Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Home

Za Jiřím Tylem (1951-2025)

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Svatava Antošová
16. červenec 2025
Zobrazení: 22

jiri tylCesta Jiřího Tyla se protnula se Skupinou XXVI už v 90. letech. Tu a tam jsme ho zahlédli na našich společných čteních, tu a tam se Sabrinou navštívili sólové autorské čtení někoho z nás. Ale hlavně s námi absolvoval literární „zájezd“ do Paříže, který na české straně zorganizovala Sabrina a na té francouzské básnířka a překladatelka Jana Boxbergerová se svou souputnicí Rebeccou Behar. Obě dámy jsme se Sabrinou znaly z předchozích let, kdy jsme na jejich pozvání přijely hostovat do debaty v anarchistickém Rádiu Libertaire… Ale o tom třeba až jindy.

O nějaký ten rok později umožnily Jana s Rebeccou právě Skupině XXVI a jejím autorům číst v Paříži francouzským bohemistům za přítomnosti tehdejšího českého kulturního atašé ve Francii Václava Jamka. Že to byla trochu ostuda, neboť jsme se mírně přiopili a pak se chovali poněkud nezřízeně, snad ani není nutné připomínat. Nicméně Jiří Tyl tím vším, jakož i námi proplouval s absolutním nadhledem. Coby zkušeného psychologa jej mohlo sotva něco překvapit, zarazit nebo rozhořčit. Na jedné straně působil jako pevný bod, s kterým nic nezamává, na straně druhé jsme pro něj museli být úžasný studijní materiál - poloblázni ženoucí se za poetickými prožitky navzdory všem materiálním překážkám, které nám stály v cestě. Myslím, že musel být ve svém živlu. My jsme ho vnímali tak, že mezi nás naprosto přirozeně zapadl a nijak nevyčníval; ani jako někdo z jiné, starší generace, ani jako nějaký mentor – to už vůbec ne.

Číst dál: Za Jiřím Tylem (1951-2025)

PhDr. Jiří Tyl

Podrobnosti
By Administrator
Administrator
Kategorie: Noviny
9. červenec 2025
Zobrazení: 38

tyl parte

Opakování loňské Milešovky

Podrobnosti
By Pavel Kukal
Pavel Kukal
Kategorie: Pozvánky
9. červenec 2025
Zobrazení: 36

Milí přátelé, navrhuji zopakovat loňskou Milešovku o víkendu 19.-20. července tohoto roku.

Pavel Kukal

Zora Šimůnková: Dvě povídky

Podrobnosti
By Zora Šimůnková
Zora Šimůnková
Kategorie: Zora Šimůnková
7. červenec 2025
Zobrazení: 50

To ti byl čert dlužný

ze sbírky povídek Překvápka a banality, vydalo nakladatelství Crowdpress, 2022

Kristian Vadlejch byl zaměstnancem pohřebního ústavu a jako takový se rád procházel po hřbitově. S rukama za zády, vždy v černém saku,což byla vlastně jeho pracovní uniforma, chodil mezi hroby a dozíral.

Ke všem byl přísný, leč spravedlivý. Napomínal děti, stejně jako babičky. Rád se díval zejména na hroby, do kterých pohřbívala jeho firma. Připadaly mu jaksi jiné, veselejší, důvěrně známější než ty ostatní. Dá se říct, že ke svým hrobům měl citový vztah.

Proto se jednoho listopadového odpoledne pozastavil nad tím, že na jednom z nich seděla kočka. Na tom samém by ještě nebylo nic zvláštního, ale kočka seděla po způsobu lidí. Dolní pracky kolínko přes kolínko a v horních opřenou bradu.

Zastavil se a upřeně koukal.

„Co koukáš?“ řekla kočka.

„Proč sedíš takhle, není to nepohodlný?“ zeptal se.

„Ani ne. Když to umíš.“

Kristian Vadlejch byl ze hřbitova zvyklý na leccos, takže nějaká mluvící kočka ho nemohla rozhodit.

„Slez z toho hrobu,“ řekl přísně. „Sedět na hrobech se nesmí.“

„Proč?“ naklonila hlavu.

