Básnické hry z let minulých - 1. část

• Básnické hry

Součástí srazů Skupiny XXVI v dřevních dobách, kdy jsme na sebe byli napojeni nějakým neviditelným vodivým drátkem, díky kterému co říkal jeden, to zároveň druhý myslel - a naopak, bývaly básnické hry. Hrávali jsme je často až po půlnoci, ideálně kolem druhé hodiny ranní. Nastříhaly se papírky, každý napsal první verš a poslal to dál, další na něj zareagoval, pak papírek zahnul, napsal druhý verš a zase to poslal dál. Další reagovali stejným způsobem, aniž věděli, co tam kdo napsal před nimi, na co vlastně navazují. Když byly papírky popsány, rozbalily se a četly. Výsledkem byly někdy infantilní bláboly, ale jindy zas skvostné perly. To můžete posoudit sami - papírky, které se dochovaly, jsme přepsali do wordu a jejich první část vám nabízíme k přečtení.

1.

Na stole leží lihová dobrůtka

alkoholu pohůdka

co ti chutná po nebi

tisknu víno k půnebí

jako Bušek z Velhartic

a nikdo z toho nemá nic

 

Ani ten nejtlustší slon

nezná můj orchestrion

a moh by chobotem otáčet kličku

postavit v noci svíčku

Mezi mrouskající se kočky

vlezly moudra Patočky

Patočka vzal otočku

hodinář dal příručku

a maminka závin

už se z něho dávim

 

Záchod je blízko

mlha je nízko

jdu ale rychle

zeměkoule není koule

ale asi krychle

jdu až do Michle

tvář mám do krychle

a su šťastný

 

2.

Bušek s Karlem veselí se

réva zatím spinká v hlíze

než se křoví probudí

nevnímá co úsvit dí

Krajem letí hudba deště

dej sem jedno pivo ještě

dříve než-li odjedem

zmažeme si huby medem

oblepíme líce peřím

poletíme směrem na Řím

tam kde věčný duch ten dřímá

zazdil ho tam Láďa Klíma?

 

Na hřbitově v Malvazinkách

Klíma lahváčema cinká

Buď zdráv literární pardále

piš své superhity nadále

vždyť do svítání času dosti

třesou se nám z toho kosti

chtělo by to frťana!

Korbeláře Plachtu Marvana!

 

Rozezvuč se hudbo z Marsu

obejmi mě ať jsem v transu

transvestita ještě nejsem

máš-li co tak honem dej sem

já jsem první milovník

z poledníku na rovník

 

3.

Adam hledá v lese listí

bere lupeny a kryje moudí

naslouchá jak luh se čistí

zatímco Temelín temně čmoudí

Co se honí v hlavách našich

když mozek zvoní na poplach?

Na věži nám nejspíš straší

a do duše sedá strach

 

Clinton v domě běli poharaší

Bush na Zeď nářků vrhá hrách

Putin hýčká v krytu čudlík

Saddám vrká s nádorem

splašil se mu bílý pudlík

pancéřovým traktorem

Brání svoji pozici

s fanatickou vírou

protože je vyškolen

příchovickým Mírou

 

Vidí svůj hrob vyzdoben

skřípěním zubů a sírou

ale pryč chmury a depiny

odstupte drobní satánkové

to radši mladé pipiny

a vybudujeme zítřky nové

 

4.

Ten náš mladý Mičurinec

nese jablek plný hrnec

bum bác zakop o hrušku

a dal si přitom na držku

Svým nosem ryje do země

a poldům říká: Nechte mě!

Já jsem totiž z Karlína

tam je krásná krajina

 

Praha je pozlacená ponorka

jelínků je plná oborka

záchodů jsou plné květy

nasraly se všechny světy

za Křemílka – velitele

místo Vacka hele hele

hlásí se nám Vochomůrka

od chleba je tvrdá kůrka

Ta co drží v pazouře

volá: Vari kocouře!

Odtáhni už za kočkama

ať nevznikne ještě fáma

Prý znáš partu dobrých kluků

tolik z hladu smutných krků

 

5.

Salám sytí zuby

málo je na světě duhy

Květiny svítí na cestu

já za knoflík růži zaklesnu

a tudy na ježka – blůzičkou!

