Žužu parta je tu hned !!!!

Čtrnáct reportů z vystoupení radikálního baletu Vyžvejká bambule.

Jak je stenograficky zaznamenal Jiří Hlaváček 

Bratři a sestři!
Zveme vás na vysoce stylisované vystoupení ve 20 obrazech ze života protektorátu i světa.
Připomeňte si tyto krtčí časy s námi. Byla to ale docela dobrá eksistence. Nýni už jen peklo a vítězství

Milí, drazí. Je tomu již dvacet let co světlo světa spatřil r.b. VB, a proto Vám posílám pozvánku na epochální vystoupení, kde uvidíte to nejlepší, co kdy umělci vymyslili v podání nejnovější sestavy souboru. Těšíme se na Vás, Vy se netěšte na nás.

VB

První report. Cestou jsem zjistil, že se trochu bojím. Salát v bufetu. Pěšky. Sídliště. Podchod. Sídlištní hospoda. O Bambuli ani slechu. Neptám se. Plzeň. Jsou tu lidi, kteří sem nepatřej. Neznaj, co čepujou. Tak možná... Vydržím a ptát se nebudu.

2.
Sedím na baru před pípou. Došla plzeň. Mejou trubky. Těším se na další. Jsem to nevydržel a zeptal se.
Odpověď.
Jsou tady.

3.
Ta plzeň je výborná.
Dobrý marketingový tah hospody.
Pivo fakt teče.
Piju a koukám na Cotes de Ivory, Ghana. Zval jsem
2 teenagery. No, lepší že tu nejsou.
Očekávání.
Co bude?
No aspoň gól ve forčusu.

4.
Představuju si to Pobřeží slonoviny.
Moře, písek, pláž. V písku sloní kly, občas bílé kosti buvola.
Jsem v továrně.
Lidi mají u pusy ty trubičky.
Místní se ptaj co bude.
VB co to je.
Nějaký punkeři co si u toho honěj ptáky.
Hurá
Džu box.

5.
Budou si dělat klistýry.
Co?
Čekus to říkal. Von to zná.
Budou si to dělat vařečkou.
...
Kdo to bude po nich uklízet?
No Čekus.
Maj ňákou novou šou.
Už to mělo začít.
Ty vole.
Do sálu moc nevidím.
Spíš chlastaj za plentou.
Malý pódium tu je. Na něm stůl s lidma.
Tam jsem si radši nesed.
Plynula by z toho komunikace.
Barpult je výbornej.
Jsem schovanej v centru.
Paráda.
Něco se děje.

6.
Za deset minut to začíná.
Za deset minut to začíná.
Za deset minut to začíná.
Putuje
Zpráva
Sálem
...
Minisál za rohem.
Aparatura.
Ale u baru je dobře.

7.
Kurva ať už ukážou ty vosmahlý kulky.
Ještě jednu plzeň.
Fakt dobrá.
Vožrali se prej, fajtovali venku.
A fakt vole koukni se mi na ten rypák.
Jumpi se de taky kouknout.
Ale přes ty vysoký týpky stejně neuvidíš ty přírazy.
Schovej tatranky. Za chvíli to začne křupat.
Už tam skandujou vole.

8.
Fotbalista Miloševič-Kaká.
Srb nadržuje Slovinsku.
Netoč to ty vole.
Nastříká se jim šlehačka na prdel.
Řepka na ně.
Vrchní. Šedesát.
Hladovkář Mareček přichází.
Řezník.
Chyba.
Ukaž.
Pomočím tě léčitelskou krví.
Uděláme ze simulanta ženu.
Šumavská matka žen.
Jesenka.
Sex.
Nic, krom Vyžvejklé bambule, není pravda;
Jen pitoreskní nuda.

9.
Zpívaj folk.
Hákový kříž, hákový kříž,
všichni jsou daleko, jen já jsem blíž.
Do hohola ne.
Do hola ne.
Maličkou slečnu.
Tchyni.
Asi jsme rozvedení. Tady jsme my a tam jsou oni.
Odsoudili mne, abych jezdil do Paříže.
Di a .v dody.
Jedou.
Proč by princezna nemohla prcat s arabem.
Jdu srát prdelí od Mekky.
Ty seš paparazzi.
Impérium vrací úder.
To byl mozek toho araba.
Už jsme ve škole.
Kdo přines do třídy žužum. Jako Foglar. Nebude svině 99 pustí je k maturitě. Rom hovno kusy zabil jsem. Černý jetřáb je setřelen. Klub VB. O hovno není nikdy nouze - ochutnávka.
Já to věděla.