„Je to neuctivý. Hroby to může poškodit.“

„Já tu mám schůzku. S přítelem.“

Už chtěl namítnout, že schůzka neschůzka, na hrobě se prostě sedět nesmí, když se za ním ozvaly kroky a zpoza pomníku vyšel snědý chlapík v mysliveckém kabátě.

„Konečně,“ řekla kočka.

Kristian Vadlejch už nikoho nezajímal. S tím se nehodlal smířit. On byl tady ta hlavní osoba.

„Pane,“ začal, „ta vaše kočka…“

„Seděla na hrobě...ano, vím,“ otočil se na něj myslivec, kočku měl nyní na ruce po způsobu sokolníka. „Ale už nesedí, že?“

„Ale seděla.“ Kristián se nechtěl dát odbýt.

„Ale již nesedí. Tím pokládám problém za vyřešený.“ Jemně se uklonil. S kočkou na ruce se obrátil a odcházel k nejstarší části hřbitova.

Kristián ho chtěl zdálky sledovat, ale nějak se setmělo.

Najednou nejistý v pravomocech úřední osoby, vracel se zvolna k východu. Pro jednou nenapomenul ani babku, která dřela mech z náhrobku šroubovákem.

Poněkud zmatený byl až do večera, kdy se po čaji rooibos a při Ordinaci v růžové zahradě začal pomalu uklidňovat.

Dokonce se začínal těšit na druhý den na hřbitov, do práce, když uslyšel TEN ZVUK.

Už zase mu někdo škrábe lak. Vyřítil se ke dveřím, ale v první chvíli se zdálo, že není komu vynadat.

Když se podíval podruhé, uviděl tu kočku ze hřbitova. Stála na zadních nohách a opírala se o zábradlí po způsobu koketních dámiček. Kolem krku se jí houpaly dlouhé korále.

„Nesu ti pokutu,“ sdělila. „Na hřbitově se nemá sedat po hrobech. Čert ví proč.“

Natáhla k němu obálku, ze které koukal růžek bankovky. Sotva si obálku váhavě vzal, kočka zmizela, jen korále cinkly o zábradlí.

O dvě hodiny později ještě pořád nebyl úplně klidný. Stačí chvilku polevit, stačí malé nedodržení pravidel… a svět se noří do chaosu. Úplně fyzicky cítil, jak se po něm natahují černé pařáty zmaru a beznaděje, světa bez pravidel a řádu.

Jako třeba teď, na stole. Místo bankovky tam ležel list z dubu a na něm velkými písmeny stálo: „To ti byl čert dlužný.“

Číst dál: Zora Šimůnková: Dvě povídky

Nevíte, jak se jmenuje ten hrad na obzoru?

Podrobnosti
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Svatava Antošová
22. červen 2025
Zobrazení: 106

foto04Titulní fotografie Zdenka Pavelky je z loňského října, z cesty z Velkých Žernosek přes Radobýl do Litoměřic, která byla součástí jím organizovaného „putování na pokračování“. Poutnický spolek vznikl na konci covidové pandemie v pražském Liberálu a postupně se volně obměňoval. V dřevních dobách k němu patřili např. v Božena Správcová, Michal Škrabal, Václav Kahuda, Pepa Straka, Lukáš Zádrapa a Zdenko. Jak se dohodl první výlet, přibližuje Božena: "Vzpomněla jsem si na veselou historku, jak jsem kdysi s turistickým oddílem šla na Křivoklát a nenašli jsme ho. Zdenko se hned nabídl, že vymyslí trasu tak, abychom Křivoklát našli a vymyslel i systém návaznosti. Ale vlastně i volnosti - aby se nikdo necítil moc organizovanej a když má čas a chuť, prostě jenom nastoupil do určitého vlaku nebo autobusu."  Výletů se uskutečnilo celkem třináct a praktikovalo se to tak, že následující výlet začínal vždy tam, kde ten předchozí skončil. A tak se došlo z Křivoklátu, respektive z Kamenných Žehrovic až do Ploskovic. Postupně se přidala Renata Bulvová, Martin Vlček z revue Pandora, výtvarník Tomáš Holub a Ivana Myšková, která s výše zmíněným "spolkem" putovala právě přes Radobýl. Pro ni to byl výlet první, pro Zdenka předposlední… Já jsem se účastnila výletu pod Zdenkovým vedením poprvé a naposledy loni v červnu, kdy se šlo z Lovosic přes Lovoš, odtud dolů do Malých Žernosek a přívozem přes řeku do Žernosek Velkých, kde se v přístavní hospůdce končilo. "Letošní červnové termíny jsme vymysleli ještě se Zdenkem, když jsem ho na konci března přepadla na jeho stánku na Bookfestu v pražském Kampusu, štvalo mě, že se z Ploskovic pořád nějak nemůžeme hnout," pokračuje Božena. "Tehdy jsem ho vlastně viděla naposled a netušila vůbec nic. Pak už mi jenom telefonoval, že se nebude moci zúčastnit, že má zdravotní problém. Nevěděla jsem, že s námi nepůjde už vůbec nikdy -  a tak jsem si řekla, že když už s těmi termíny někteří poutníci počítají, uděláme si zatím dva výlety někam jinam, než se Zdenko uzdraví. Trasu prvního jsem hodila na Pepu Straku, na druhý jsem vymyslela Bělou pod Bezdězem, protože jsem chtěla vidět Tomášovu výstavu a jindy bych se tam nedostala."

