Skupina XXVI Skupina XXVI
Skupina XXVI Skupina XXVI
  • Home
  • Autoři
  • Novinky
  • Dějiny
  • Pozvánky

Home

SEIFERT 124

Základní údaje
By Radana Šatánková
Radana Šatánková
Kategorie: Pozvánky
18. září 2025
Zobrazení: 17
  • Přírodovědný klub Barrande

 Věnec pro našeho básníka - k narozeninovému výročí - opět položím 23. září. Přijďte v 18 hodin k bustě jeho rodného domu (Bořivojova 104, Praha-Žižkov). Recitovat se mnou bude, když to zdraví dovolí, Jiří Štěpnička.

Poté se z venkovního prostoru odebereme do pár metrů vzdálené vinárny (Přírodovědný klub Barrande v Ježkově ulici), kde s věrnými příznivci a pravidelnými návštěvníky této akce budeme u stolu při vínu vzpomínat na velkého básníka další mi verši. A pan Štěpnička bude vyprávět, jak za Jaroslavem Seifertem chodíval do bytu v Praze 5.

Kdo by hodlal přijít, z kapacitních důvodů vinárny, bude lepší, když se mi nahlásíte (není však podmínkou).

Děkuji, Radana

 

Němci měli tanky, Češi barikády - zpráva o proběhlé akci

Základní údaje
By kjbenes
kjbenes
Kategorie: Karel J. Beneš
10. září 2025
Zobrazení: 61
  • Výlety alychymistů

2025 09 03 Nemci tanky Morgenstern 1536x864Na soutoku Rokytky s Vltavou v Libni stojí, dnes již opravená, budova tzv. Velkého mlýna dříve zvaný Löwitův mlýn. Mlýnské rameno, které obtékalo židovskou Libeň, bylo při této úpravě vysušeno a mlýn byl zrušen. V roce 1883 koupil mlýn Jáchym Löwit, který jej přestavěl na pekárnu. Tím se mlýn stal důležitým zdrojem obživy pro místní obyvatele, včetně židovské komunity.

Přávě ve zrekonstruovaných prostorách bývalého mlýna proběhla 3. září 2025 projekce dokumentu o dnech pražského povstání v květnu 1945 Němci měli tanky, Češi barikády v režii Olivera Maliny Morgensterna. Návštěvníky projekce přivítal Michal Švarc, přednášku o situaci před povstáním vedl a výstavu dobových zbraní obsluhoval Richard Kraus a dále Martin Macháček. Film uvedla Radana Šatánková, produkční, spolu s režisérem a jeho synem Richardem. Projekce se zúčastnili potomci pamětníků této významné historické události. Film připomíná hrdiny, na které by se nemělo zapomínat. Byli to zejména: Karel Kutlvašr (za okupace člen odbojové organizace Obrana národa a člen vojenského velitelství Velké Prahy Bartoš), Jaromír Nechanský (od 9. května 1945 pověřen organizováním likvidační skupiny při MNO) a Zdeněk Mančal, hlasatel Československého rozhlasu, který nastartoval povstání výzvou v rozhlase „je právě sechs hodin.“

S uvedenými protagonisty povstání se pod taktovkou sovětského vítězného impéria vyrovnal komunistický režim po svém. Karel Kutlvašr zemřel odstraněn do zapomenutí, Zdeněk Mančal, který pracoval po návratu z výkonu trestu jako betonář, popisoval později život ve věznici a výslechové metody příslušníků státní bezpečnost (StB). Další osobnost povstání Jaromír Nechanský byl dne 22. dubna 1950 uznán vinným zločinem velezrady a vyzvědačství a odsouzen k trestu smrti. Senát sice zohlednil jeho činnost během druhé světové války a práci pro 5. oddělení Hlavního štábu (kontrarozvědka), ale to nijak nepomohlo. Proces navíc doprovázela propagandistická kampaň, ve které byly Nechanského aktivity spojovány s "agresivní" politikou USA a dokonce i s nacisty. Potomek Jaromíra Nechanského v diskusi připomněl, že intriky pozůstalých po bývalém režimu oddalovaly zmínky o Nechanském a až po mnoha letech po sametové revoluci byla tato osobnost uvedena do veřejného povědomí. Dne 8. května 2025 byl Jaromír Nechanský vyznamenán in memoriam Křížem obrany.

