Právě vyšel první díl trilogie, která se zabývá historií české patafyziky před rokem 1989 i po něm. Tento díl mapuje patafyzickou scénu v 80. letech minulého století v Teplicích a tvorbu Patafyzického kolegia Teplice (PKT) ve složení: Eduard Vacek, Miroslav Wanek, Svatava Antošová, Petr Kuranda a Václav Lukášek. Obsahuje nejen texty, archivní fotografie a bohatý obrazový materiál, jenž se váže k historii PKT, ale i kompletní vydání deseti původně samizdatových čísel sborníku PAKO, které vycházelo v letech 1980-86; dále obsahuje korespondenci Lektora Zahlubovače alias Eduarda Vacka s dnes již zesnulým slovenským Regentem pro ubudoxologii Albertem Marenčinem, materiály StB „trestní causy Pako“, v nichž bylo PKT označováno souslovím „závadová skupina mládeže v Teplicích“, jejímž zájmem bylo „studium a šíření filosofie iracionalismu“; studii pojednávající o zhoubném onemocnění centrálního nervstva zvaném BLBOMA CEREBRI, jakož i zprávy Rozvojového střediska vědy a techniky (RSVT) při PKT a mnoho dalšího. Nutno ještě dodat, že všechny otištěné příspěvky jsou zcela záměrně, v zájmu zachování anonymity, autorsky neoznačeny – stejně jako tomu bylo v původních sbornících PAKO.
Prvním dílem ovšem patafyzické mapování nekončí, chystají se ještě, jak dodává editor Eduard Vacek, další dva díly: „V druhém připravovaném díle, který bude pojednávat o historii patafyziky po výměně patamesiášů v roce 1989 vulg., budou uvedeny rozhovory o patafyzice s osobami, které se považují (považovaly) za vědomé patafyziky, ale i s individualitami, kteří jako nevědomí patafyzikové mají k vědomé patafyzice blízko, nebo do této profilované společnosti konají, víceméně nevědomé exkurze. Kromě rozhovorů uveřejníme i ukázky z jejich díla. V třetím zamýšleném díle bude věnována pozornost vědě patafyzické a pozoruhodným příspěvkům z poslední doby.“
První díl vyšel v nákladu 100 výtisků, má 228 stran a jeho cena je 300 Kč. Zájemci si jej mohou objednat na adrese:
UKÁZKY:
Z POEZIE
Géniové
Infantilní genialita paralytiků
hlásajících
barokní dialektiku la Bla Bla
Potlesky pantatíků
kraleviců z domu Ubuova
pompézní místopřísežné lžipravdy
v prázdnotě halasu
náhlá disharmonie
V semknutosti síla!
Ukoptěné líbání zpocených
zátylků
a zvýšení výkonu
mašiny
na miškování mozků
Praktika z belgičtiny
(automatický text)
Belgičtina je udělaná ze skvrn na Slunci
Kterých se Slunce chtělo zbavit
Má tvar dvoužloutkového vejce
A je gramaticky neomezená
Podobá se lokomotivě
Která rozmašírovala antikoncepční tabletku
Podobá se noci
Kdy se stíny v bílém nočním prádle míhají ulicemi
Podobá se otevřené zadnici
Stejně jako Velikému Panděru
Nebo elektrické struně natažené od planety k planetě
Podobá se pístu čtyřválcového motoru
Podobá se stromu
Který na podzim shazuje větve
Podobá se lívancům
Plujícím na hladině rozvodněné řeky
Podobá se stereofonnímu budíku
Podobá se židli s uřezanýma nohama
Podobá se lakmusovému papírku
Který ponořen do alkoholu zesinal
Podobá se Ribbentropovi vykonávajícímu potřebu
Po vyhraném boji
Podobá se zrcadlu
V němž se zhlíží tanečnice
Podobá se žihadlům vystřelovaným do prostoru
Několika blázny
Podobá se těm několika bláznům
Podobá se tobě
A podobá se mně
Jsme skvrny
Kterých se Slunce chtělo zbavit
"Hlavně aby to nebylo blbý" - tak zní název vzpomínkového večera na Zdenka Pavelku publicistu, redaktora a nakladatele, kterého většina ze Skupiny XXVI znala. Minimálně jednou se účastnil srazu Skupiny v Příchovicích, s řadou z nás dělal rozhovory nebo jim publikoval jejich texty v Salonu, literární a kulturní příloze deníku Právo. "Hlavně aby to nebylo blbý" bylo jediné zadání, které při zakládání Salonu dostal od tehdejšího šéfredaktora Práva Zdeňka Porybného a ministra kultury Pavla Dostála. Založil také nakladatelství Novela bohemica a řadu let stál v jeho čele.
Vzpomínkový večer na Zdenka Pavelku, který zemřel ve čtvrtek 22. května 2025, pořádá redakce Salonu Práva – Josef Greš a Štěpán Kučera – společně s dramaturgem Avoidu Josefem Strakou a uskuteční se 16. června v 19.00 právě na palubě (A)VOID Floating Gallery v Praze.
Připomeňme si ho alespoň rozhovorem, který vyšel ve Tvaru 5/2010 a má název "Letět s divokými husami": http://old.itvar.cz/prilohy/32/Tvar05-2010.pdf
Lukáš Pavlásek & TeamBuilding – motivační folk-rock
---
Podpalubní kabaret SPECIÁL
v Kavárně Liberál v Holešovicích
(Heřmanova 6, Praha 7)
14. květen (středa) 19.00-21.00
Předkapela TeamBuilding – více než gejzír dobra!