Shrnout žalud kůžičkou

se svatební družičkou

ožením se i s myčkou

 

Umyji se v Myjavě

to je blbost

Chrastava se zarděla

půl kroku od těla

Střílet se musí

divoké husy

 

Kam chceš pochodovat?

máš bílý neb černý šat

šátek na krku snad rudý

Mít v pátek sudý

to vám pane nepomůže

ani krompáč ani plůžek

ani malá korouhvička

 

Číst dál: Básnické hry z let minulých - 1. část

Roman zdraví z Kladrub u Vlašimi

Křest pěti titulů od pěti autorů z Nakladatelství Petr Štengl

• Pavel Kukal
• Cefé Liberál

Skupinu XXVI reprezentoval výbor z díla Pavla Kukala. Půřezová sbírka jeho básní je velkým zadostiučiněním poutnické povahy básníka, vinaře a historika v jedné osobě.

Nikoli náhodou korunuje Pavlův světaběh výbor z básníkovy poutnické lyriky. Název svazku Romantik zapomenutý v čase jej  trefně vysihuje a taktéž romantická zřícenina hradu ve vyobrazení Luďka Marolda na obálce. Ilustraceni vypravil sbírku meteorolog a básník Roman Szpuk. Vázaný verš a archaický slovník k nám promlouvá nečekaně z pradávné zapomenuté formy poezie.

V suterénu kavárny Liberál současně proběhl večírek nakladatelství Petra Štengla a zároveň uvední několika auotrů a dalších knih z provenience jeho nakladatelství.

Na slavnostním uvedení si zarecitovali autoři rovnou každý ze svého titulu:

• Nenna Levinská - Šíleně se miluju!,
• Dominik Melichar - Orfee,.
• Viki Shock - Půlnoční rapsodie
• Pavel Kukal (romantik zapomenutý v čase)
• Oto Pfeifer – Celé nekonečné dny

Pořadem provázel Jan Kubíček

 Společné foto autorů s nakladatelem

 

 

 

 

 

 

 

Básnické nebe

Skupinu XXVI opustilo během let už 19 autorů, kteří se přesunuli do básnického nebe. Na jubilejním 40. srazu v Příchovicích jsme si je připomenuli ukázkami z jejich tvorby, fotografiemi, zvukovými záznamy i videozáznamy, jakož i příhodami, které se k nim vážou. Někteří se na aktivitách Skupiny jen mihli (např. Zdeněk Barborka, Quido Machulka, Luboš Vinš, Markéta Procházková, Richard Křížek či Václav Kahuda), ti ostatní udržovali kontakt se Skupinou tak dlouho, dokud jim to síly dovolovaly.

 

ZDENĚK BARBORKA (†1994)

 

 

 

 

Maličké království volnosti dopřejte mi

Abych na smetištích podél cest směl hledat

Všechny důvěrně známé předměty z doby před narozením hlasu

Neboť každým skupenstvím dne i noci je dobrodružství

A smrt je jen malý vzeklounek

 

Stačí

Chytit ho za hrdlo

A pryč s ním

 

Maličké království volnosti dopřejte mi

Abych na dně průzračných i kalných vod

Objevil tragické zástupy Ofelií

Zástupy panen se zamknutými ústy

A svědectví vydal překvapivé o tom co přetíná

Něžné lodyhy lásky

 

Maličké království volnosti dopřejte mi

Abych prozkoumal tajemství sněžných plání

Tam kde je poslední krvavá stopa básní nedopsaných

A ještě dál až tam kde sama nicota se rozvine

V bujný a kypivý život

 

Maličké království volnosti dopřejte mi

Abych po svazích jeho nejvyšší hory

Směl důstojně kráčet kdy se mi zlíbí

A pádit bezhlavě kdy se mi zachce

 

Neboť přišla má chvíle

Předjarní vítr bujaře

Ulicí hvízdá

Ze sbírky Plavba (Západočeské nakl., 1970)

 

QUIDO MACHULKA (†1996)

Anarchistická vykřikovánka

Zadupeme dokumenty

podpálíme svět

budem šlapat po papírech

hrdla řezat lidem

lidem co maj povinnosti

povinnosti žerou kosti

a za válku

dám půl párku

celý párek

tomu dám

tomu

kdo není kmán

dá za válku půlku párku

druhou půlku může zbaštit

ham

za chvíli

se bude vraždit

zavraždíme ty

ty ty ty

přece buržousty

budem střílet napravo

budem střílet nalevo

nebojme se ničeho!

