasnil po okeně šel sedět taky
tolerovalo se jen šňupání rozemletých kostí nebožtíků
NIKDY NEZAPOMENEME dostavovaly se po nich
ďábelské vize o nevypověditelnosti varšavské smlouvy
a o jejích vojskách obsazujících západní evropu za použití
taktických jaderných zbraní politika východního bloku
se dělala na dlouhá desetiletí dopředu staré dohody z let
padesátých ležely v letech osmdesátých pořád na stole
jako nedojedený šašlik jako čtvrt století nakrojený dort
s kterým hýbou červi jako pelmeně nadívané lidským
masem
A já se jen dívala potají a bezmocně jsem se dívala
do těch zamžených očí v kterých se měnil výraz
strachu ve výraz soucitu najednou jsme zapomněli
že tyran se nestává politováníhodným ani po svém
skonu a že skon z nikoho nedělá automaticky oběť
osudu zapomněli jsme že oči plné slz nás dovedou
jen k věčnému opakování téhož a že budoucnost bude
znovu o strachu a nakonec o soucitu s tím kdo v nás
onen strach vyvolá dívala jsem se a počítala za kolik
asi let se znovu všechno vrátí s menší intenzitou
a vervou zato nestoudně a otřepaně ale vrátí
Ano
celé československo mělo zamžený pohled
ale my jsme měli doma domovní prohlídku sousedka
přizvaná podle zákona schovávala v kapsách květované
zástěry třesoucí se ruce co tam máte ukažte StB neměla
slitování i ruce mohly být ilegální ukázala je ach jak hladké
dlaně žádná čára života žádná čára srdce ani hlavy nic
sousedka jako by neexistovala to jsem ještě neviděl řekl
estébák který tomu velel vyfoťte mi je ať se na to podívá
náš chiromant z poličky vedle okna vzal knihu která
vyčnívala byla to indická filosofie kdo si doplňoval
vzdělání budil podezření tak tohle vy čtete podivil se
a kroutil hlavou i on připomínal igráčka igráčkem
disponovaly různé profese ale StB toho svého držela
v tajnosti jak asi vypadal a čí obličej mu přisoudili
nejspíš ničí nač taky igráček tajné policie musí být tajný
čas odhalování konfidentů teprve přijde
Tak tohle vy čtete dolehlo ke mně znovu odněkud z dálky
to už mě odváželi k výslechu na vedlejší sedačce se krčil
můj psací stroj zabavený a posílaný na expertízu
za předním sklem házely ostré pablesky srp a kladivo
aka kotvička pro štěstí…
A pak jsem se přistihla
jak stojím u otevřeného okna svého pokoje
dovnitř proudí vlahý vzduch zdola se na mě šklebí
zlým úsměvem klauna betonový chodník a ptá se tak co
skočíš? vtom se mi v hrůze přisaje k ruce okenní rám
a těžké černé nebe mě srazí zpátky do místnosti přistihla
jsem se jak ležím zakrvácená na podlaze a blouzním
o vystěhování z republiky a o pálení cigaretou když
se vystěhovat odmítnu o šikaně psychickém teroru
a přeplněných samovazbách o neustálém nahlížení
špehýrkou a cinkání růžence o železo mříží copak
bachaři a jejich spiritualita objevuje se náhle a bývá
nevyzpytatelná o narůstajícím počtu sebevražd který
kopíruje narůstající počet zatčení o koncentračních
táborech budovaných na jihu moravy místo vinic plán
rozvoje s nimi počítal jak blouzním o amnestii
na kterou nikdy nedojde
A o žiletkách schovávaných pod jazykem
jako diamant