S nejlepšími kousky motivační sezóny 2025 se představí tito umělečtí gentlemani:
PŘEDKAPELA TEAMBUILDING: Lukáš Pavlásek s mikrofonem a zlomeným trsátkem + Tomáš Belko s klarinetem, harmonikou a zpěvy + silný muž Dan Růžička s bicími a něžnými zpěvy + Yaro Pružinec s baskytarou a zpěvnými zpěvy + Nezpívající Jan Nejedlý s osvětovou přednáškou Jak nezaložit rockovou kapelu + Viki Shock s osobní zkušeností z vesnické zábavy + BVÚ s osvětovým kurzem jak se chovat na rockovém koncertu FANDI, ALE ZŮSTAŇ ČLOVĚKEM + Chytrá AI horákyně z Nuslí + PREMIÉRA písně předkapely TeamBuilding Řekni smrti ne
Přísun tekutin zajištěn, ceny mírné.
STŘEDA NA SUCHU – NEBUDEM NA SUCHU!
Vstupné jest dobrovolné, kontroluje BVÚ.
Těšíme se na Vás!
LP & BVÚ
Kino Aero v Praze 3 propůjčilo sál k projekci premiéry dokumentárního filmu s názvem "Němci měli tanky, Češi barikády". Režisér Oliver Malina Morgenstern byl potěšen, že se na premiéru dostavili diváci v hojném počtu a sál naplnili. Výročí 80 let od konce 2. sv. války si připomínali na Den vítězství lidé po celé České republice. Symbolem konce války je právě Květnové povstání - o tom dokument pojednává v souvislostech. Film také rehabilituje hrdiny Pražského povstání a skládá jim patřičný hold.
Petr Blažek uvedl historický kontext, předmluvu a následnou diskusi moderovala Radana Šatánková. V besedě po projekci vystoupila například paní Marie Dubská, které je 103 let, dále hovořili potomci generála Karla Kutlvašra a Jaromíra Nechanského. Projekci kromě pamětníků navštívili i studenti 9. třídy základní školy v čele se svým učitelem.
Film byl produkován pod záštitou spolku Krasomil. Tvůrci filmu budou usilovat, aby se dokument objevil v kinové distribuci.
Na titulním obrázku je Dráha dějin podle křesťanského letopočtu, jak ji viděl Eduard Štorch, český pedagog, spisovatel a archeolog, který proslul románem o lovcích mamutů a poději zpracováním příběhů z doby kamenné a bronzové. Mapu dráhy dějin najdete v obci Lobeč, nedaleko Mšena, v tamním muzeu. Tam jsme se vypravili na tradiční výlet po Českém středohoří.
Vezeme se s Lídou řepkovým Polabím. Čeká nás v Lobči Vanda před záhadným QR kódem, který nám umožní vstup do zdejšího muzea muzeumstorch.cz. Vanda je poněkud neklidná. K tomu, aby mohla vstoupit, musí mít na mobilu čtečku QR kódů. To je ovšem technologie, která se na hony vymyká Štorchovým pazourkům a s níž se jako potomci lovců mamutů ocitáme mimo rámec zobrazené spirály vývoje, v oblasti skutečné sci-fi. Onen tajemný QR kód nás zavedl na stránky živých muzeí (https://zivamuzea.cz/muzeum-eduarda-storcha/), kde po registraci (rezervaci) a informaci: registrací berete na vědomí, že obdržíte SMS se vstupním kódem k muzeu, neboť všechna muzea jsou střežena bezpečnostními kamerami, a registrací zároveň souhlasíte s využitím osobních údajů k registraci a souhlasíte se sledováním kamerami po dobu návštěvy, čekáme, co bude dál...
No a právě SMS se vstupním kódem k muzeu nepřišla. Zkoušel jsem to já i Lída, která ovšem jako jediná překročila horizont zvyklostí lovců mamutů a pokračovala na registrační formulář, který konfrontoval návštěvníka se všemi záludnostmi tzv. GDPR (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů)
Povoláním povaleč - ukázka ze stejnojmenné knihy
Snad se mnou souhlasíte, že být v dnešní době nezaměstnaným není velká legrace. A nemáte-li vysokoškolské vzdělání, pak už vůbec ne. Člověk je přihlášený na úřadě práce, kde mu nabízejí většinou pochybná místa a od státu dostává finanční podporu asi v takové výši, aby nemusel bydlet na ulici nebo nezemřel hlady. Přičemž si často z oněch dvou možností musí vybrat.
Také já jsem se před časem připojil k této společnosti nešťastníků. Brzy jsem pochopil, že na úřadě práce si práci nenajdu. A tak jsem přemýšlel, v jaké profesi bych se uplatnil zrovna já, druhořadý literát, pracující dosud pouze v televizní produkci či v akademické knihovně; navíc nesmím opomenout čtvrtletní praxi vrátného v pekárně. Moji slovesně činní přátelé mě ubezpečili, že do deníků a týdeníků se na plný úvazek nedostanu a pouze externími příspěvky se ne uživím. Obrátil jsem se tedy na staré kamarády z mokré čtvrti v naději, že se snad v bodré hospodské společnosti dozvím o nějakém lukrativním zaměstnání.
Strana 1 z 33