Je dobré osudy padlých z povstání zaznamenat i v tomto širším kontextu. A zásluhou dokumentu Olivera Maliny Morgensterna o Květnovém povstání si tuto historickou událost připomenout. Mimo jiné i díky podpoře spolku Krasomil.

Česká televize uvede dokument na ČT2 16.10. po 22. hodině.

rady mlyn vystavka mlyn

Číst dál: Němci měli tanky, Češi barikády - zpráva o proběhlé akci

Hudba na texty Marie Dolistové

Základní údaje
By Administrator
Administrator
Kategorie: Pozvánky
9. září 2025
Zobrazení: 102

benefice alzbeta

Zvukové ukázky jsou z kostela Sv. Vojtěcha v Ústí nad Labem
ve varhanní úpravě

 

 

Tabook 2025 aneb Blízká setkání lidského druhu

Základní údaje
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Svatava Antošová
8. září 2025
Zobrazení: 80

Foto TITULNITabook, knižní festival malých nakladatelů v jihočeském Táboře, má už za sebou dvanáct ročníků – s dvouletou odpočinkovou pauzou v letech 2022-23. Hned na 1. ročník v roce 2012 jsem byla pozvána číst, v dalších letech jsme mívali na Tabooku prodejní stánek Tvaru. Na 12. ročník se letos vydávám v pátek 5. září sólo a v podstatě „na čumendu“. Mám potřebu projít si znovu táborské uličky, zabrousit ke kotnovské Sýpce, místa konání Tabooku v roce 2015, jejíž interiér změkčený a provoněný výdřevou mi zůstal v paměti jako nezapomenutelný estetický zážitek; mám potřebu podívat se znovu z vyvýšeného prostranství před Střelnicí na uklidňující hladinu Jordánu, zastavit se u nakladatelských stánků s novými knihami, ale hlavně nechat se překvapit nečekanými setkáními s lidmi. Všechno se povede – a to poslední obzvlášť.

První, do koho ve své nepozornosti téměř vrazím krátce po příjezdu do Tábora, je Wendy Šimotová - duše, která mně a mému kolegovi pomáhala zorientovat se, když jsme na Tabook přijeli prodávat Tvar poprvé. Stala se naší spolupracovnicí i v dalších ročnících, slušně fotila a nějakou dobu pro nás i psala. Zavzpomínáme spolu se smíchem na ony časy a navzájem se fotíme. Mířím na Žižkovo náměstí, ale než tam dojdu, vyskočí z jedné terasy před hospodou postavička a hrne se ke mně. Jitka Hanušová, překladatelka z finštiny. Obě jsme už před týdnem na Zarafestu věděly, že sem v pátek jedeme, ale překvapení a radost ze setkání není proto o nic menší. Dokonce zapomenu vytáhnout foťák. To samé mě potká na náměstí, kde se dám na chvíli do řeči s Petrem Borkovcem. Podebatíme o již neexistující kavárně Fra a o končícím stejnojmenném nakladatelství a mně je najednou nějak žinantní posmutnělého Petra fotit. U indické restaurace na okraji náměstí se prochází apatický kocour. Odkudsi se znovu vyloupne Wendy a pozdraví ho jako svého starého známého: „Ahoj, Vávro!“ Kocour si suverénně lehne doprostřed ulice a nenechá se vyrušit ani projíždějícími auty – auta se mu musí opatrně vyhýbat. Připustí, že ho smím pohladit, ale po chvíli má dost a zaútočí na mou ruku, až mi ji do krve podrápe. Ponořím se do ulic, kde se ve 13 hodin otevírá knižní tržiště, a u jednoho z pultíků zahlédnu Pavla Řehoříka vybalovat produkci Větrných mlýnů. Naposledy (a vlastně face to face poprvé) jsme se viděli vloni v Brně na Měsíci autorského čtení. Pavel mě hodlá na uvítanou zahrnout knížkami z provenience „větráků“, ale já s díky odmítám se slovy, že nechci po celý den tahat v batohu na zádech hafo knih. Ale slibuji, že se tu stavím kvečeru před svým odjezdem. Tak mi dává alespoň malý závdavek – tenounkou sbírku úspěšného slamera a držitele Ceny Václava Hraběte za rok 2022 Sufiana Massalemy: Možnosti přehlíženého. Další dárky a focení si necháváme na pak.

Spěchám ke Střelnici alias k centru tabookového dění. A znovu je tu Jitka Hanušová, tentokrát zabraná do rozhovoru s brněnskými Hosťáky - Janem Němcem a Petrem Vizinou. Všechny je vyblejsknu, zmateně se vymotám z jiné uličky poblíž Střelnice a hle! Už na mě mává Jiří Macháček, šéfredaktor ostravského nakladatelství Protimluv. Zrovna se s kolegyněmi „zabydluje“ na prodejním stánku. Když se rozprší, přehodí přes vyskládané knihy zelenou celtu, až se stánek změní na hrozivé monstrum. Vypadá to, jako by pod plachtou byla ukryta nějaká zbraň – bezpilotní dron, těžký kulomet nebo tak něco. Kousek od protimluváků zeje prázdnotou stánek vyhrazený Tvaru – a bohužel prázdnotou bude zet až do mého odjezdu. Zamířím do dvora, kam mě vláká cedule GARAGE SALE – výprodej všeho po 10 korunách; probírám se starými knihami u zastřešených regálů a kupuji dvě: Alena Wagnerová – Vladimír Janovic: Neohlížej se, zkameníš (Naše vojsko, 1968) a Eduard Štorch: Minehava (SNDK, 1964) – tu jako malý dárek pro administrátora těchto stránek, který je Štorchovým fandou, a budu doufat, že ji nemá. Pár minut posedím na polštářcích před Antikvariátem a Galerií Bastion a v nakoupených pokladech listuji. Ve Štorchově Minehavě objevuji tyto verše: „Enkis, benkis, drcalína, / deset ovec – každá jiná. / Běží myška, ježek za ní, / až ji chytne, bude po ní. / Kde ten ježek, kde je myška? / Oba si je vzala liška. / Dej ty, liško, dej je sem, / než tě spolkne černá zem!“

Číst dál: Tabook 2025 aneb Blízká setkání lidského druhu

Rozloučení s Ferrym Klišíkem

Základní údaje
By Roman Szpuk
Roman Szpuk
Kategorie: Roman Szpuk
6. září 2025
Zobrazení: 81

FOTO titulniV sobotu 30. srpna se na volarském náměstí před kostelem pomalu scházejí lidé. Blíží se slavnostní rozloučení s utonulým Ferrym Klišíkem. Stojí tu hnědák Budulínek zapřažený do vozu. Z jeho rohu trčí stožárek a na něm povlává vlajka, která připomíná tibetskou, jen slunce nahradila chalupa Klišíků a střídají se na ní paprsky červené a zlaté, ne červené a modré, jako na vlajce tibetské. A vedle chalupy se pase kravka. Pod vlajkou má svěšenou hlavu velká slunečnice a naproti u levého předního rohu je uvázaná k tyči mohutná rostlina konopí a na holi nasazený černý Ferryho klobouk. Výzdobu doplňují bílé hortenzie. V pět hodin, přesně ve chvíli, kdy z nepochopitelných důvodů začíná ve volarském kině promítání filmu Raději zešílet v divočině, se průvod dává do pohybu. Na voze sedí grafik Tomáš Hauser a indolog Michal Just. Oba mají položené akordeony a hrají monotónní hudbu, která mě fascinuje. Jdu vedle vozu a naslouchám překrývajícím se tónům a tichému zpěvu obou mužů. Zpívají šivaistickou Velkou mantru vítězství nad smrtí: „Om Tryambakam yajamahe sugandhim pushtivardhanam urvarukamiva bandhanan mrityor mukshiya maamritat.! Óm. Uctíváme tříokého (Šivu), jenž voní a podporuje růst a výživu. Jako je okurka uvolněna ze svého stonku, nechť jsme osvobozeni ze spoutání smrtí – ne však od nesmrtelnosti.“

Loučení s Ferrym –
za zadkem koně zní
šivaistická mantra.

Číst dál: Rozloučení s Ferrym Klišíkem

Ve svalech mi praskají larvy nočních motýlů

Základní údaje
By Svatava Antošová
Svatava Antošová
Kategorie: Svatava Antošová
2. září 2025
Zobrazení: 105

TitulniVerš v názvu tohoto článku zazněl na 25. ročníku literárního festivalu Zarafest v Děčíně hned první den a nebyl součástí básně, ale lyrizované mikropovídky J. H. Kalifa. A byl dechberoucí. Kdyby nezaznělo už nic jiného, i tak bych odjížděla z Děčína něčím obohacená; něčím vzácným, co v jediné vteřině odkudsi letmo zavane a člověk má po tom závanu pocit, že na něj sáhla věčnost. Ale v průběhu oněch tří dní (28. – 30. 8. 2025) toho zaznělo ještě mnohem víc, takže to vezmu od začátku.

Letošní Zarafest začal ve čtvrtek 28. srpna jako obvykle před Ukradenou galerií. Když jsem k ní od nádraží přicházela, nebyla jsem si jistá, zda vitrína na zdi, před kterou postával jakýsi mladík s deštníkem, je ona galerie. Kolem totiž parkovala policejní auta a tak jsem na chvíli zapochybovala, jestli ty listy papíru za sklem vitríny nejsou jen vyvěšené nějaké policejní informace typu „wanted death or alive…“, jak to známe z westernů. Pak jsem si ale dodala odvahy a přišla blíž. Nebyly to policejní vývěsky, ale společná výstava výtvarníka Romana Kameše a básníků Radka Fridricha a Jana Sojky nazvaná Ztráta smyslu/Perte de sens. S úderem 19. hodiny se prostranství před Ukradenou galerií zaplnilo navzdory tomu, že se rozpršelo. Improvizovaná vernisáž zahájila výstavu, která tam bude viset více jak měsíc, a předzahájila i celý festival. Jan Sojka, který přijel z Plzně, složil Děčínu upřímnou poklonu; je moc fajn, že tu něco takového pořádáte, v Plzni si o tom můžeme nechat jenom zdát; Plzeň se nezajímá o literaturu, Plzeň se chce jenom bavit… (Nevím, co by na to řekl třeba takový plzeňský básník Robert Janda, ale snad se to nedoslechne.) Poté jsme se všichni přesunuli do nedalekého nově otevřeného Baru Plezír. Milým překvapením pro mě bylo, že za barovým pultem stál človíček, kterého jsem před lety poznala na oslavách Slunovratu v Benešově nad Ploučnicí a který se jmenuje Jan Valík, ale vystupuje s kytarou pod jménem Sklad by Walda. Kytara, připravená k uchopení, stála v koutě vedle prosklené skříňky, v jaké obvykle bývají v kavárnách vystavené tučné dorty; teď tam ležely tenké básnické sbírky. Takhle by to mohlo zůstat, říkala jsem si, kašlat na dorty! Ovšem než došlo k „uchopení kytary“, musely proběhnout oficiality – poděkování sponzorům a připomenutí historie festivalu; o obojí se postarali Alice Prajzentová a Pepa Straka, poté následovala autorská čtení. Radek Fridrich, jehož koláže visely na zdech, četl ze své sbírky Škrapové pole (Host, 2024) a vtáhl nás do hry: to když se v jedné jeho básni vyskytlo na několika místech slovo „pírka“ a my jsme je měli šeptem opakovat do ztracena. Bylo to účinné. Jako by se při tom šepotu snášela patrovým prostorem Plezíru skutečná ptačí pírka a dosedala na stoly, klouzala do sklenic či zachytávala se nám ve vlasech. J. H. Kalif četl z rukopisů. Hrábl prý doma do šuplíku a co tam našel, to přinesl a – okouzlil. Mě určitě. Jan Sojka četl ze tří svých sbírek: Směr spánku (Weles, 2006), Sesuv noci (Weles, 2020), a Přemalovat pot (Protimluv, 2023). Ani jsem nedutala, když četl z té protimluvácké a vzpomínal v básních na otce: „Můj otec byl velký / ale velký neznamená silný“ [...] „Můj otec byl silný / ale silný neznamená statečný“ [...] „Můj otec byl statečný / ale statečný neznamená moudrý“ [...] „Můj otec byl moudrý / ale moudrý neznamená velký…“ Rezonovalo to ve mně s mým vyrovnáváním se s rodiči, nejen s otcem, v některých mých básních. Někdy to prostě musíme udělat – a musíme to udělat, dokud na to ještě máme čas.

Číst dál: Ve svalech mi praskají larvy nočních motýlů

Další články …

  1. Skupina XXVI - autorské čtení básníků
  2. Pouť uzdravuje
  3. Jak jsem se náhodou setkal s Irinou Andreevou...
  4. K nedožitým 91. narozeninám Mirka Kováříka
  5. Milešovka Open 2025, aneb jak vzniká tradice
  6. Zápisky z cesty na Ukrajinu
  7. Zpráva z Lužických hor
  8. Umírat bez výčitek svědomí - František Klišík (1963-2025)
  9. Za Jiřím Tylem (1951-2025)
  10. PhDr. Jiří Tyl
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10

Strana 1 z 37

Kdož mají login

Zobrazit
  • Zapomenuté jméno?
  • Zapomenuté heslo?

Hledání

Novinky

  • SEIFERT 124
  • Němci měli tanky, Češi barikády - zpráva o proběhlé akci
  • Hudba na texty Marie Dolistové
  • Tabook 2025 aneb Blízká setkání lidského druhu
  • Rozloučení s Ferrym Klišíkem

Nejčtenější

  • Pavel Řezníček - 6 let od úmrtí zuřivého surrealisty
  • Radana Šatánková moderovala 8. 5. v Kině AERO premiéru filmu Olivera Maliny Morgensterna o Květnovém povstání
  • Almanach Šlauch 2000 aneb spodní proudy existence
  • Hrabě Špork - divadelní hra
  • Lašská čítanka
  • Sraz na Krušci po 100 letech aneb deadmani opět v akci
  • PAKO – patafyzika v Teplicích a její historie
  • Petr Hrbáč: Pažitkový oheň
  • SEIFERT 123
  • Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem - Čtenářský deník

Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině

Text pro okamžik

Aforismy Martina Váchy

AFORISMY

Kdybych se byl pořádně učil, mohl jsem hovořit plynně rusky. Teď mluvím pouze parusky.

Nejsem pedofil, jsem jen nedočkavý. Nejsem ani gerontofil, jen občas chodím pozdě.

Nejprve v nemocnici pozdravil vrátného, pak pozdravil postupně všechny doktory a sestřičky až se nakonec úplně uzdravil.

Miluji Tě, tak nashle s Danou.

Po té co jsem byl dvakrát vyplaven, zakládám nadaci „Člověk v plísni“. Akce budou podbarveny kulturními produkcemi – plísňovou tvorbou.

Po třetím zmlácení pasažery, zřizuji firmu „TAXI WILLISH“

Po staru jenerál, správně generál. Tedy správně místo major, magor.

Slovo zvonek pochází ze slovenštiny. Lebo je to zariaděnie, ktorým dotyčný dává o sebe vedět k nám do vňútra zvonku.

V Poděbradech se léčí srdcaři, každý rok sem kupříkladu jezdí náš otec kardiak Vlk.

Lékařská věda se dělí na dva hlavní obory: Urologie a neurologie (vše co s urologií nesouvisí).

Naše politická scéna je politování hodná, proto přibývá stále více politologů.

Moje veselá tchýně sice není žádná Twiggy, ale kamkoli přijde, tam je s ní vždy pořádná prdel.

Na zažívání jsou nejstrašnější karbonátky s katarkou.Plítvická jezera jsou velmi populární. Dokonce tam mají zřídit i Old Sekndhend.
Nový pražský dívčí pěvecký sbor světových parametrů: Barbíni di Praga.

Podle historických pramenů byl první disributor kávy na Slovensku Juraj Jánošík. Pocházela Z Uher a tehdy vznikl název „ČI BOlo to kafe?“

Při chřipkové epidemii lehlo hodně lidí, dokonce v Polsku i Lech Walenca.

Budu na Tebe sladký jak Čokoládin.

Slováci nejsou hloupí, vždyť někteří jsou i průmySlováci.

Zpráva ze CNN: Rumunský prezident: Čau Česku, po poslední schůzce s Husákem a od té doby se tu neukázal.

Zavíračka. Na účtence zbyl dlouhý plot, plod života mého.

20:00-první grog, 20:15-druhý grog, 20:30-třetí grog, 20:45-čtvrtý grog, 21:00-stávám se grogově závislým.

Dýchánek májového abstinenta: Byl pozdní večer, první čaj, večerní čaj byl lásky chlast.

Nejen důchodcova obava: Já se z toho hospicnu!

V naší rozvodné síti se nachází padesát Hertzů. Vysvětlení pro laiky a laikyně: To už je pořádné divadlo.

Úřady zaujalo zejména mé podvodné účetnictví a pokradní deník.

První cyklista v Čechách byl již praotec Čech, protože ten už přišel o-kolo roku čtyřista.

Povzdech starého sklerotika: Čím víc pamatuju, tím míň pamatuju.

Ti kdo kazí slovo boží často postupují i podle Písma, neboť jest psáno: Jděte a kažte Evangelium.

Nejprve začal házet slovy, pak svaly, pak mečem a nakonec HáZet Dé eS.

Jakub Zahradník se rozhodl psát oPeru, ale na Čille nebo Uruguay si ani nevzpomněl.

Ať již v USA vládne kdokoli, pro mě stále platí: Americký prezident Bi(y)ll Klinton.

Vyznání krachujícího velkozemědělce: Lásko, mě ubývá sil.

Nejlepší zemědělci a chovatelé dobytka jsou Němci, neboť každý z nich je v podstatě doj(i)č.

Někdo chápe polopatě, jiný ani po krumpáči.

Heslo bulharského překupníka: Kupředu Leva, zpátky ni flok!

Obchodník – uměl prodat vakuum bez vzduchoprázdna, hliník s nízkým obsahem aluminia a Favorita bez vítězství.

V našem zdravotnictví mne nejvíce vyléčil tzv. placeno efekt.

Nejvíce úspěchů jsem dosáhl pod-vedením svých nadřízených.

...ich špreche plócho ingliš...

Opět jsem schodil. Ze schodů opatrně!!!

Drezůra jezevčíka: Lež, máš krátký nohy!

Zkrachovalý karierista – zapomenul i na to, co měl zapomenout.

Poznal jsem skvělou dívku. Sic nemá škol, leč dobře vydělává, je společenská, miluje lidi a zná spoustu jazyků.

„Nesmíš bejt blbej a hned ukázat všem, jak seš chytrej“.

SMS určenou milence jsem poslal manželce. Další odesraná zpráva. Před tím jsem poslal meil. Bojím se, že jsem se meilil.

Kuřákova gradace: Partyzánky začal kouřit jako vojín, časem přešel na dýmkový tabák Kapitán a nakonec skončil na majoránce.

Čekal jsem po volbách ostré borce a oni zas tupitelé.

Flamedr: Všude dobře, tak co doma.

Zpráva o ukončení velké věrozvěstské mise: Cyril a Metoděj už spolu nechoděj.

Když terapie, ještě to jde, horší, když terachlastá.

Co se do knihy etikety nedostalo: ...a nadával jak Špaček.

Z domácí oslavy po 22. hodině: Přišel mi k svátku gratulovat polda.

Známý popěvek pracovníků krematoria: Plamínek z vlasů...

Zprvu fotil krajinky, pak ukrajinky

Buď v práci v šest, soudruhu!

Lepší než večeře se starou je Snídaně s Novou.

Kolemjedoucí kolař s Kolína kol dokola pil kolu v dopravním kolapsu aby nezpůsobil kolizi, až ho nakonec skolila kolika.

Klášterním tichem se ozývá Abba tiše.

Bankovky jsou ještě vlhké. Tiskne mi to jako když lže.

Přednosta stanice, ten umí prohnat Mašíny.

K výročí sv. Dominika se Arcibiskupství pražské rozhodlo vydat pamětní Dukát.\

Novodobá pomláska: Lejte ať jsme zmalovaný, lejte aspoň bílý.

Kompenzace hodnot: Někdo vládne statky, jiný nedostatky.

Až se zítra vzbudím, přečtu si co psala včera, stará dobrá Mladá fronta Dnes.

Seriózní sex na E55: Máš ičo? Dičo? Pičo?

Taková kalná Ganga, to není žádná in Dyje (Metuje už vůbec ne).

Jak jednou spočinem, jenom rak ví.

Po mejdanu s Radanou Š: Komu je Rady, tomu je i po noci...

Ještě musím nahlásit čtení feministické literatury, aby nebyla poškozena žádná autorská kráva.

Dajtě mi aj Alnagon. Nie bez receptu Ibalgin.

Při pádu do stoky zapěl Helekal!

Počítač mi odpravila firma Nikola Posraldesku.

Příjemný poslech s jákoňskou firmou Harašito.

Fredie, čeká na Tebe ňáká fanynka. Ajc příde!

Dneska máš posvícení. Jen co najdu hlavní jistič.

Láskyplně ke mně přičichla a pravila: Vodka vy ste…

Po té, co odešla z Moskvy, přišla kRize.

Při stálém hledání brýlí neskrývám, že jsem blbej, jak daleko vidím.

Parazitní píseň: Snídaně v krávě.

Slečna na prvního máje.

Nebo nemáje?
PS. Allways

 Z Anglie jsme přivítali celé Brity.

Jdem na to pivo. Nejlepší topivo je rum.

Vzal jsem Janu na Svijany. Každý má svý Jany.

Jest-li nemáš na pivo, tak zatím čaj!

Zaujal mě předvolební pořad Hovory v plánech.

Viktore, jedeš s námi do Plzně na Bahna? Né jedu na Bahna mý. Ještě něco o Jakubovi Zahradnikovi: Jakub mnoho zahrad ničí.

Dnes již neplatí: Sedávej panenko v koutě, ale se dávej.

Ona byla naivní a já jsem byl na i v ní.

Beránku Boží, který snímáš hříchy, smiluj se nad Tebou, který s ní máš hříchy.

Soudruzi! Na práci sou druzí.

Pod Vyšehradem otevřou nové Píp šou „U Honimíra“. Akce budou hudebně zpříjemněny Hambíny di Praga.

Nemám prachy na Jook boks, v hlavě se mi honí nejrůznější enter triky a powery.

Se svým spolustolovníkem nevím co s ním, sním o tom, co sám sním.

K. Gott zásadně s milenkou nesnídal, jenom si s ní dal.

 

 

  1. Jste zde:  
  2. Titulní stránka