Ze sbírky Příživník (Inverze, 1992)

 

OSCAR RYBA (†2002)

 

„Támhle se budeme vracet Göringovými závody.“ Luděk Marks ukazoval ráno na strašidelné chladící věže uprostřed mrtvé oblasti, kterou jsme se chystali objíždět, viděli jsme ji zprava, protože naše cesta začínala na východní hranici velkodolů a původní krajiny, tam, kam jsme měli nejblíž. Komplex továrních budov Chemopetrolu mizel z dohledu a my dosahovali silnic, kde už o víkendu potkáš cyklisty a vinohrady. Kámoš Luděk seděl pohodlně na zadním sedadle a jen občas něco prohodil. Mohl mít deset jmen nebo jedno jediné stokrát zatajovat, stejně byl celou dobu natolik přítomen, že všichni cítili bez nápovědy, o jaké pohraničí jde, proč to tam prostě není růžové, proč všechny ty stráně kolem mají ve svém srdci něco zkaženého.

„Fenolové jezero,“ řekl kupříkladu, „známá věc. Po ponoření v něm máš životnost půl druhý minuty.“

Jestli jsem se po každé jeho poznámce zasmál, tak ve vší pokoře. Mířili jsme poznat strašidelné skutečnosti a já byl poslední, kdo by něco zlehčoval. Věřte, přijeli jsme třeba do oseckého kláštera. Luděk říkal, že němečtí cisterciáci nepřijeli do Oseka vládnout, ale sloužit, citoval autoritu, kněze Václava Malého a jeho projev při slavnosti převzetí. A nikdo jiný mimo mne v tu chvíli pozorně neodhalil, že klášterní pivovar není ještě nijak zvlášť rozvášněn, že vinné sklepy jsou dosud zarostlé plevelem, a jak to tam tedy s tím řeholnictvím bude, co je to za patrony. Luděk vysvětloval, že musí být hospodářsky soběstační, a vedl nějaké řeči o úspěchu mezinárodního kongresu sv. Benedikta, patrona Evropy, jenže když jsme odcházeli branou, dostal se najednou do dobrého rozmaru.

„Představte si opata Bernharda, jak tudy jede v nadupaným mercedesu. Řekneš: ,Pochválen buď pán Ježíš Kristus’ a on ti otevřeným okénkem pokyne německy: ,Až na věky, synu’. Potom zahvízdaj pneumatiky a on míjí další roh stodvacítkou.

 Z prózy Žiju si jako Rybouac (Petrov, 1998)

 

Číst dál: Básnické nebe

Příchovice 2023 od Prochora

Příchovické setkání skupiny XXVI, je rituál. Byl i letos. Vláček do Tanvaldu měl tradiční zpoždění, takže autobus až do Příchovic ujel. Další zavezl mě jen k motorestu, odtud s báglem, naloženým divadlem, pěšky. Hned druhý stop, mě ale svezl až k faře. Rituál se vyplnil.
Známé tváře - radost. Ale příchovické hospůdce nás vyhodili, že zavírají. Bylo osm. To nebývalo. Nepomohl nám ani argument a slib že politické řeči vést nebudeme. Policejní hodinu dodrželi. I když, kde je v Příchovicích policie? Zbýval Čáp. Tam nám natočili a já jsem s potěšením četl na pivním tácku že je to pivo JC poděkoval jsem jim za propagaci jičínského pivovaru, i když u nás v Jičíně pivovar není. Řekli, že se jedná o pivo Járy Cimrmana. Bylo dobré, Jičínské, virtuální. Do policejní hodiny stihli jsme jen jedno, a potěšilo mě, že tématem diskuse byla umělá inteligence a my se usnesli: hlavně ať nám umělá inteligence nezasahuje do psaní. My si rádi píšeme, básníme, svoji nekvalitní literaturu, protože ta je naše. Inteligenci máme samozřejmě dostatečnou.
Nová inspirace JC vydržela nám i na zpáteční cestu kdy jsme si my dva, pohybově poněkud méně nadaní, postáli u Panny Marie Byla napůl zasněžená , přesto úžasná, i Ježíšek v náručí. Vysvětlil jsem že to drží co drží v ruce je cumel. A vysvětlil jsem i to co je cumel (hledejte na internetu).
Než jsme došli na faru, mi pohybově méně nadaní, stačili jsme, my intelektuálové po jednom pivu ujistit se navzájem o moudrosti, jak jaká je to blbost, to prohlášení typu „kdo nejde s námi jde proti nám“. Nebo „v jednotě je síla“ používané v době komunistů.

Číst dál: Příchovice 2023 od Prochora