10.
Vyhazujou lidi, co blbě čuměj.
Ale já.
Zůstávám.
Ponorka Kursk. Papež Pius.
Gloglo. Pane kapitáne.
Jsme v piči Serjožo.
Námořníci žili, barensovu vodu pili.
Já Pius usmířit východ západ.
Serjožo, je tu nějaký Pičus.
Máš kříž?
Jdeme do nich.

11.
Souboj Kadáfí Ginsberg.
Rushdie co pohledem vraždí.
Souboj.
Vložka.
Měsíc stará.
Papapalesku Poporodu. Tak pojď sem ty čubko.
Provozní voda.

12.
Evropě to osladíme. Deutchland, Deutchland nad Tatrů.
Výběr zlobivých k vyhození.
Projdu neprojdu. Píšu.
Že by pro pivečko.
..
V hospodě hodně holek. V sále jen pár. Ale kouká jim z očí. Chtěly by.
Největší Čech, souboj Fritzl Koranteng. Kdo koho oprcal.
V Kuřimi se chlapci vychovávají dobře.
Nejsme Džamila Stehlíková.
Chlapeček Ondra jí vlastní zvratky.
Dokola. Dobrá výchova. Estetika.
Ondra dospěl.
Zase něco lítá.
Vedle. Nemusím uhýbat. Hrdě civím.
Ty spratku Jiří Pomyje a andělské kozy. Pořád krámy. Odkrámovač.
Jeďte jeďte chlapci.
Čtyřlístek.
Publikum - kdo vidí poprvé.
Myšpulín si furt honí.
Nový vynález, síla vašich paží.
...
Ničení. 4list kytara.
Hobluj.
Sólo.
Kryju se.
Pálení českého dresu.
Hoří špatně.
Kdo neskáče...
Dojemný konec.
Tady.
Snad.
I znovu.
Jsou tu dlažky..dojímavka.
Je to kus herecký práce.
Párkrát jsem byl ve Viole.
Ale tohle jsem neviděl.
Fakt.

13.
Dojemné loučení.
Společné fotky.
Na zemi leří falusy.
Místní vydejchávají. Budou videa.
To je tak přetažený, že ty receptory to přestanou brát.
Kurva, kdo je ten Sepéši.

14.
Takhle má vypadat divadlo.
Češi ukazujou, že všechno je možný. Prej za měsíc znovu.
Bordel - úspěch.

Stenografie a foto
Jiří Hlaváček

Karel J. Beneš: Rychlé šípy a hlubinná psychologie

Studie se zabývá vztahem mezi jungiánsky pojatou psychoanalýzou a stínadelskými příběhy Rychlých šípů, zejména v prvních dvou knihách Foglarovy trilogie (Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří). Motivem hledání souvislostí se stala myšlenka, že kouzlo příběhu, jeho protagonstů a nakonec celý magický svět Vontů a Stínadel představuje sérii archetypů, které se musí nutně vynářet v souvislosti s imaginací. Foglarův text je takovou imaginací prodchnutý. Při zkoumání textu se setkáváme celým světem symbolů a procesů, které odhaluje hlubinná psychologie. Odhalují se zákonitosti ve výstavbě příběhu, které mají všeobecnou platnost, a široké souvislosti s kulturním dědictvím naší civilizace. Rychlé šípy (Druhá strana) se Stínadly tvoří celistvý obraz jednoho světa analogicky k univerzálně pojaté psychologii.
Vyvstává před námi symbolický příběh, který vytryskl z hlubin intuice, a proto se paradoxně a navzdory žánru řadí po bok velkých mýtických příběhů. Svět vysoké literatury a literárního okraje se tak efektně propojuje. Mýtus je silný natolik, že argumenty o periferním žánru, kde se postavy toporné placatí bez vnitřního vývoje, silně pokulhávají. Stojíme totiž tváří v tvář ikonografickému zobrazení příběhu lidské duše.

Užití díla je vázáno licencí Creative Commons.

Rychlé šípy a hlubinná psychologie autora Karel J. Beneš podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.
Vytvořeno na základě tohoto díla: Rychlé šípy a hlubinná psychologie

Poznámka: Text jsem psal v průběhu let v GNU Linuxu postupně na distribucích RedHat, Fedora a Kubuntu, obrázky jsem upravoval v GNU Gimp, sazbu jsem provedl v systému Latex. Vše je publikováno zde na tomto webu v redakčním systému Joomla. Zvláštní poděkování tudíž patří všem komunitám, které vyvinuly tak báječné opensource programy.

Koláže

Ucho žasne, co to huba mluví.

Zkuste si své dílo pro začátek říkat NAHLAS a přitom žasnout, co jsem to vlastně napsal.

Nedávno jsem se dívala na televizi na pořad „Česko jedna báseň“. Pořad, který si kladl za cíl přiblížit zajímavé literární osobnosti neotřelým způsobem. Nevím proč už skončil, ale je to dobře. Používal atraktivní prostředí, zajímavou kameru, ale autorům to moc nepomohlo. Viděla jsem například jednoho ze svých oblíbených básníků - Ivoše Vodseďálka, přítele Egona Bondyho. Osobnost plná lví síly, ač mu dozajista bude přes sedmdesát. Četl v balóně, tudíž v atraktivním prostředí, ale četl sám sebe a pak ještě svého oblíbeného Gellnera takovým způsobem, že se mi chtělo brečet. Představila jsem si ty, kdo náhodou zavítali na tuto stanici a nikdy předtím neviděli žádného žijícího básníka, anebo viděli, ale netušili, že to může být taková hrůza. Ivo Vodseďálek věděl, co čte, ale nevěděl, jak nám to sdělit. Takže jsem se minuli. Autor. Posluchač

Číst dál: Ucho žasne, co to huba mluví.

Prezidentské volby a hudba

• Jan Hocek

Tak nám volej prezidenta, páni básníci! A kterýho? My známe jen jednoho, a ten nám namaloval Zemi namodro.

Známe, ale neuznáváme. Sice Svatka Antošová před časem oznámila svoji kandidaturu na tento post, ale nestojí za ní žádná politická strana. Chca nechca, vážení přátelé v peru, naše sdružení není ani mocenské, ani semknuté, a navíc postrádá lobbisty a nemá žádný vliv v představenstvech bank a monopolů, a už vůbec nic nemáme společného s církevním majetkem a vůbec majetkem jako takovým.

Ale to, co se na společné půdě Senátu a Parlamentu ČR děje, většinu z nás nenechává v klidu. Ba někteří z nás onu volební frašku, kde nadstranického prezidenta volí strany, včetně takticky vyspělé KSČM v čele s Bobošíkovou, dosti nelibě nesou. A tak nám v tomto "z kloubů vymknutém" čase, kdy i vražda Milady Horákové je již promlčena, nezbývá nic jiného, než nějak po svém vyjádřit svůj názor, jenž není k ničemu, ale aspoň vyloudí na našich zmzazených ústech lehký úsměv. A jelikož neholdujeme politické satiře, až na Svatku ("Ve Španělském sále lítaj španělský mušky, ve španělských botách ODS střílí z pušky."), někteří z nás se vyjádřili skrzevá hudbu. A zde je několik příkladů, jaké skladby z pokladnice světové hudby bychom jim k těm obludně vášnivým politickým tangům pustili:

Karel Jíška Beneš: "Určitě Cage, 4.33, protože hudba je povznesena nad politiku a chytračení. A jedna z interpretací je, že se jedná o -273 stupňů Celsia, to jest absolutní nulu, kdy utichá veškerý pohyb, tedy i zvuk. Naproti tomu politici jenom hlučí a nejsou hudby hodni."

Svatka Antošová: "Kdepak, pustíme jim Šavlový tanec! Aspoň já tu šavli na tuty hodím!"

Bohouš Vaněk-Úvalský: "Ne. Zásadně Michal David. Libreto Fanánek a Osvaldová, provedení Chinaski Divokej Debill, zpěv Jiří Kolář, sbory Gondíkovi a Otto Jirák, celý by to režíroval Alf."

Pavel Šulc (hudebník): " Hudbu z Rumcajse. Nebo hrací skříně z hudebního oddělení Národního muzea."

Pavel Šrut ml.: "Vycpálkovo České requiem!"

A já? Nejdříve mě napadl Penderecki a jeho Oběti z Hirošimy, ale nyní, kdy vztek vystřídal strašlivý smutek, přikláním se ke Góreckého Symfonii č.3, zvláště druhé větě, kde je zhudebněna modlitba osmnáctileté dívky, vyryta na mrazivou zeď vězení Gestapa v Zakopaném v předvečer popravy.

Tak nějak se cítím jako ona...

P.S. A jaké jsou vaše hudební tipy?