Nedávno se Roman Szpuk vydal opět z jihu na sever - ze Šumavy do Krušných hor, aby si prošel místa dávných vzpomínek v okolí Moldavy a zrušené železniční tratě do německého Holzhau, a o tom, co tam prožil napsal reportáž - zde:

http://www.vimperk.eu/…hor

(ukázka z nové sbírky Svatavy Antošové, která vychází v těchto dnech v nakladatelství Paper Jam Milana Hodka)

U ZPOVĚDI

(věnováno Skupině XXVI)

Řekněte, Otče

až na sebe všechno řekneme

bude nebe blíž?

Protahujeme se mřížkou ve zpovědnici

k pravdě o sobě samých

kolem krku ztrouchnivělý provaz konce

druhého desetiletí třetího milénia

Ani oběsit se na něm nedá

Kněz na druhé straně nekonečna

počítá nenápadně minuty

a hříchy vyletující nám z úst

Okřídlenost slaví svátek

ale plsť pod koleny pálí

přízemním studem

Těch far

co jsme zprznili

už jen svou pošetilou existencí!

Fary katolické evangelické

a někdy taky husitské…

Přijížděli jsme z dalekých

neznámých diecézí

vytyčených pouze poezií

Nikdo tam nebyl biskupem

a křehcí andělé do nich zalétali s úctou

Kdykoliv jsme se s nimi srazili

hrnuly se nám ven z otevřených ran

místo krve

básně

Člověče dočetl jsem Ženu na Měsíci, úplně to ve mě přebilo Houellebecqův Serotonin. Vedle toho zcvrkého a vyžilého frantíka seš plnokrevnej autor s elánem Kundery, klobouk dolů! Interpretuji knihu jako doplňující četbu k Jungovu Mysterium coniunctionis. Velký zážitek a čtivé! Amygdala s Tebou

SMS autorovi BVU kterou střelně v noci recenzoval Karel J. Beneš jako okamžitou reakci na dojem, který vzbudila.

"...Celé to byla Hlava XXII: Zlá holka z Měsíce, která nenáviděla lásku a mě se zbavovala, potřebovala ke zkrocení můj brutální tlak. Hodnou holku ze Zeměkoule, která mě milovala, můj tlak děsil a zbavovala se mě. Byl jsem v mlýnici mezi dvěma ženami. Byla to stejná krávovina jako boj za mír...".

Kniha je k mání na stránkách autora https://www.vanek-uvalsky.cz/

Editorskou péčí Milana Šedivého a v jeho nakladatelství vychází nově objevená, v pořadí již 86. básnická sbírka Jaroslava Vrchlického: Písně Viviany, jejíž básně naposílal soukromé osobě - Justýně Vondroušové. Jsou plné nejen milostného citu a erotického vzplanutí, ale i obav z rozchodu. Společně s touto sbírkou vydává Milan Šedivý formou dvojpublikace i Vrchlického korespondenci s názvem Své milence. Více zde: https://milan-sedivy.webnode.cz/

(malá ochutnávka několika básní ze zmíněné sbírky)

XVII.

Zas Tě očekávám...

po kolikrát již!

Jak se Tobě vzdávám,

prchá každá tíž...

V duši v krátké chvíli

drží radost vjezd,

co tu primul, aster,

fial, růží jest!

Ale nejvíc hvězd...

Kvítí zvadne, hvězdy

budou dále plát

v tiché naše sjezdy,

k nové lásce zvát.

Pojď, chci Tebe míti

opět jedenkrát!