Číst dál: Nevíte, jak se jmenuje ten hrad na obzoru?

Marie Dolistová: Jít proti vichru, času navzdory

Podrobnosti
By Administrator
Administrator
Kategorie: Marie Dolistová
16. červen 2025
Zobrazení: 90
  • Marie Dolistová

V ČERVNU

Stíny oblak nad pralesy trav,
trojakord větru, cvrčků, ptáků,
v polích lita krev vlčích máků,
cesty necesty nejsou pro dav.

Je červen, ten měsíc jasných dní,
temných obzorů plných vláhy,
kdy žár slunce vychýlí váhy,
tajemné domky vinic zde sní.

Květy akátů neznámo kam,
sněhové vločky hnané větrem,
není měřeno stejným metrem,

tam kde není štěstí ani gram,
věk cení zuby, hledí ze sutin,
v tichu odbíjí čas věžních hodin.

 

NA CESTĚ ( rondel)

Spustil se déšť v mlžných obrysech hor,
jít proti vichru, času navzdory,
opojná vůně luk pod javory,
vlčí máky u cesty, šumí bor.

V řece žití z hezkých chvil stavět vor,
prsty stromů vlají jak prapory,
spustil se déšť v mlžných obrysech hor,
jít proti vichru, času navzdory.

Blíží se bouře, blíží se tma,
vichřice zmítá děravým hnízdem,
nicota, zmar čiší tímto místem,
náhle však hlas mláděte z jeho dna.

Spustil se déšť v mlžných obrysech hor,
jít proti vichru, času navzdory.

 

STÁLE

Mít v sobě šum listů stromů
i zurčení potůčků
šelest trav a hlasy ptačí
žár slunce i chlad zvečera
ticho vyschlých potoků
i mračen skoupých na vláhu
mít v sobě hukot větru i zpěv deště v okapu
zrcadla vodních hladin se zarostlými břehy
temnotu noci s Měsícem a jeho Venuší
ticho lesních cest k dalekému obzoru hřbetů hor
a krajin nahlížených z výšky
dojít tichem
k Tichu
vše pojímajícímu

Číst dál: Marie Dolistová: Jít proti vichru, času navzdory

Další články …

  1. PAKO – patafyzika v Teplicích a její historie
  2. Zdenko Pavelka (10. 10. 1954 - 22. 5. 2025)
  3. Kabaret Speciál repo
  4. Radana Šatánková moderovala 8. 5. v Kině AERO premiéru filmu Olivera Maliny Morgensterna o Květnovém povstání
  5. Po stopách Eduarda Štorcha až k výhledu na Bezděz
  6. Viki Shock: Povoláním povaleč
  7. Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem - Čtenářský deník
  8. Pavel Kukal: Adept
  9. Almanach Šlauch 2000 aneb spodní proudy existence
  10. Pavel Novotný: Výběr z básní
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10

Strana 1 z 34

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • Za Jiřím Tylem (1951-2025)
  • PhDr. Jiří Tyl
  • Opakování loňské Milešovky
  • Zora Šimůnková: Dvě povídky
  • Nevíte, jak se jmenuje ten hrad na obzoru?

