Fašismus smeček aneb konečné řešení říše středu
Filosofie už není syntetickým soudem, ale jako syntezátor myšlení, má způsobit cestování myšlení, udělat ho mobilním, učinit z něj sílu Kosmu
Gilles Deleuze & Félix Guattari : Tisíc plošin1
Nemusí být člověk humanitně vzdělaný, aby pochopil, že poslední velký koncept světa na téma uspořádání společnosti odešel se socialismem. Ani nemusí příliš nábožensky přemítat, aby zahlédl, že následky vymizení vůbec nějakého konceptu zcela otřese pozicí Člověka a představ o sobě. Stačí se pozorně okolo sebe dívat a důsledky vymizení jsou všudypřítomné. „Je třeba měnit pravidla za chodu, aby v dnešní turbulentní době zdravotnictví přežilo.“, suše konstatuje ve své prezentaci manažer nemocnice. Nemusí ani hřímat na shromáždění soukmenovců, abychom důsledky takového oxymorónu prožívali všichni. Sluneční stát a jemu podobné utopie necháváme spát na poličkách knihoven jako epizodu, vůči níž jsme prý získali dostatečnou imunitu vlastní historickou zkušeností. V klidu si listováním technickými novinkami vychutnáváme představu, jak nám dron klepe na okno a v pařátku nese pizzu. To, že tytéž drony jinde zabíjejí, už také nějak víme, a přesto si nepřipouštíme, že by na našem technologickém optimismu bylo něco z ostnu ideologie.