Nejčtenější

  • Pavel Řezníček - 6 let od úmrtí zuřivého surrealisty
  • Almanach Šlauch 2000 aneb spodní proudy existence
  • Hrabě Špork - divadelní hra
  • Lašská čítanka
  • Skupina XXVI na Milešovce aneb: Ty píčo třetihorní!!!
  • Radana Šatánková moderovala 8. 5. v Kině AERO premiéru filmu Olivera Maliny Morgensterna o Květnovém povstání
  • Sraz na Krušci po 100 letech aneb deadmani opět v akci
  • Roman Szpuk: Mentolové meditace
  • Petr Hrbáč: Pažitkový oheň
  • Albert Marenčin: O elitách a pseudoelitách

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Šlápoty a výstřiky na startovači Karla Rady

V září mi bylo 60 let. Ochladilo se a začalo pršet. Servírka v chomutovský Kulisárně byla připravená, že přijde hafo lidí, ale chodili jen samí mlaďasové.

Cejtil jsem, že od tý mojí loňský mozkový příhody jsem dost zestárnul. Že nestačím s dechem, že jsem celkově zpomalenej, ale že jsem rád, že žiju.

Hráli jsme stále ještě v pětici s Olivií, naší transbasistkou, Karlosem na bicí, pokerovaným Chálím na kytaru, Magdou a mou vystrašenou maličkostí. Já békám. Haj hou jede.

Ale oslava mojí šedesátky se mění v prochcaný fiasko. Skoro nikdo z mých přátel nedorazil, a to akci avízuju na sociálních sítích už od jara. V „Kulisárně“ od dveří protahuje, občas sem zavane pleskanec deště.

Je to všechno jen kvůli tý změně počasí, že nikdo nedorazil? ...

 

https://www.startovac.cz/projekty/slapoty-a-vystriky?ref=PROJECT_DASHBOARD

Text pro okamžik

Agapé

Agapé

Ref: Jestlipak víš jestlipak znáš, co to slovo znamená?

čímpak to je, že obměkčí i srdce kaménná

agapé láska ryzí v ní smutek končí,

poslední slza zmizí Bůh setře z očí,

trápení, strádání, nekonečné čekání

agapé to je nové svítání

 

Přátelský ruky stisk a něžné obětí, vítězná píseň vězňů když k nebi vyletí,

Agapé to je zemřít, aby druhý mohl žít,

Agapé, to je těžký kříž na sebe vzít,

Agapé, to je víc než láska tělesná

Agapé, končí noc dlouhá bezesná

Agapé, to je známá vůně domova

Agapé, to je láska Kristova

 

Pyroman

Požární komise církevní striktní příkazy má,

uhasit v zárodku hoření, když někde začíná.

Támhle někdo kouká nějak moc vesele,

Tož ho přichladíme, církve nepřítele.

 

Jenže nad námi se směje tiše pyroman,

je to Pán Bůh sám.

 

Komise své práci rozumí, do plamenů šplíchá,

sotva však požár se utlumí, vítr jej rozdmýchá.

Bůh je přece jiný nežli býval kdysi

utlučem ten oheň vědeckými spisy

 

Jenže nad námi se směje tiše pyroman,

je to Pán Bůh sám.

 

Úředník pro věci církevní v obleku z azbestu

připíná jednotce hasební metály na vestu.

a hned sbor hasičů vyšší výkon dává

duch svatý však oheň stále rozfoukává

 

Nad námi se tiše směje tiše pyroman,

je to Pán Bůh sám.

 

A už nám do výše šlehají plamenů jazyky

tam blázni nějací jásají, že Bůh je veliký

a už je to tady a už se to žhaví

jak se to rozhoří nic to nezastaví

 

Nad námi se tiše směje tiše pyroman,

je to Pán Bůh sám.

 

Písňové texty Václava Žďárského

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka